Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 91/2020-79

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 115 000 Kč

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41 875 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatiti žalobci částku 73 125 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41 875 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatiti žalobci částku 73 125 Kč se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá částky ve výši 115 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že v uvedené věci proti němu byla podána žaloba na ochranu proti nekalé soutěži. Řízení ve vztahu k žalobci skončilo téměř po 7 letech a nebylo vydáno ani jedno rozhodnutí ve věci, řešily se pouze procesní otázky. Žalobce byl v nejistotě ohledně svého budoucího podnikání a existence, proto považuje za adekvátní odškodnění částku 20 000 Kč za rok řízení, která zohledňuje rovněž inflaci. Dne 3. 12. 2019 žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinili nesporným, že žalobce dne 3. 12. 2019 předběžně svůj nárok uplatnil. Věc však nebyla žalovanou projednána a žalované není znám průběh posuzovaného řízení. Žalobce byl účastníkem posuzovaného řízení 6 let a 10 měsíců, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a bylo složité. Význam pro žalobce byl běžný. Žalovaná ve věci neshledala průtahy, celkovou délku řízení hodnotí jako přiměřenou, proto navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované zdůraznil, že složitost posuzované věci se nemohla projevit, když bylo rozhodováno pouze o procesních otázkách a že ohrožení jeho existence a budoucnosti jej drželo v nejistotě ohledně provozování podnikání, které by v případě neúspěchu bylo ukončeno. Dále žalobce uvedl, že v rámci odškodnění by měl soud přihlédnout i k délce tohoto řízení, čímž dochází k prohlubování újmy na straně žalobce.

4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 3. 12. 2019.

