Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 245/2021-32
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa
pro zaplacení 157 500 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 157 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 1. 10. 2021 do zaplacení se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 157 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 1. 10. 2021 do zaplacení se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 11. 2021 domáhal na žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši 157 500 Kč jakožto zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále jen„ městský soud“) pod sp. zn.: 45 C 44/2012 (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že žalovaná ve svém stanovisku č.j. spisová značka konstatovala, že doba trvání namítaného řízení v délce 8 let a 2 měsíců je nepřiměřená a došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nicméně žalovaná ve svém stanovisku dospěla k závěru, že dostačující formou zadostiučinění je konstatování porušení práva bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalobce však tvrdil, že je předmět činnosti anonymizována tři slova část obce, je držitelem povolení k tomuto provozování na základě zákon anonymizována tři slova. předmět činnosti anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno rok, anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno, anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno, které dosud nebyly v jeho vlastnictví nebo k nimž neměl zřízeno věcné břemeno nebo jiný užívací titul. Žalobci se nepodařilo o užívání pozemků dohodnout, proto dne 10. 12. 2012 podal k Městskému soudu v Brně žalobu o zřízení věcného břemene. Usnesením městského soudu z 8. 3. 2013 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka, v němž se projednávalo vydání bezdůvodného obohacení za uplynulou dobu užívání pozemků bez právního titulu. Dne 25. 2. 2021 bylo Městským soudem v Brně vydáno usnesení, kterým soud rozhodl o pokračování v řízení a o procesním nástupnictví a dalším výrokem bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, a to na základě podání žalobkyně z 6. 1. 2021, neboť mezi účastníky došlo k mimosoudnímu vyřízení věci a byla uzavřena dohoda o zřízení věcného břemene k pozemkům. Citované usnesení nabylo dne 9. 3. 2021 právní moci, celková doba řízení tak činila 8 let a 3 měsíce, přičemž o předmětu řízení rozhodoval pouze Městský soud v Brně jakožto soud prvního stupně. Žalobce délku řízení považuje za nepřiměřenou a v důsledku porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě spatřuje vznik nemajetkové újmy. Nesouhlasí se závěrem žalované, že konstatování porušení práva je odškodněním dostačujícím, když tento závěr žalovaná odůvodnila skutečností, že žalobkyně byla již za nepřiměřenou délku řízení, pro které bylo řízení vedené pod sp. zn. spisová značka přerušeno, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka, odškodněna, a to na základě stanoviska žalované vydaného pod sp. zn. jednací číslo MSP, v němž byla žalobkyni přiznána částka 170 800 Kč. Žalovaná pak konstatovala, že s ohledem na vzájemnou souvislost těchto řízení, je třeba na řízení, které bylo přerušeno pro jiné řízení, pohlížet jako na řízení jediné. K případnému odškodnění tak zbývá úsek 4 měsíců od podání žaloby do právní moci usnesení dne 13. 4. 2013. Žalobce se domnívá, že na řízení nelze pohlížet jako na řízení souběžná a poukázal na řízení probíhající pod sp. zn. spisová značka u Městského soudu v Brně, v němž podal žalobu proti jiné žalované straně o zřízení věcného břemene k identifikace pozemkům ze stejného důvodu a uvedl, že v řízení bylo dne 12. 10. 2018 pravomocně rozhodnuto, ačkoliv byly prováděny totožné důkazy jako v řízení pod. sp. zn. spisová značka. Soud v tomto řízení rozhodl bez jeho přerušení a v podstatně kratší době na základě stejných důkazů. Poukázal na zvýšený význam řízení, neboť výsledek předmětu řízení určoval, zda bude moci ve své činnosti provozování předmět činnosti anonymizováno dále pokračovat, po celou dobu trvání řízení tak byl v právní nejistotě, zda bude moci v budoucnu pozemky využívat a zda mu bude uděleno povolení k provozu předmět činnosti. Závěrem uvedl, že mu nemůže být vytýkáno, že by se jakkoliv na řízení podílel, když dodržoval stanovené lhůty k provedení úkonů, navrhoval důkazy, nežádal odročení jednání a poskytoval součinnost. K požadované částce 157 500 Kč jakožto k peněžitému zadostiučinění za nemajetkovou újmu dospěl na základě výpočtu, kdy jako základní částku za celkovou dobu řízení požaduje 105 000 Kč, kterou pro složitost věci navrhuje o 20 % snížit, dále navrhuje zvýšení částky o 20 % z důvodu, že se nikterak nepodílel na celkové délce řízení, další zvýšení částky o 20 % pro skutečnost, že řízení po celou dobu probíhalo na jednom stupni soudní soustavy a navýšení o 30 % s ohledem na význam řízení, kdy doložení existence právního titulu k užívání pozemků bylo nutným předpokladem pro trvání povolení k provozování anonymizováno.
