Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 388/2021-58
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 13 312 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 971,88 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 10 482,33 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 540 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 933,33 Kč a 21,99% úrok p.a. z částky 10 482,33 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 006,54 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 971,88 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 10 482,33 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 540 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 933,33 Kč a 21,99% úrok p.a. z částky 10 482,33 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 006,54 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2021 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 13 312 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 18. 11. 2016 Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. číslo (dále jen„ Smlouva“). Součástí této Smlouvy jsou též Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Podmínky osobních kreditních karet (dále jen„ Podmínky“). Na základě Smlouvy mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 10 000 Kč (dále jen„ Úvěr“). Úvěr byl veden dle čl. Parametry kreditní karty Smlouvy na č. účtu ke kreditní kartě č. bankovní účet. Žalovaná se na základě čl. Parametry kreditní karty Smlouvy zavázala splatit Úvěr s úrokem ve výši 21,99 % p. a. (dále jen„ Roční úroková sazba“), přičemž Roční úroková sazba se mohla změnit v souladu s podmínkami dle čl. 3 Podmínek. Dále byly v čl. 3 Podmínek ujednány podmínky, za jakých se žalované poskytovalo tzv. bezúročné období. Roční úroková sazba byla stanovena metodou číslo dnů a kalendářního roku v délce 360 dní (čl. 3 Podmínek). V čl. Pojištění ke kartě Smlouvy žalovaná souhlasila se zařazením do kolektivního pojištění schopnosti splácet ke kreditním kartám A karta a Lady Karta (dále jen„ Pojištění“). Za zařazení do Pojištění se hradí cena dle Sazebníku. Žalovaná se zavázala za udržování pojištění sjednaného ve Smlouvě hradit částku ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané částky. Žalovaná se na základě čl. Čerpání a splácení úvěru Smlouvy zavázala splácet Úvěr měsíční celkovou minimální úhradou. Vyčerpanou jistinu Úvěru se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3% vyčerpané jistiny Úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky je 100 Kč, pokud vyčerpaná jistina Úvěru spolu se splatnými úroky není nižší než tato částka. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny Úvěru a splatných úroků převodem z účtu žalované č. bankovní účet bez dalšího souhlasu žalované. Přestože žalovaná čerpala prostřednictvím své kreditní karty Úvěr od žalobkyně, porušila podmínky Smlouvy a nedodržel své povinnosti v souladu s čl. 5 písm. a) Podmínek. Žalobkyně proto od Smlouvy dopisem ze dne 19. 5.2021 odstoupila. Odstoupení od smlouvy bylo žalované odesláno 20. 5. 2021. K doručení odstoupení od Smlouvy došlo dne 28. 5. 2021. Žalobkyně za žalovanou ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 10 482,33 Kč a příslušenství tvořeného:
(i) kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni 12. 7. 2021 ve výši 3 933,33 Kč,
(ii) kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 12. 7. 2021 ve výši 489,55 Kč,
(iii) obchodním úrokem z úvěru ve výši 21,99 % p.a. z částky 10 482,33Kč (JISTINA) ode dne 13. 7. 2021 do zaplacení,
(iv) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 10 482,33 Kč (JISTINA) ode dne 13. 7. 2021 do zaplacení
(v ) neuhrazenými poplatky ve výši 1 540 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o osobní kreditní kartě, všeobecných obchodních podmínek, podmínek osobních kreditních karet, sazebníku poplatků, odstoupení od smlouvy, zesplatňujícího výpisu, standardních informací, předžalobní výzvy včetně podacího archu, výpisu z úvěrového účtu včetně legendy, sjetiny na čl. 36 a 37 spisu, kopie OP, návrhu na čl. 39-40, kopie obrazovky na čl. 41 a žádosti na čl. 42-43.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě reg. číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 11. 2016 mezi žalobkyní a žalovanou. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Podmínky osobních kreditních karet. Strany si sjednaly, že žalovaná může čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do limitu 10 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě č. bankovní účet. Žalovaná se na základě čl. Parametry kreditní karty Smlouvy zavázala splatit Úvěr s úrokem ve výši 21,99 % p. a., přičemž Roční úroková sazba se mohla změnit v souladu s podmínkami dle čl. 3 Podmínek. Dále byly v čl. 3 Podmínek ujednány podmínky, za jakých se žalované poskytovalo tzv. bezúročné období. Roční úroková sazba byla stanovena metodou 360/360 dnů a kalendářního roku v délce 360 dní (čl. 3 Podmínek). Žalovaná se rovněž zavázala platit pojistné dle Sazebníku. Ve smlouvě byl sjednán způsob splácení úvěru. Z výpisu z účtu ze dne 2. 6. 2021 a ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že za dobu trvání Smlouvy žalovaná vyčerpala celkem 20 390,45 Kč a uhradila na jistinu ve výši 9 908,12 Kč, a že žalovaná ke dni 12. 7. 2021 neuhradila na jistině částku 10 482,33 Kč. V žádosti o kreditní kartu žalovaná uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem je ve výši 12 800 Kč, a mezi svými pravidelnými měsíčními výdaji uvedla: náklady na bydlení 2 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, náklady na pojištění 0 Kč a platby spoření 0 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalované v celkové výši 11 074 Kč, přičemž tato částka se skládá z: 1) ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 2 000 Kč (výdaje na spoření nejsou zohledňovány), 2) z výdajů na bydlení ve výši 3 994 Kč a částky představující životní minimum ve výši 5 080 Kč, 3) z výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč, 4) z výdajů žalované na závazky u žalobkyně ve výši 0 Kč. Z Odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 19. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy pro porušení povinností žalovanou. Dle dodejky žalovaná dopis převzala dne 28. 5. 2021. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2016 umožnila žalované čerpat peněžní prostředky v celkové výši 10 482,33 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru ke kreditní kartě je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně vycházela pouze z údajů uváděných žalovanou v žádosti a ani nijak blíže nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalované a žádné další důkazy ani přes poučení soudu k prokázání řádného prověření úvěryschopnosti žalované nepředložila. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci zkoumání příjmové stránky žalované žalobkyně nezkoumala řádně příjmy žalované, nepředložila pracovní smlouvu ani výplatní pásky či rozhodnutí o dávkách či jiné příjmy žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nezkoumala žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných subjektů a jaká je výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností, a ani k tomuto nepředložila žádné listiny. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu i § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) (který má podobný dosah a k němuž je judikatura bohatší), a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 10 482,33 Kč, když soud odstoupení od smlouvy hodnotí jako výzvu žalované k vydání bezdůvodného obohacení. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 10 482,33 Kč jak částečně kapitalizované ve výši 489,55 Kč, tak ode dne 13. 7. 2021 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 540 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 933,33 Kč a 21,99% úrok p.a. z částky 10 482,33 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Soud pro stanovení míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci vypočet přiznanou a zamítnutou částku včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Úspěch žalobkyně zde činí 61 % původně žalované částky včetně příslušenství (celkem 11 668,45 Kč), její neúspěch 39 % (celkem 7 330,01 Kč), rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 22 %. Soud proto přiznal žalobkyni 22 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 4 575,20 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky odměna právního zástupce žalobkyně za 1 úkony právní pomoci po 1 620 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za účast u jednání), 1 režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH. 22 % z částky 4 575,20 Kč činí 1 006,54 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní podaná žaloba splňuje kritéria uvedená v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. že jde o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto přiznal odměnu pr. zástupce žalobkyně a režijní paušály za první tři úkony ve věci podle tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).