5. Ze spisu vedeného název soudu pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující.

Dne 29. 1. 2013 byla soudu doručena žaloba na ochranu proti nekalé soutěži od žalobkyně příjmení anonymizováno 6 slov proti žalované právnická osoba Dne 8. 2. 2013 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen 27. 2. 2013. Usnesením ze dne 1. 3. 2013 soud vyzval žalovanou k podání vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů. Žaloba a výzva byly žalované doručeny dne 7. 3. 2013. Dne 9. 4. 2013 právní zástupce žalované požádal o prodloužení lhůty k podání vyjádření z důvodu složitosti případu. Dne 15. 4. 2013 soud prodloužil žalované lhůtu k podání vyjádření do 19. 4. 2013. Dne 19. 4. 2013 žalovaná podala vyjádření k žalobě, které bylo dne 24. 4. 2013 zasláno žalobkyni. Dne 17. 5. 2013 žalovaná podala doplnění vyjádření k žalobě, které bylo dne 23. 5. 2013 odesláno na vědomí žalobkyni spolu s výzvou, aby podala repliku ve lhůtě 30 dnů. Dne 8. 7. 2013 soud opakovaně vyzval žalobkyni k podání repliky. Dne 9. 7. 2013 žalobkyně podala repliku, která byla dne 12. 7. 2013 zaslána na vědomí žalované. Dne 2. 8. 2013 žalovaná podala vyjádření, které bylo dne 8. 8. 2013 zasláno na vědomí žalobkyni. Dne 28. 8. 2013 žalobkyně požádala o nařízení jednání. Dne 2. 10. 2013 žalobkyně opakovaně požádala o nařízení jednání. Dne 11. 12. 2013 soud na den 4. 3. 2014 nařídil jednání. Dne 24. 2. 2014 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním na straně právního zástupce. Dne 26. 2. 2014 proto bylo nařízené jednání odvoláno. Dne 27. 2. 2014 soud na den 13. 5. 2014 nařídil jednání. Dne 12. 5. 2014 žalobkyně podala změnu žaloby. Dne 13. 5. 2014 se konalo jednání, byla přednesena žaloba, dále bylo vyhlášeno usnesení, že změna žaloby se připouští, bylo přistoupeno k dokazování listinnými důkazy, dále byla účastníkům poskytnuta lhůta k doplnění a vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů do 21. 5. 2014 a jednání bylo odročeno na 20. 6. 2014. Dne 21. 5. 2014 žalobkyně podala důkazní návrhy spolu s rozsáhlými listinnými důkazy. Dne 26. 5. 2014 bylo vyjádření žalobkyně zasláno žalované. Dne 16. 6. 2014 žalovaná podala vyjádření k podání žalobkyně. Dne 16. 6. 2014 bylo nařízené jednání odvoláno a žalobkyni bylo doručeno vyjádření žalovaného. Dne 18. 6. 2014 soud na den 9. 10. 2014 nařídil jednání. Dne 10. 10. 2014 se konalo jednání, bylo pokračováno v provádění listinných důkazů, dále byla žalobkyni poskytnuta lhůta k vysvětlení některých užitých výrazových prostředků a k doplnění předložených důkazů do 10. 11. 2014 tak, aby bylo zřejmé z listinných důkazů, kdy byla předložená data pořízena, jednání bylo odročeno na 4. 12. 2014. Dne 10. 11. 2014 žalobkyně podává doplnění důkazů a upřesnění petitu. Dne 12. 11. 2014 bylo vyjádření zasláno na vědomí žalované. Dne 19. 11. 2014 žalobkyně dokládá seznam definic vybraných pojmů a zkratek užitých listinných důkazů. Dne 4. 12. 2014 se konalo jednání, bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla připuštěna změna petitu žaloby navržená žalobcem dne 10. 11. 2014, dále bylo pokračováno v dokazování listinnými důkazy a účastníkům bylo uloženo, aby do 23. 12. 2014 zaslali závěrečné návrhy, jednání bylo odročeno na 6. 1. 2015. Dne 19. 11. 2014 žalovaná podala vyjádření. Dne 23. 12. 2014 žalovaná podala závěrečný návrh. Dne 23. 12. 2014 žalobkyně podala závěrečný návrh. Dne 29. 12. 2014 bylo jednání nařízené na 6. 1. 2015 odvoláno a bylo nařízené nové jednání na 10. 2. 2015, dále byly rozeslány závěrečné návrhy. Dne 13. 1. 2015 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním jejího právního zástupce. Dne 15. 1. 2015 proto bylo z tohoto důvodu jednání odvoláno. Dne 22. 1. 2015 žalovaná podala vyjádření, které bylo dne 4. 2. 2015 zasláno žalobkyni. Dne 12. 3. 2015 soud na den 30. 4. 2015 nařídil jednání. Dne 14. 4. 2015 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním jejího právního zástupce. Dne 17. 4. 2015 soud sdělil žalované, že jednání konat bude a odročovat se nebude. Dne 29. 