2. Žalovaná ve vyjádření z 22. 12. 2021 žalobou uplatněný nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o předmět činnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 157 500 Kč, jenž mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně, v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, neuznala zcela. K žalobním tvrzením namítala, že v předmětném řízení nelze konstatovat žádné průtahy, procesní úkony byly činěny průběžně, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že během řízení nebyla podána žádná stížnost na průtahy, ani nebyl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Celková délka řízení sice činila 8 let a 3 měsíce, avšak žalovaná neshledala finanční zadostiučinění důvodným. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo po skutkové i právní stránce do jisté míry složité, byly prováděny listinné důkazy a význam řízení pro žalobkyni byl shledán běžným. Žalovaná poukázala na významnou skutečnost ovlivňující délku řízení, a to rozhodnutí městského soudu z 8. 3. 2013, kterým soud rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka, v němž byla řešena totožná otázka, k níž byl vypracován znalecký posudek a nebylo by účelné ani hospodárné nechat vypracovat stejný posudek v posuzovaném řízení. V této souvislosti poukázala na souběh řízení, která spolu svým předmětem souvisejí tak úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém a je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky řízení vnímat jako újmu jedinou. K tomuto žalovaná uvedla, že za řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka bylo žalovanou již poskytnuto finanční zadostiučinění v rámci odškodňovacího řízení vedeného pod sp. zn. jednací číslo MSP ve výši 170 800 Kč. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná shledala, že byl žalobce již dostatečně finančně kompenzován. Nadto ode dne právní moci vydaného rozsudku Městským soudem v Brně pod sp. zn. spisová značka, tj. ode dne 3. 5. 2016, byl již význam řízení pro žalobce nepatrný, neboť bylo postaveno najisto, že výše ceny 1 m2 pozemky anonymizováno činí 3 Kč a řízení tak nemělo od tohoto data žádný vliv na její právní jistotu ani ekonomickou situaci. V souvislosti s výše uvedeným žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.
3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:
4. Ze stanoviska žalované z 20. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 30. 3. 2021 s tím, že žalovaná došlo k závěru o nepřiměřenosti délky naříkaného řízení, avšak jako dostačující formu zadostiučinění shledala konstatování porušení práva. Ze stanoviska žalované z 13. 9. 2021 má soud za zjištěné, že žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 248 C 217/2009 ve výši 170 800 Kč.
5. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. spisová značka se podává, že žalobce vystupoval také v postavení žalobce. Žalobce podal dne 10. 12. 2012 žalobu k Městskému soudu v Brně proti žalované jméno příjmení o zřízení věcného břemene. Usnesením ze dne 2. 1. 2013 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku a usnesením z téhož dne vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Žalobce dne 8. 1. 2013 zaplatil soudní poplatek. Dne 1. 2. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě s návrhem na přerušení řízení do doby skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka. Vyjádření bylo referátem ze dne 4. 2. 2013 zasláno žalobci k vyjádření a dne 7. 2. 2013 soud vyžádal fotokopie ze spisu pod sp. zn. spisová značka. Dne 7. 2. 2013 byly založeny fotokopie a dne 15. 2. 2013 byl spis předložen asistentovi soudce ke zvážení usnesení o přerušení řízení. Následuje referát o mylném založení spisu na lhůtu, asistentce byl spis předán dne 5. 3. 2013. Usnesením ze dne 8. 3. 