Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 84/2022-45
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 2 575,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 575,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 864 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 557,42 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 575,41 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 496 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 575,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 864 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 557,42 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 575,41 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 496 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení 2 575,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi Emma’s credit s.r.o., IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 31. 7. 2019. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč, a to ve lhůtě do 30. 8. 2019. Dostala se však do prodlení s úhradou uvedených částek a na svůj dluh ze smlouvy nakonec celkem uhradila pouze částku 424,59 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru. Od 31. 8. 2019 se tak ocitla v prodlení s úhradou dlužné jistiny ve výši 2 575,41 Kč a dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 575,41 Kč, položky označené v žalobě jako„ kapitalizovaný úrok“, jejíž výše činila 1 864 Kč a která sestávala z nesplacené části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč a poplatku za odeslanou upomínku žalované ve výši 500 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině úvěru (2 575,41 Kč), kdy tento svůj nárok zčásti kapitalizovala za období od 31. 8. 2019 do 29. 10. 2021 na částku 557,42 Kč, zčásti požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z částky 2 575,41 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení, a v neposlední řadě účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky v celkové výši 690 Kč Tyto náklady měly odpovídat nákladům na odeslání jednoho obyčejného dopisu žalované a nákladům na tři osobní návštěvy pověřeného terénního pracovníka žalobkyně u žalované.
2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jejich souhlas s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 31. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. F004B/108534. Právní předchůdce žalobkyně dne 31. 7. 2019 na základě této smlouvy poskytl žalované bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději do 30. 8. 2019 a v téže lhůtě též uhradit poplatek za sjednání úvěru a úrok, jejichž celková výše měla činit v případě, že žalovaná úvěr splatí řádně v termínu splatnosti, celkem 981,43 Kč, v případě, že překročí dobu splatnosti úvěru, 1 364 Kč. Ve smlouvě byl mimo jiné sjednán poplatek za odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč, který měl tvořit účelně vynaložené náklady vzniklé v důsledku prodlení žalované. Právní předchůdce žalobkyně písemně vyzýval žalovanou k úhradě jejího dluhu z předmětné úvěrové smlouvy upomínkami ze 4. 9. 2019, 9. 9. 2019, 19. 9. 2019 a 29. 9. 2019. Následně s účinností ke 12. 11. 2021 postoupil svou pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem právního předchůdce žalobkyně z 19. 11. 2021. Sama žalobkyně následně opakovaně písemně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu, naposledy předžalobní upomínkou jejího zástupce z 1. 3. 2022.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, nicméně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství.
9. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když poskytl žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tím dle smlouvy i shora citovaného ustanovení zákona vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 3 000 Kč. Ve smlouvě byl dále sjednán smluvní úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, které ve svém souhrnu tvořily úplatu za poskytnutí peněžních prostředků žalované. Výše těchto plateb se dle smlouvy lišila v závislosti na tom, zda žalovaná vrátí poskytnutý úvěr řádně a včas (tj. do 30. 8. 2019), či nikoliv. V případě, že termín splatnosti bude dodržen, měla celková výše úplaty činit 981,43 Kč, pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení s vrácením úvěru, pak 1 364 Kč. Takto koncipované ujednání je třeba posuzovat tak, že výše úplaty za poskytnutí úvěru v každém případě činila 981,43 Kč, neboť zvýšená úplata, na niž měl mít právní předchůdce žalobkyně nárok v situaci, kdy se žalovaná dostane do prodlení, v sobě zahrnovala de facto skrytou smluvní pokutu za nevrácení úvěru ve lhůtě splatnosti odpovídající„ navýšení“ úplaty oproti částce, kterou měla žalovaná hradit v případě řádného splacení úvěru. Toto navýšení odpovídalo částce 382,57 Kč (1 364 – 981,43 = 382,57). Soud tedy vycházel z toho, že úplata za poskytnutí úvěru činila 981,43 Kč. Ačkoliv sjednaná výše úplaty odpovídá takřka 33 % z poskytnuté jistiny, soud ji nehodnotí jako nepřiměřenou, a to zejména proto, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl sjednán krátkodobý úvěr splatný ve lhůtě 30 dnů, přičemž v podobných případech je zcela běžné, že si poskytovatelé úvěrů či zápůjček nárokují úrok, který by u dlouhodobějších smluvních vztahů bylo nutno považovat za vysoce nadstandardní. Výše úroku totiž v posuzované věci, stejně jako i v jiných podobných případech, odráží skutečnost, že žalovaná obdržela potřebné peněžní prostředky ve velmi krátké době, prakticky ihned poté, co o ně právního předchůdce žalobkyně požádala, a to pouze za využití prostředků komunikace na dálku. Úvěr navíc nebyl nijak účelově vázán a právní předchůdce žalobkyně nepožadoval ani žádné zajištění své pohledávky. To pro žalovanou nepochybně znamenalo mnohem snazší a hlavně rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o ně žádala u některé bankovní instituce, kde by dozajista musela absolvovat nepoměrně přísnější proces ověřování její schopnosti úvěr splatit, který by ve svém důsledku mohl za určitých okolností vést i k tomu, že by jí úvěr vůbec nebyl poskytnut. Pokud by navíc byl úvěr úročen sazbou obvyklou v místě a čase pro úvěry s delší dobou splatnosti, znamenalo by to, že by právní předchůdce žalobkyně měl z celé transakce s ohledem na nevysokou jistinu pouze velmi nepatrný výnos, který by stěží pokryl jeho administrativní náklady spojené s vyřízením úvěru. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že nárok na zaplacení částky 981,43 Kč právnímu předchůdci žalobkyně na základě smlouvy vznikl.