4. 2015 soud odvolal jednání nařízené na 30. 4. 2015 za účelem přípravy vyhlášení rozhodnutí. Dne 19. 5. 2015 žalobkyně požádala o nařízení jednání. Dne 9. 6. 2015 soud na den 27. 8. 2015 nařídil jednání. Dne 27. 8. 2015 se konalo jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, že změna žaloby navržená žalobcem v podání ze dne 23. 12. 2014, a to tak, že se žalobkyně nadále domáhá přiznání nároku na uveřejnění rozsudku na náklady žalované na domovské stránce webová adresa a dále na internetových stránkách anonymizováno a dále anonymizována čtyři slova se připouští, dokazování bylo skončeno, byly předneseny závěrečné návrhy a jednání odročeno na 4. 9. 2015 za účelem vyhlášení rozsudku. Usnesením ze dne 1. 9. 2015 bylo řízení k částečnému zpětvzetí žaloby zastaveno. Dne 31. 8. 2015 žalobkyně doručila vyčíslení náhrady nákladů řízení. Dne 2. 9. 2015 bylo nařízené jednání na 4. 9. 2015 odvoláno a účastníkům byla zaslána výzva, zda se vzdávají odvolání proti usnesení o částečném zastavení řízení. Dne 3. 9. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně spolu s návrhem na vydání částečného rozsudku do základu sporu. Dne 7. 9. 2015 bylo soud doručeno vyjádření právního zástupce žalovanou, žalovaná se odvolání nevdává. Dne 9. 9. 2015 žalobkyně požádala o nařízení jednání. Dne 17. 9. 2015 žalovaná podala odvolání proti usnesení ze dne 1. 9. 2015. Odvolání bylo zasláno žalobkyni 18. 9. 2015. Dne 6. 10. 2015 žalobkyně podala zpětvzetí návrhu na uveřejnění rozsudku na náklady žalovaného. Zpětvzetí bylo dne 7. 10. 2015 zasláno žalované spolu s výzvou, zda s ním souhlasí. Dne 12. 10. 2015 byl soudu doručen souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby. Vyjádření bylo zasláno na vědomí žalobkyně 14. 10. 2015. Dne 14. 10. 2015 žalobkyně podala vyjádření k nesouhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby. Dne 22. 10. 2015 byla věc předložena název soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 8. 12. 2015 žalobkyně požádala o rozhodnutí ve věci. Usnesením ze dne 25. 2. 2016 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 9. 2015 potvrzeno. Spis byl vrácen název soudu 15. 3. 2016. Dne 15. 3. 2016 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne 31. 3. 2016 soud na den 9. 6. 2016 nařídil jednání. Dne 30. 3. 2016 žalovaná sdělila soudu, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podá dovolání. Dne 12. 4. 2016 žalovaná požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu podání dovolání. Dne 29. 4. 2016 žalovaná podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2016. Dne 2. 5. 2016 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Soudní poplatek byl zaplacen 9. 5. 2016. Dne 11. 5. 2016 bylo dovolání zasláno na vědomí žalobkyni. Dne 15. 6. 2016 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Usnesením ze dne 8. 11. 2016 bylo dovolání odmítnuto, a to z důvodu nepřípustnosti podle a 243c odst. 1 Spis byl vrácen název soudu 23. 11. 2016. Dne 25. 11. 2016 bylo rozhodnutí rozesláno. Dne 5. 12. 2016 soud na den 14. 2. 2017 nařídil jednání. Dne 13. 12. 2016 žalovaná podala vyjádření, které bylo dne 16. 12. 2016 zasláno žalobkyni na vědomí. Dne 20. 12. 2016 soud odvolal nařízené jednání na den 14. 2. 2017 a nařídil jednání na 16. 2. 2017. Dne 27. 1. 2017 bylo nařízené jednání odvoláno z důvodu pracovní neschopnosti soudkyně. Dne 15. 2. 2017 soud nařídil jednání na 16. 5. 2017. Dne 31. 1. 2017 žalobkyně podala vyjádření, které bylo zasláno žalované dne 3. 3. 2017. Dne 17. 3. 2017 žalovaná podala vyjádření, které bylo dne 22. 3. 2017 zasláno žalobkyni. Dne 12. 5. 2017 bylo soudu doručeno oznámení právnická osoba anonymizována čtyři slova o vstupu do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované. Oznámení bylo dne 15. 5. 2017 rozesláno účastníkům. Dne 15. 5. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, která nesouhlasí s návrhem vedlejšího účastníka na odročení jednání. Dne 15. 5. 2017 soud odvolal jednání nařízené na 16. 5. 