2013 soud rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka, v němž probíhá řízení o úhradu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků ve vlastnictví žalované žalobkyní (PM dne 13. 4. 2013). Následují referáty ze dne 15. 4. 2013, 15. 7. 2013, 29. 7. 2013, 30. 11. 2013, 2. 12. 2013, 28. 2. 2014, 5. 3. 2014, 31. 5. 204, 2. 6. 2014, 30. 9. 2014, 29. 10. 2014, 30. 10. 2014, 2. 2. 2015, 30. 4. 2015, 31. 7. 2015, 15. 9. 2015, z nichž je zřejmé, že soudce zjišťoval aktuální stav řízení o úhradu bezdůvodného obohacení. Usnesením ze dne 19. 11. 2015 bylo přerušeno řízení sp. zn. 248 C 217/2009 do doby skončení řízení probíhajícího u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 235 C 153/2011 o určení vlastnictví k nebytovému prostoru užívanému žalovaným, předmět činonsti část obce, v níž se žalobkyně spolu s dalšími třemi žalobci domáhá určení vlastnictví k tomuto nebytovému prostoru, když tvrdí, že je v jejich vlastnictví na základě smlouvy o převodu vlastnictví ze dne 20. 5. 2003. Následují referáty, kterými soud kontroloval stav řízení a o tomto vždy pořídil úřední záznam, a to ze dne 30. 11. 2015, 31. 3. 2016, 4. 1. 2017, 18. 4. 2017, 30. 6. 2017, 25. 9. 2017, 30. 11. 207, 1. 2. 2018, 2. 5. 2018, k 1. 8. 2018 spis přidělen k řešení novému soudci z důvodu odchodu stávající soudkyně. Na to pokračují referáty ze dne 13. 8. 2018, 14. 11. 2018, 14. 2. 2019, 22. 5. 2019, 23. 8. 2019, 27. 11. 2019, 27. 1. 2020, kterými soud kontroloval stav řízení a o tomto vždy pořídil úřední záznam. Podáním ze dne 16. 3. 2020 žalobce upřesnil žalobní petit a navrhl smírné ukončení sporu. Na to referátem ze dne 17. 3. 2020 konstatováno, že v přerušeném řízení nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Dne 5. 5. 2020 byl soudu doručen přípis, že žalovaná dne datum zemřela. Spis dán na lhůtu referáty ze dne 6. 5. 2020 a 6. 8. 2020 do skončení dědického řízení. Dne 23. 10. 2020 bylo rozhodnuto o pozůstalosti po žalované usnesením ze dne 16. 10. 2020. Dne 26. 10. 2020 dán spis na lhůtu 3 měsíce, neboť řízení dosud nebylo skončeno. Dne 6. 1. 2021 bylo soudu doručeno podání žalobce, kterým vzal žalobu zpět, neboť došlo k dohodě mezi účastníky a dále žalobce navrhl rozhodnout o procesním nástupnictví. Dne 7. 1. 2021 byl soudu doručen souhlas pozůstalých žalovaných se zpětvzetím žaloby. Referátem ze dne 8. 1. 2021 byl spis předložen asistentovi k rozhodnutí o procesním nástupnictví a zastavení řízení. Následuje dotaz žalobce ze dne 22. 2. 2021, ohledně stavu řízení. Usnesením ze dne 25. 2. 2021 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví a zastavení řízení, právní moci rozhodnutí nabylo dne 9. 3. 2021.
6. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn spisová značka soud zjistil, že žalobce vystupoval v postavení žalovaného. Žalobci (jméno Pilná, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení) podali dne 15. 10. 2009 žalobu k Městskému soudu v Brně proti žalované příjmení jméno o zaplacení částky 3 830 486,34 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků žalobců. Usnesením ze dne 27. 1. 2010 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku, žalobci dne 9. 2. 2010 zaplatili soudní poplatek. Dne 9. 2. 2010 soud vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne 16. 3. 2010 odpor a podáním ze dne 7. 4. 2010 se žalovaný vyjádřil k žalobě. Referátem ze dne 20. 8. 2010 bylo vyjádření zasláno žalobcům, kteří reagovali vyjádřením doručeným soudu dne 22. 9. 2010. Soud nařídil referátem ze dne 23. 11. 2010 jednání na 4. 1. 2011. Dne 11. 10. 2010 doplnili žalobci vyjádření k tvrzením žalovaného a dne 27. 10. 2010 doplnili důkazy. Dne 30. 11. 2010 právní zástupkyně žalobců zažádala o odročení jednání z důvodu dovolené. Dne 30. 11. 2010 byl termín jednání odročen na 8. 2. 2011. Dne 14. 1. 2011 žalobci podali vyjádření ve věci, které bylo na základě referátu ze dne 18. 1. 2011 doručeno žalovanému, který reagoval podáním doručeným soudu dne 26. 