10. Žalovaná v řízení nevyvrátila žalobní tvrzení, že na svůj dluh ze smlouvy uhradila v termínu splatnosti pouze 424,59 Kč. Bylo přitom na ní, aby v případě, že svůj dluh uhradila zcela, či v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu sdělila a zejména pak prokázala. Nic takového se ovšem nestalo, žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Ten proto vycházel z toho, že výše jejích úhrad skutečně činila pouze 424,59 Kč. Žalovaná tedy v den, kdy byl úvěr splatný (30. 8. 2019), byla v prodlení s vrácením jistiny úvěru a zaplacení sjednané úplaty, v důsledku čehož jí vznikla povinnost doplatit„ navýšení“ úplaty, tj. částku 382,57 Kč, jakožto ve své podstatě smluvní pokutu za prodlení s vrácením úvěru. V neposlední řadě nelze zpochybňovat ani to, že žalované vznikla povinnost zaplatit poplatek ve výši 500 Kč za odeslání písemné upomínky. Právní předchůdce žalobkyně prokazatelně žalovanou písemně upomínal o uhrazení jejího dluhu, výše požadovaného poplatku za upomínku odpovídá sazebníku, který tvořil součást úvěrové smlouvy, proto soud neshledal důvod, proč by i tento v žalobě uvedený nárok neměl považovat za oprávněný.
11. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 2 575,41 Kč (původní jistina 3 000 Kč po odečtení úhrad žalované ve výši 424,59 Kč), jakož i požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 864 Kč tvořený úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 981,43 Kč a smluvní pokutou za prodlení s vrácením úvěru (navýšením úplaty) ve výši 382,57 Kč. Dále zavázal žalovanou i k úhradě požadovaného zákonného úroku z prodlení, a to s odkazem na § 1970 o. z. Žalovaná se totiž dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná.
12. Soud naopak žalobu zamítl co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, a to proto, že tento nárok podle názoru soudu nemá jakoukoliv oporu v uzavřené úvěrové smlouvě. V ní byly poměrně detailně popsány jednotlivé nároky, které měly právnímu předchůdci žalobkyně vzniknout v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s vrácením úvěru, nicméně žádné ustanovení, které by zakládalo povinnost žalované hradit náklady spojené s jejím prodlením, které dle žaloby měly spočívat v nákladech na odeslání dopisu žalované a dále v nákladech souvisejících se třemi návštěvami pověřené osoby u žalované, zde obsaženo nebylo. Všechny zpoplatněné úkony navíc měly být činěny až po postoupení pohledávky pracovníky samotné žalobkyně, a to v situaci, kdy žalobkyně věděla o tom, že byly neúspěšné čtyři předcházející písemné upomínky jejího právního předchůdce (kdy požadovaný poplatek za jednu z těchto upomínek soud žalobkyni přiznal). Za těchto okolností již měla žalobkyně podle názoru soudu přistoupit bez dalšího k podání žaloby a nečinit další, zjevně již neúčelné, úkony směřující k mimosoudnímu vymožení pohledávky. Proto soud nárok na úhradu nákladů vymáhání ve výši 690 Kč shledal jako nedůvodným, aniž by se detailněji zabýval například tím, zda skutečně došlo k avizovaným návštěvám u žalované.
13. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 839,24 Kč (jistina 2 575,41 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 1 864 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 557,42 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč + běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný k datu vydání rozsudku ve výši 152,41 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 149,24 Kč, žaloba byla naopak zamítnuta co do 690 Kč, přičemž v tomto rozsahu měla procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci tedy činí 88 % ku 12 % ve prospěch žalobkyně, které podle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 76 % (88 – 12 = 76).
14. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 496 Kč (76 % z celkových nákladů ve výši 1 968 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.