Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 194/2021-37
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 88 996,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 891 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 891 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 105,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 695,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 512,87 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 18 400 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 400 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 600 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 664,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 420,99 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 32 353,40 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 353,40 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 262,40 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 800 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 800 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 091 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 091 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 891 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 891 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 105,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 695,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 512,87 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 18 400 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 400 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 600 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 664,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 420,99 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 32 353,40 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 353,40 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 262,40 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 800 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 800 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 091 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 091 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 88 996,32 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jím poskytnutých informací a dokladů, jejichž pravdivost žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty. Žalobkyně rovněž poukázala, že případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit částku ve výši 16 491 Kč, která představuje úrok ve výši 3 398 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 492 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 601 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 592 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem 1 200 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 18 400 Kč a na dlužném poplatku částku 14 452,52 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 512,87 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 18 400 Kč za dobu od 26. 4. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 695,98 Kč (ve výši 9,75 % ročně z částky od 18 400 Kč od 27. 6. 2019 do 18. 12. 2020), úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 18 400 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
2. Na základě druhé smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit částku ve výši 32 019 Kč, která představuje úrok ve výši 9 803 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši ve výši 13 404 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem 13 909 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 32 353,40 Kč a na dlužném poplatku částku 23 790,40 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 5 420,99 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 32 353,40 Kč za dobu od 25. 5. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 664,28 Kč (ve výši 10 % ročně z částky od 32 353,40 Kč za období od 19. 7. 2019 do 18. 12. 2020), úroků z prodlení ve výši 10 % ročně a úroků ve výši 29 % ročně, a to vždy z částky 32 353,40 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 32 019 Kč, který představuje úrok ve výši 9 803 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč, splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 4 002 Kč (poslední splátka činila 3 985 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 13 909 Kč.
5. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, jako druh bydlení uvedl„ spoluvlastník“ a dosáhl středoškolského vzdělání. Dále sdělil, že vlastní vozidlo, má zápůjčky u jiných společností, má vlastní bankovní účet, nevlastní však kreditní kartu. Pracuje na plný pracovní úvazek jako řidič právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 42 735 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele činily 5 000 Kč a dále částka 7 000 Kč jako externí splátky zápůjček. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce anonymizována tři slova rok.
6. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dále dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 16 491 Kč, který představuje úrok ve výši 3 398 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 492 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 601 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 592 Kč (poslední splátka činila 563 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradil celkem 1 200 Kč.
7. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu a dosáhl středoškolského vzdělání. Dále sdělil, že vlastní vozidlo, má zápůjčky u jiných společností, má vlastní bankovní účet, nevlastní však kreditní kartu. Pracuje na plný pracovní úvazek jako řidič právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 42 154 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele činily 3 000 Kč, dále částka 10 000 Kč jako externí splátky zápůjček a částka 4 002 Kč na interní splátky věřitelce. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce anonymizováno rok anonymizována dvě slova rok.
8. Žalobkyně uvedla, že kopie dokladů žalovaného (pracovní smlouva a výplatní pásky) byly pořízeny v domácím prostředí obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně. Žádné další důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného nebyly ani přes poučení soudu ze strany žalobkyně předloženy.
9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky v celkové výši 121 296,32 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum.
10. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021, odeslanou téhož dne.
11. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu číslo jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 40 000 Kč. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dále dne datum podepsána smlouva číslo jejímž předmětem byla zápůjčka peněz ve výši 19 000 Kč.
17. Žalovaný vystupoval v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
18. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn.
27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
20. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti jím sdělených informací. Co se týká samotné této listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalovaného jednat poctivě. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká.
21. Pokud jde o příjmy žalovaného, tyto byly doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou žalovaného. Co se však týká výdajů žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně relevantně prověřovány. Soud tedy nemá za jakkoliv prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Žalobkyně se spokojila s uvedením odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného v částce 5 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum) a následně 3 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum). Z takového souhrnného odhadu však nelze podle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a úplné a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného.
22. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud však zastává názor, že pokud má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis spotřebitele sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta.
23. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala majetkové poměry žalovaného. Nedostála tudíž své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně další zápůjčky včetně externích závazků vůči třetím subjektům, které byly deklarovány ve výši 7 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum) a následně 10 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum). Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.
24. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne datum měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 40 000 Kč, přičemž žalovaný z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil částku 13 909 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) 26 091 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 19 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 1 200 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) 17 800 Kč. Soud proto žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil celkem 43 891 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
25. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala ve vztahu ke smlouvě ze dne datum úroky z prodlení od 27. 6. 2019 a ve vztahu ke smlouvě ze dne datum úroky z prodlení od 19. 7. 2019 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na úrok z prodlení až od 8. 2. 2021. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužných částek z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 25. 1. 2021. Jelikož nebylo prokázáno přesné datum doručení výzvy žalované, lze mít za to, že zásilka se dostala do dispoziční sféry adresáta nejpozději do 3 pracovních dnů od odeslání, tj. do 28. 1. 2021, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 7. 2. 2021. Soud přiznal žalobkyni od 8. 2. 2021 právo na úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše k datu 27. 6. 2019 (9,75 %) a k datu 19. 7. 2019 (10 %).
26. Co do zbývající požadované částky 45 105,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 695,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 512,87 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 18 400 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 400 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 600 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 664,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 420,99 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 32 353,40 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 353,40 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 262,40 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 800 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 800 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 091 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 091 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak plyne z II. výroku tohoto rozhodnutí.
27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že poměr úspěchu obou účastníků v tomto řízení byl téměř stejný (úspěch žalobkyně 49 %, úspěch žalovaného 51 %), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.