Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 36/2022-17
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 4 860 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 4 860 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 765,9 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 4 860 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 765,9 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náklady řízení ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, a to s odkazem na předpisy poplatku z ledna a července 2019, ledna a července 2020, jakož i ledna a července 2021, vždy ve výši 810 Kč. Tento poplatek byl žalovaný povinen platit z pozice držitele televizního přijímače, přičemž povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence splnil žalovaný dnem datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný se v listopadu 2018 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Z přehledu nezaplacených předpisů jako přílohy předžalobní upomínky ze dne datum plyne, že žalovaný dluží televizní poplatek za celkem 36 měsíců. Televizní poplatek je stanoven ve výši 135 Kč měsíčně. Dluh žalovaného vzniklý z šesti předpisů poplatku č. 2019, 2019, 2020, 2020, 2021, 2021 vždy v částce 810 Kč tak představuje dluh žalovaného celkem ve výši 4 860 Kč. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne.
4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba․
5. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.
6. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je od listopadu 2018 držitelem televizního přijímače a tedy poplatníkem televizního poplatku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Z přehledu nezaplacených předpisů jako přílohy předžalobní upomínky má soud za prokázané, že dluh žalovaného vzniklý z předpisů č. 2019, 2019, 2020, 2020, 2021 a 2021, tj. za 36 kalendářních měsíců, kdy žalovaný televizní poplatky řádně nezaplatil, je představován celkem částkou 4 860 Kč. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. rovněž zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), který byl kapitalizován na částku 765,9 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z datum, nález I. ÚS 1452/09 ze datum, nález IV. ÚS 1087/09). Žalobkyně není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyni nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobkyni, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po 100 Kč (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši 600 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.