1. 2011. Dne 8. 2. 2011 doručili soudu žalobci i žalovaný svá vyjádření ve věci. Dne 8. 2. 2011 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem sdělení účastníků, co považují za sporné a co nikoliv. Dne 7. 4. 2011 bylo doručeno sdělení žalobců, že probíhá mimosoudní jednání ve věci a žádají o prodloužení lhůty k jednání o jeden měsíc. Dne 6. 5. 2011 žalobci sdělili, že ve věci nedošlo v rámci mimosoudního jednání k posunu a žádají o nařízení jednání. Dne 13. 5. 2011 doručena žádost žalovaných o posečkání s termínem jednání z důvodu mimosoudního jednání ve věci. Podáním doručeným soudu dne 29. 6. 2011 vzali žalobci žalobu částečně zpět, referátem ze dne 1. 7. 2011 bylo částečné anonymizováno zasláno žalovanému k vyjádření, které bylo doručeno soudu 26. 7. 2011. Toto vyjádření bylo zasláno žalobcům dle referátu ze dne 1. 8. 2011, kteří se k němu podáním doručeným soudu dne 29. 8. 2011 vyjádřili. Podáním ze dne 31. 8. 2011 žalobci navrhli rozšíření žaloby. Žalovaný se ve věci vyjádřil v podání doručeném soudu dne 16. 9.2011, žalobci reagovali podáním doručeným dne 19. 10. 2011. Dne 11. 11. 2011 podali žalobci návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 14. 11. 2011 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 19. 1. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k rozšíření žaloby. Žalobci podáním doručeným soudu dne 15. 2. 2012 navrhli ustanovení znalce. Přípisem ze dne 14. 5. 2012 soud vyzval žalobce i žalovaného pro účely dosažení dohody ve věci k předložení návrhu zadání znaleckého posudku, na což reagovali žalobci podáním ze dne 30. 5. 2012 a žalovaný podáním ze dne 15. 6. 2012. Usnesením ze dne 23. 8. 2012 soud rozhodl o vrácení jistiny za předběžné opatření, dne 10. 10. 2012 byl vyhotoven platební poukaz. Dne 1. 7. 2013 bylo soudu doručeno rozšíření žaloby. Usnesením ze dne 5. 3. 2014 soud ustanovil znalce k vyhotovení znaleckého posudku do 60 dnů. Dne 11. 3. 2014 byla soudu doručena omluva znalce z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 11. 3. 2014 byla složena záloha na znalečné. Usnesením ze dne 17. 3. 2014 byl ustanoven nový znalec, který opět požádal o zproštění z kapacitních důvodů. Usnesením ze dne 21. 3. 2014 byl ustanoven nový znalec. Dne 24. 3. 2014 došlo soudu vyjádření žalovaného. Dne 26. 5. 2014 byl soudu doručen znalecký posudek. Přípisem ze dne 5. 6. 2014 vyzval soud znalce ke specifikaci vyúčtování znalečného a vyzval účastníky k vyjádření ke znaleckým posudkům. Vyúčtování bylo v podrobném znění doručeno dne 13. 6. 2014. Dne 25. 6. 2014 požádali žalobci o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 26. 6. 204 se k posudku vyjádřil žalovaný. Usnesením ze dne 30. 6. 2014 bylo znalci přiznáno znalečné. Dne 18. 7. 2014 bylo doručeno vyjádření žalobců k znaleckému posudku. Dne 30. 6. 2014 bylo ve věci vydáno opravné usnesení. Usnesením ze dne 25. 8. 2014 bylo řízení částečně zastaveno a byla připuštěna změna žaloby. Dne 7. 11. 2014 vyzval soud žalobce k doplatku soudního poplatku za žalobu, který byl uhrazen dne 20. 11. 2014. Dne 19. 11. 2014 byly žalobci doplněny důkazy. Dne 13. 2. 2015 podal žalovaný vyjádření ve věci. Dne 10. 3. 2015. Následuje referát ze dne 10. 3. 2015, kterým byl spis předložen soudci a referát soudce ze dne 27. 5. 2015, kterým soud vyžádal od úřadů údaje ohledně pozemků, informace byly doplněny dne 8. 6. 2015 a 15. 6. 2015. Referátem ze dne 8. 7. 2015 urgován úřad k doložení údajů týkajících se pozemků, poté spis dán na lhůtu 1 měsíc referátem ze dne 9. 7. 2015 a referátem ze dne 9. 8. 2015. Dne 30. 9. 2015 soud nařídil jednání na 19. 11. 2015. Dne 13. 11. 2015 bylo doručeno vyjádření žalobců ve věci. Dne 19. 11. 2015 se konalo jednání, v jehož závěru se účastníci dohodli na přerušení řízení do doby skončení řízení vedených u tamního soudu pod č.j. spisová značka a spisová značka a soud vyhlásil usnesení o přerušení řízení do doby skončení řízení výše uvedených, které bylo vypraveno dne 11. 