2017. Dne 16. 5. 2017 soud vyzval žalovaného, zda souhlasí se vstupem právnická osoba anonymizována čtyři slova do řízení jako vedlejšího účastníka na stranu žalovanou, dále soud vyzval zástupce vedlejšího účastníka k předložení řádné plné moci. Dne 22. 5. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, který žádal, aby soud vyzval vedlejšího účastníka ke sdělení, v čem spatřuje svůj zájem na výsledku řízení, na základě jeho vyjádření se žalovaná vyjádří k tomu, zda souhlasí s jeho vstupem. Dne 22. 5. 2017 vedlejší účastník zakládá plnou moc pro svého právního zástupce. Dne 29. 5. 2017 soud zaslal vyjádření účastníků na vědomí vedlejšímu účastníkovi. Dne 29. 6. 2017 soud na den 10. 10. 2017 nařídil jednání. Dne 6. 10. 2017 žalovaná podala vyjádření a žádost o odročení jednání z důvodu nových skutečností a ke studiu listinných důkazů čítající 300 stran. Dne 9. 10. 2017 soud odvolal jednání nařízené na 10. 10. 2017 z důvodu žádosti žalované. Dne 9. 10. 2017 soud vyzval žalovanou, aby založila zprávy s překlady, neboť nejsou založeny v jazyce českém. Dne 9. 10. 2017 soud na den 11. 1. 2018 nařídil jednání. Dne 16. 11. 2017 žalovaná založila překlad vybraných pasáží studie na základě výzvy soudu. Dne 4. 12. 2017 žalobkyně zakládá doplnění aktuální judikatury a vyjádření k podání žalované. Dne 4. 1. 2018 žalovaná podává vyjádření. Dne 9. 1. 2018 vedlejší účastník podává vyjádření spolu s listinnými důkazy v rozsahu cca 200 stran. Dne 10. 1. 2018 soud informoval účastníky o podání vyjádření vedlejšího účastníka. Dne 10. 1. 2018 žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu nutnosti seznámit se s vyjádřením vedlejšího účastníka. Dne 10. 1. 2018 soud odvolal nařízené jednání na 11. 1. 2018 z důvodu žádosti žalované a jednání nařídil na 15. 3. 2018. Dne 14. 3. 2018 bylo nařízené jednání na 15. 3. 2018 odvoláno z důvodu nemoci soudkyně. Dne 23. 3. 2018 soud na den 17. 5. 2018 nařídil jednání. Dne 17. 5. 2018 se konalo jednání, byl stručně sdělen průběh řízení, byly provedeny založené listinné důkazy vedlejšího účastníka, byla přednesena vyjádření a jednání bylo odročeno na 26. 6. 2018 za účelem pokračování v dokazování. Dne 17. 5. 2018 žalobkyně podala upřesnění petitu, to bylo dne 23. 5. 2018 rozesláno. Usnesením ze dne 28. 5. 2018 soud připustil změnu žaloby navrženou v podání ze dne 17. 5. 2018. Žalobkyně se nyní domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit z určitých internetových stránek funkci vyhledávání, dále aby mu byla uložena povinnost doplnit smluvní podmínky s uživateli internetových stránek, a to ve znění dle podání žalobkyně. Dne 14. 6. 2018 žalovaná podala námitky proti usnesení, jež bylo vydáno asistentkou soudce. Usnesením ze dne 22. 6. 2018 bylo usnesení vydané dne 28. 5. 2018 potvrzeno. Dne 10. 7. 2018 žalovaná sdělila soudu, že došlo k převodu doménového jména na právnická osoba anonymizováno, žalovaná již doménu nevlastní a služby neprovozuje, podání bylo zasláno žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi dne 17. 7. 2018. Dne 20. 8. 2018 soud vyzval žalobkyni ke sdělení dalších procesních návrhů. Dne 22. 8. 2018 žalobkyně sdělila soudu, že prověřuje sdělení žalované o změně provozovatele služby, v průběhu měsíce září podá soudu vyjádření. Dne 2. 10. 2018 žalobkyně podala návrh na změnu žalované podle Usnesením ze dne 16. 10. 2018 bylo rozhodnuto, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalované se společností právnická osoba Dne 20. 11. 2018 společnost právnická osoba podala odvolání, které bylo dne 22. 11. 2018 zasláno na vědomí žalobkyni. Dne 3. 1. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2019 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 10. 2018 potvrzeno. Spis byl vrácen název soudu 3. 10. 2019. Dne 4. 10. 2019 bylo rozhodnutí rozesláno, nabylo právní moci 11. 10. 2019.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud rozhodoval podle , aniž nařizoval jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas výslovně nebo ve smyslu

