Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 236/2021-31
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 31 416,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 027 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 15. 2. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 13 389,73 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 15. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 189 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 027 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 15. 2. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do částky 13 389,73 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 15. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 189 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 31 416,73 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy ze dne 31. 1. 2019 pod číslo. Dále uvedl, že na základě výše uvedené smlouvy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal zaplatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 861 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši
23,88 %. Dále se žalovaný zavázal platit měsíčně 60 Kč pojištění. Na splátkách celkem žalovaný uhradil částku 11 973 Kč, kterou žalobce započetl částečně na jistinu, částečně na sjednaný úrok a pojistné. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 26 128 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 660 Kč, úroků vyčíslených ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 2 628,73 Kč, dále nákladů za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a nákladů na upomínky ve výši 500 Kč. K výzvě soudu pak žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, kdy byl zjištěn celkový příjem ve výši 33 045 Kč, po odečtení jeho nákladů ve výši 22 215 Kč, 4 750 Kč, 861 Kč a 4 000 Kč, tomuto zůstal příjem ve výši 1 999 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.
4. Soudu provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo ze dne
31. 1. 2019 soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Z této listiny soud dále zjistil, že tato není podepsána ani jedním z účastníků, smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobce. Pod jménem žalovaného je uveden kód, z žádných důkazů však nevyplývá, že by tento konkrétní kód byl přidělen právě žalovanému. Ze strany žalobce absentuje podpis rovněž. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Z výpisu z účtu žalobce ze dne
31. 1. 2019 a rozkladu splátek žalovaného ke smlouvě soud zjistil, že tomuto byla poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný částečně plnil, kdy celkem uhradil částku 11 973 Kč. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a daňového přiznání žalovaného pro rok 2017 soud zjistil, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z daňového přiznání žalovaného pro rok 2017, kdy měsíční příjem činil průměrně 33 045 Kč. Výdaje žalovaného byly posouzeny na základě prohlášení žalovaného, kdy tento měl splácet alimenty ve výši 4 000 Kč a dále splátky úvěru ve výši 22 215 Kč. Jak z úvěrové smlouvy vyplývá, žalovaný bydlel v bytě, byl nájemcem, žalobce však žádným způsobem neověřil, jaké výdaje má žalovaný v souvislosti s bydlením. Z přípisu žalobce ze dne 2. 2. 2021 a podacího archu ze dne 4. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že uvedl, aby žalovaný uhradil dlužnou částku okamžitě na účet žalobce.
5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
11. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva dne 31. 1. 2019 pod číslo když na této smlouvě, jak výše uvedeno, absentují podpisy účastníků. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný žalobci částečně plnil ve splátkách, kdy celkem uhradil částku 11 973 Kč. I pokud by žalobce prokázal uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu, soud ze své úřední povinnosti posoudil, zda žalobce dostatečně schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
13. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvních pokut a poplatků za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzal (čerpal ve svůj prospěch peněžní prostředky ve 30 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 11 973 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou 30 000 Kč a částkou již uhrazenou 11 973 Kč.
S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 18 027 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis žalobce ze dne 2. 2. 2021 předaného k poštovní přepravě dne 4. 2. 2021. Žalobce uplatňuje v tomto případě úroky z prodlení ode dne 15. 2. 2021, k tomuto datu byl již žalovaný se svým plněním v prodlení, soud proto žalovaného zavázal rovněž k úhradě úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zaplacení částky 13 389,73 Kč s úrokem z prodlení, soud žalobu zamítl, jak shora ve výroku II. uvedeno.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci úspěšný jen částečně, tomuto tak náleží poměrná část náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 571 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to za dva úkony právní pomoci po 2 380 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. + DPH ve výši 21 %, tj. úhrnem 8 056,60 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný do výše 57,38 %, po odečtení neúspěchu ve výši 42,62 %, mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14,76 %, což představuje částku 1 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).