12. 2015 a právní moci nabylo 30. 12. 2015. Poté spis dán na lhůtu 3 měsíce, referátem ze dne 25. 1. 2016 a dále následují referáty vždy s pokynem spis na lhůtu 3 měsíce, a to dne 8. 8. 2016, 22. 11. 2016, 28. 3. 2017 a 25. 7. 2017. Dne 27. 7. 2017 bylo soudu doručeno doplnění důkazů. Na to dán spis na lhůtu 3 měsíce referátem ze dne 26. 10. 2017. Usnesením ze dne 7. 2. 2018 rozhodl soud o pokračování v řízení. Podáním doručeným soudu dne 28. 2. 2018 vzali žalobci žalobu částečně zpět. Dne 28. 3. 2018 soud zaslal částečné zpětvzetí žaloby žalovanému k vyjádření, které bylo soud doručeno dne 14. 5. 2018. Referátem ze dne 4. 7. 2018 soud nařídil jednání na 18. 9. 2018. Dne 6. 9. 2018 bylo doručeno vyjádření žalovaného ve věci, které bylo téhož dne přeposláno žalobcům. Podání žalovaného bylo doplněno dne 14. 9. 208 a téhož dne doručili žalobci soudu vyjádření s návrhem na doplnění dokazování, podání byla rozeslána účastníkům dne 17. 9. 2018, na což reagovali zástupci účastníků vzhledem k rozsáhlosti učiněných podání žádostí o přeložení termínu jednání. Termín jednání byl odročen na 6. 11. 2018 referátem ze dne 17. 9. 2018. Dne 6. 11. 2018 se ve věci konalo jednání, které bylo závěrem odročeno na neurčito a účastníkům bylo uloženo doplnění dokazování. Dne 28. 11. 2018 byl dán spis na lhůtu 1 měsíc. Dne 13. 12. 2018 žalovaný specifikoval důkazní návrhy, vyjádření zasláno žalobcům referátem ze dne 31. 12. 2018, kteří navrhli provedení důkazů v podání doručeným dne 30. 1. 2019, žalovanému bylo vyjádření zasláno dne 20. 2. 2019. Usnesením ze dne 25. 4. 2019 bylo řízení přerušeno z důvodu úmrtí žalobce b). Dne 7. 5. 2019 bylo soudu doručeno sdělení notáře o pozůstalosti. Dne 25. 5. 2019 dán spis na lhůtu 3 měsíce, poté usnesením ze dne 27. 8. 2019 soud rozhodl o pokračování v řízení s právními nástupci po zemřelém žalobci b). Referátem ze dne 29. 10. 2019 soud nařídil jednání na 17. 12. 2019. Dne 8. 11. 2019 a 26. 11. 2019 podal ve věci vyjádření žalovaný, které soud téhož dne přeposlal žalobcům a dne 29. 11. 2019 byl doručen návrh žalobců na přerušení řízení, neboť proběhlo setkání účastníků u mediátora a lze očekávat mimosoudní vyřízení věci. Na to referátem ze dne 3. 12. 2019 bylo jednání zrušeno a dne 4. 12. 2019 doručeno vyjádření žalovaného, které soud dne 28. 1. 2020 odeslal žalobcům. Poté dán spis na lhůtu 1 měsíc a referátem ze dne 27. 4. 2020 učiněn dotaz na mediátora ohledně stanovisek účastníků ve věci. Dne 29. 4. 2020 doručila stanovisko ve věci zástupkyně žalobců, která uvedla, že v jednání pokročili a další mediace proběhne 12. 5. 2020. Dne 6. 5. 2020 bylo soudu sděleno, že zemřela žalobkyně jméno příjmení. Usnesením ze dne 15. 5. 2020 soud rozhodl o přerušení řízení z důvodu probíhajícího dědického řízení. Následují referáty ze dne 9. 6. 2020 a 9. 9. 2020, kdy soud zkoumal stav dědického řízení a poté dal spis na lhůtu 3 měsíce. Dne 11. 9. 2020 bylo soudu doručeno zpětvzetí žaloby se souhlasným stanoviskem žalovaného k jeho zastavení. Referátem ze dne 16. 9. 2020 zaslán účastníkům přípis, že řízení nelze zastavit, neboť není zřejmé, kdo je nástupcem po zemřelé. Dne 23. 10. 2020 bylo doručeno usnesení s rozhodnutím o dědictví a prohlášení pozůstalého jako právního nástupce žalobkyně, že souhlasí se zpětvzetím žaloby. Usnesením ze dne 29. 10. 2020 bylo rozhodnuto, že bude pokračováno s jméno příjmení, jako právním nástupcem žalobkyně. Usnesením ze dne 24. 11. 2020 vyzval soud žalovaného ke sdělení, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby. Žalovaný reagoval podáním ze dne 26. 11. 2020, kterým vyjádřil souhlas se zpětvzetím žaloby. Usnesením ze dne 2. 12. 2020 bylo řízení zastaveno. Účastníci se vzdali práva na odvolání a usnesení nabylo právní moci dne 18. 12. 2020.
7. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. spisová značka soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení. Dne 9. 11. 2011 byla podána MUDr. jméno příjmení žaloba proti žalované příjmení jméno - část obce o zaplacení 592 762 Kč s příslušenstvím. Z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků bez souhlasu žalobkyně. Dne 18. 11. 2011 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Dne 8. 2. 2012 byl vydán platební rozkaz. Dne 3. 4. 2012 žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor. Dne 26. 4. 2012 podal žalovaný návrh na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu do skončení řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka v níž je soudem zjišťována výše náhrady za užívání pozemků pod předmět činnosti obec – část obce. Přičemž tato otázka může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci. Dne 24. 5. 2012 bylo podání žalovaného zasláno žalobci a s tím, nechť se ve lhůtě 20 dnů vyjádří k návrhu žalovaného na přerušení řízení. Dne 27. 6. 2012 se žalobkyně vyjádřila tak, že s návrhem žalovaného na přerušení řízení nesouhlasí. Dne 24. 7. 2012 žalobkyně rozšířila žalobu na částku 837 520 Kč s příslušenstvím. Dne 4. 10. 2012 podal žalovaný své vyjádření ve věci. Dne 11. 10. 2012 bylo podání žalovaného zasláno žalobci. Dne 18. 12. 2012 předložila žalobkyně svou repliku. Dne 20. 2. 2013 byla replika zaslána protistraně. Dne 8. 4. 2013 se žalovaný k replice vyjádřil. Dne 26. 4. 2013 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobkyni. Dne 14. 6. 2013 předložila žalobkyně návrh na výslech znalců. Dne 25. 9. 2013 žalovaný překládá listinné důkazy. Dne 26. 9. 2013 byl návrh žalovaného na přerušení řízení zamítnut a změna žaloby připuštěna. Dne 21. 10. 2013 se žalovaný odvolal proti rozhodnutí o zamítnutí přerušení řízení. Dne 8. 11. 2013 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 12. 12. 2013 bylo odvolání žalovaného odmítnuto. Usnesení bylo zasláno žalovanému dne 17. 2. 2014. Dne 28. 3. 2014 žalovaný předkládá své vyjádření a znalecký posudek. Dne 27. 3. 2014 bylo nařízeno jednání na 10. 6. 2014. Dne 10. 6. 2014 se konalo jednání, při kterém byl učiněn pokus o smír. Bylo zahájeno jednání. Provedeny listinné důkazy a jednání bylo přerušeno do 16. 9. 2014. Dne 5. 6. 2014 zaslala žalobkyně svou repliku a rozšíření žaloby, jejíž zaslání soud zjistil až při jednání. Dne 27. 6. 2014 žalobkyně zaslala opravu svého návrhu na změnu žaloby. Dne 7. 7. 2014 byla změna žaloby ze strany soudu zamítnuta. Současně byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku z předchozího rozšíření žaloby, které bylo připuštěno. Dne 14. 7. 2014 předložil žalovaný své vyjádření a návrhy na provedení důkazů. Dne 17. 7. 2014 byl uhrazen soudní poplatek. Dne 16. 7. 2014 bylo řízení částečně zastaveno. Dne 15. 8. 2014 předložila žalobkyně své vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 29. 8. 2014 bylo podání žalobkyně zasláno protistraně. Dne 9. 9. 2014 se žalovaný vyjádřil k vyjádření žalobkyně. Dne 11. 9. 2014 předložila žalobkyně své doplnění vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 16. 9. 2014 se konalo jednání, při kterém bylo prováděno dokazování listinnými důkazy a bylo odročeno na 2. 12. 2014 za účelem provádění dalšího dokazování. Dne 18. 9. 2014 žádal soud od Magistrátu města Brna listinné důkazy. Dne 7. 10. 2014 Magistrát města Brna sdělil, že k vydání důkazů je příslušný stavební úřad. Dne 3. 11. 2014 byly důkazy u i Magistrátu města Brna urgovány. Dne 14. 11. 2014 byly Magistrátem města Brna předloženy. Dne 25. 11. 2014 žalobkyně poslala návrh na výslech znalce. Dne 2. 12. 2014 se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy a důkaz výslechem znalkyně. Jednání bylo odročeno na 27. 1. 2015 za účelem výslechu znalce. Dne 27. 1. 2015 se konalo jednání, při kterém anonymizováno vyslechnut znalec. Přednesy závěrečné řeči a jednání bylo odročeno na 5. 2. 2015 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 5. 2. 2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě co do částky 24 483,44 Kč s příslušenstvím přiznáno, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 4. 5. 2015. Dne 13. 5. 2015 podala žalobkyně proti zamítavému výroku a proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolání. Dne 19. 