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ust. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně ("o.z.").

Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. ).

13. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 7. 3. 2013 (doručení žaloby) do 11. 10. 2019 (právní moc usnesení ze dne 16. 10. 2018, kterým na místo žalované nastoupila společnost právnická osoba), tj. 6 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán.

14. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 6 let a 7 měsíců činí 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí 83 750 Kč.

16. Žalobcem požadované zvýšení základní částky na 20 000 Kč za rok řízení soud považuje za excesivní, když tato částka by odpovídala extrémní délce posuzovaného řízení, k tomuto závěru však v této věci dospět nelze. Kritérium složitosti, postupu orgánů veřejné moci a chování žalobce se projeví v procentuálním zvýšení či snížení částky za rok řízení, nikoliv zvyšováním či snižováním základní částky.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. ,

k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. ). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. . Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. ).

18. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

19. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové, právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 40 % (z toho o 20 % pro právní složitost, o 10 % pro procesní a o 10 % pro skutkovou). Složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o spor ve věci ochrany před možným nekalosoutěžním jednáním, tyto spory jsou svou povahou právně složitější a vyžádají si rozsáhlejší dokazování, když je nutné přesně specifikovat jednání, v němž je spatřováno porušení soutěže, a následně posoudit, zda se žalovaný nekalé soutěže skutečně dopustil. Sám žalobce ostatně v posuzovaném řízení opakovaně žádal o odročení jednání či prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu složitosti věci. Před soudem I. stupně proběhlo 5 jednání, bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, rovněž bylo opakovaně rozhodováno o změnách žaloby a nařízená jednání byla odročována zejména z důvodu podání nových vyjádření či opravných prostředků a dokládání většího množství nových důkazů. Za doby účasti žalobce v posuzovaném řízení nebylo ve věci vydáno žádné rozhodnutí. K odvolání i dovolání žalobce do rozhodnutí o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby rozhodoval odvolací i dovolací soud. Pro počet soudních instancí soud základní částku nemodifikoval.

20. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení podílel tím, že opakovaně žádal o odročení jednání (z důvodu kolize, z důvodu nových skutečností a studia důkazů), podával rozsáhlá vyjádření a důkazní návrhy bezprostředně před jednáním, čímž zapříčinil odročení jednání tak, aby soud i protistrana měly čas na přípravu a seznámení se s novým podáním žalobce. Dále žalobce podal nepřípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Uvedené rozhodování o odmítnutí dovolání nese rovněž časovou náročnost takovéhoto rozhodování, když sice nelze klást k tíži žalobce, že tento využívá jemu zákonem daných možností, nicméně nelze toto přičítat ani k tíži státu, a jelikož se toto fakticky na délce řízení promítlo, je třeba i pro toto základní částku odškodnění ponížit. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění snížil o 20 %.

21. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku nemodifikoval. Soud neshledal v postupu soudů průtahy, jejich postup byl plynulý a koncentrovaný.

22. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci ochrany před nekalou soutěží mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce dále tvrdil zvýšený význam řízení, který spatřoval v tom, že nepřiměřeně dlouho trpěl nejistotou ohledně výsledku řízení, který v případě neúspěchu by pro něho znamenal také ukončení podnikání. Soud v uvedeném nespatřuje zvýšený význam řízení, nejistota ohledně výsledku řízení je odškodněna již tím, že žalobci bylo přiznáno finanční odškodnění. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

23. Žalobce dále žádal, aby soud zohlednil také samotnou délku kompenzačního řízení. Kompenzační řízení bylo zahájeno podáním žádosti u žalované dne 3. 12. 2019 a trvá tak 2 roky a 4 měsíce, což je nutné z hlediska účelu kompenzačního řízení hodnotit jako délku nepřiměřenou, která byla způsobena tím, že se soud od listopadu 2020 do ledna 2022 pokoušel zajistit zapůjčení spisu, bez jehož provedení nebylo možné ve věci rozhodnout. Soud proto základní částku odškodnění zvýšil o 10 %.

24. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 50 % na výsledných 41 875 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci neposkytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobci přiznal nárok v této výši a ve zbývající části (73 125 Kč) soud žalobu zamítl.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle část věty za středníkem ; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci), 3x náhradou hotových výdajů po 300 Kč a 21 % náhradou DPH v částce 2 142 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 1, 4 AT).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).