Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 46/2022-27
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že žalovaný dne 14. 9. 2021 cestoval dopravním prostředkem: tramvají - anonymizována dvě slova veřejné hromadné dopravy osob provozovanou anonymizována dvě slova anonymizováno obec, akciovou společností, v obec (dále jen DP), a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole číslo. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající z § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a ze Smluvních přepravních podmínek anonymizováno (dále jen„ SPP“). Žalovanému vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné a smluvní přirážku. Výše jízdného a oprávněnost požadavku na jeho zaplacení vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále z platného Tarifu anonymizováno. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaný dostal ode dne následujícího po přepravní kontrole. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 18. 11. 2021, na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou částku do dnešního dne žalobci nezaplatil.
2. Strana žalovaná je občanem Mexika. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla v době své jízdy bydliště na území České republiky.
3. Rozhodným právem je potom právo české, a to dle čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě cestujících zvoleno smluvními stranami podle druhého pododstavce, je rozhodným právem právo země obvyklého bydliště cestujícího za předpokladu, že se v této zemi nachází rovněž místo odjezdu nebo místo určení. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo místa, ve kterém má dopravce své obvyklé bydliště“, neboť obvyklé místo pobytu strany žalované je shodné s místem odjezdu a určení, popř. pokud by její obvyklé místo pobytu bylo odlišné, použije se právo místa, v němž má naopak obvyklé bydliště žalobkyně. V obou případech bylo v době jízdy strany žalované obvyklým bydlištěm Česká republika.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud za prokázané následující: žalovaný dne 14. 9. 2021 cestoval tramvají číslo MHD v obec, přičemž v údaj o čase hod. byl žalovaný kontrolován revizorem anonymizováno, kdy se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaný převzal (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole číslo přepravními podmínkami anonymizována dvě slova dopravy). Žalobci tak vznikl nárok na uhrazení jízdného a přirážky k jízdnému (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami anonymizováno, Tarifem anonymizováno) ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl žalobcem dne 18. 11. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky vč. potvrzení o odeslání).
6. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a dále vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravní řád, a konečně smluvní přepravní podmínky anonymizováno (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval MHD v obec, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný byl povinen zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem DP, kdy se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne 14. 9. 2021 dlužné jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh dopravci neuhradil, proto má žalobce právo dle § 2550 obč. zák. a § 37 zák. č. 266/1994 Sb. na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 OZ ve spojení s nař. č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1 a 3 a odst. 5 písm. a/ a b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…, z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 cit. vyhlášky, tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh vč. tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, a konečně 21% DPH z odměny a z náhrad dle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.