5. 2015 byla žalobkyně vyzvána, aby odstranila vady odvolání. Dne 28. 5. 2015 bylo odvolání žalobkyně doplněno. Dne 3. 6. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 8. 6. 2015 byl soudní poplatek složen. Dne 9. 6. 2015 bylo odvolání zasláno žalované k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne 25. 6. 2015 se žalovaný k odvolání vyjádřil. Dne 30. 6. 2015 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Brně. Dne 11. 2. 2016 bylo nařízeno jednání na 12. 4. 2016. Dne 26. 2. 2016 bylo odvolání žalobkyně doplněno. Dne 2. 3. 2016 bylo doplnění odvolání zasláno protistraně. Dne 22. 3. 2016 se žalovaný k doplnění odvolání vyjádřil. Dne 12. 4. 2016 odvolací soud rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrzuje. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 3. 5. 2016. Dne 1. 7. 2016 podala žalobkyně proti rozsudku u Krajského soudu dovolání. Dne 13. 7. 2016 byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku z dovolání. Dne 18. 7. 2016 byl soudní poplatek z dovolání složen. Dne 21. 7. 2016 bylo dovolání zasláno žalovanému k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne 8. 8. 2016 se žalovaný k dovolání žalobkyně vyjádřil. Dne 11. 8. 2016 byla věc předložena k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017 byl rozsudek vyjma části výroku I., jímž byl rozsudek Městského soudu v Brně potvrzen ve výroku II. zrušen a věc se v naznačeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení, ve zbytku bylo dovolání odmítnuto. Důvodem bylo, že odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dostatečně nedbal závěrů vyjádřeních v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu. Usnesení Nejvyššího soudu bylo rozesláno účastníkům dne 10. 4. 2017. Dne 26. 4. 2017 byl spis postoupen Městským soudem v Brně Krajskému soudu v Brně. Dne 21. 9. 2017 odvolací soud usnesením znovu rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení. Dne 30. 10. 2017 navrhl žalovaný vydání doplňujícího usnesení. Dne 24. 11. byl návrh na doplnění usnesení zamítnut. Dne 19. 12. 2017 byla usnesení Městským soudem v Brně rozeslána účastníkům.
8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení (spolu s přílohovými spisy), z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.
9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:
10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 30. 3. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným.
16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OddpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).
17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.
18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 10. 12. 2012, kdy jím byla podána žaloba, do 9. 3. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení městského soudu o zastavení řízení, tj. naříkané řízení trvalo 8 let a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byl shledán toliko jeden průtah a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, které však, dle názoru soudu, souviselo se souběžně probíhajícím řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ související řízení“) natolik úzce, že rozhodnutí v něm bylo určující i pro naříkané řízení, a proto je třeba na újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu a nikoli jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. 6. 2011 30 Cdo 348/2010). Soud ve věci postupoval v přiměřených lhůtách, plynule, jednotlivé úkony na sebe navazovaly, jediný průtah zdejší soud shledal v období od 23. 8. 2012 do 5. 3. 2014. Související řízení bylo zahájeno v roce 2009 a pravomocně skončilo dne 18. 12. 2020, přičemž mezi účastníky je nesporným, že za toto řízení, resp. za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce tohoto řízení, byl žalobce již ze strany žalované odškodněn. S ohledem na citované, zbývá k případnému odškodnění úsek od podání žaloby dne 10. 12. 2012 do právní moci usnesení městského soudu o přerušení řízení, tj. do 13. 4. 2013 a následně po nabytí právní moci konečného rozhodnutí v souvisejícím řízení, tj. období od 18. 12. 2020 do pravomocného skončení posuzovaného řízení, tj. do 9. 3. 2021, když tento úsek, jenž v součtu činí 7 měsíců je bezprůtažný, plynulý, přiměřený věci.
19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).
20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově a hmotněprávně složitější. Jednalo se o spor o zřízení věcného břemene, jenž bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků zdejším žalobcem, když i toto řízení bylo posléze přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v brně pod sp. zn. spisová značka. V souvisejících řízeních probíhalo opakované znalecké zkoumání, včetně revizního, byla prováděna řada listinných důkazů, toto rozsáhlé dokazování bylo způsobeno zejména větším počtem pozemků, jež měl žalobce bez právního důvodu užívat. Zdejší žalobce vystupoval v namítaném řízení taktéž v postavení žalobce. Zejména s ohledem na výše uvedená probíhající řízení, do nichž bylo naříkané řízení přerušeno, když dále je třeba zohlednit, že z důvodu úmrtí, muselo být ve věci rozhodováno o procesním nástupnictví poté, co soud vyčkával skončení dědického řízení, má soud za řízení složité i procesní stránce. Bylo rozhodováno o ustanovení znalce, zproštění znalce, o jeho odměně, přerušení, pokračování v řízení, o nařízení mediace.
21. Řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy.
22. Žalobce se na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel, ale jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce se např. proti přerušení řízení nijak nebránil, sám v souvisejícím řízení žádal o posečkání lhůty s nařízením jednání z důvodu mimosoudního jednání, návrh na učení procesní lhůty nepodal.
23. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Dle názoru soudu se tak stalo dostatečně. Jak již uvedeno shora, soud shledal toliko průtah v souvisejícím řízení v období od 23. 8. 2012, kdy bylo rozhodováno o vrácení jistiny, do 5. 3. 2014, kdy soud ustanovil znalce k vyhotovení znaleckého posudku. Pokud žalobce nyní namítá, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka byl soud schopen rozhodnout bez přerušení řízení, toto nelze klást k tíži žalované. Předmětem odškodňovací řízení není supervize posuzovaného řízení, odškodňovací řízení je ovládáno zásadou promptnosti. Odporuje zásadě promptnosti podrobné zkoumání, zda posuzovaný soud z různých možných legitimních procesních postupů zvolil skutečně ten nejefektivnější, či zda bylo možné rozhodnout bez provedení některých důkazů. Nadto, jak uvedeno již shora, žalobce se proti přerušení řízení nijak nebránil a sám v souvisejícím řízení žádal o posečkání lhůty s nařízením jednání z důvodu mimosoudních jednáních.
24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení je spor o zřízení věcného břemene a v souvisejícím řízení se řešilo zaplacení peněžité částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Pokud žalobce tvrdil zvýšený význam, svou neúčastí při nařízeném jednání se vzdal dobrodiní poučení soudu ve smyslu ust. 118a odst. 3 o. s. ř.
25. Ačkoliv není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složitější, soud s přihlédnutím k souběhu předmětného řízení se souvisejícím řízení, za něž byl již žalobce odškodněn a vzhledem ke skutečnosti, že ve zbývajícím rozsahu -7 měsíců, kdy se řízení nepřekrývala, hodnotí zdejší soud řízení jako plynulé, přiměřené okolnostem, došel k závěru, že adekvátní formou zadostiučinění je toliko konstatování porušení práva a není na místě odškodnit újmu žalobce v penězích. Se zřetelem na závěr o souběhu souvisejících řízeních, je tudíž nezbytné újmu utrpěnou jejich účastníky vnímat jako jedinou a nelze ji násobit počtem jednotlivých řízení. Žalobci se konstatování práva jako adekvátní formy zadostiučinění dostalo od žalované již ve stanovisku z 20. 9. 2021, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě stanovené pro řízení o předběžně uplatněném nároku, a proto soud jako nedůvodnou žalobu zamítl. (výrok I.).
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalované spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky
č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalované náleží náhrada za vyjádření, přípravu k jednání a účast na jednání soudu dne
23. 3. 2022 Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.), a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.