Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 76/2022-23
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupené advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. jméno jméno, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [jméno], advokáta.
1. Žalobkyně podala dne datum žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem (dále jen původní věřitel) a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2019, na jejímž základě původní věřitel, po prověření jeho úvěruschopnosti, poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13. 3. 2019. Žalovaný na tento dluh ničeho nezaplatil, přestože byl dne 13. 4. 2021 k úhradě předžalobně vyzván.
2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Původní věřitel uzavřel s žalovaným prostřednictvím distančních prostředků dne 21. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému stejného dne poskytnuta na jeho účet č. bankovní účet celá částka úvěru 5 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 13. 3. 2019 (Smlouva o úvěru, potvrzení o provedené platbě z účtu žalobkyně). Žalovaný byl stejného dne informován o svých právech vyplývajících ze zákona č. 257/2016 Sb. (formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 3. 3. 2021 (smlouva o postoupení pohledávky účinná ke stejnému dni, seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem dopisem ze dne 13. 4. 2021. Žalovaný byl předžalobně upomenut právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 13. 4. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 13. 4. 2021 včetně podacího lístku).
4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobkyně se stala vlastníkem žalované pohledávky k 3. 3. 2021 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze stejného dne uzavřené s původním věřitelem, aktivní legitimace žalobkyně tedy vyplývá z ust. § 1879 a 1880 zák. č. 89/2012 Sb. V řízení bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 21. 2. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 5 000 Kč (ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), na základě níž žalovaný čerpal zmíněný úvěr. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný neplnil řádně své závazky pro něj vyplývající z uzavřené smlouvy, když se dostal do prodlení s hrazením svých splatných závazků, tedy jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by své závazky vyplývající ze shora citované smlouvy splnil řádně a včas či že by na úhradu svého závazku něčeho zaplatil. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání žaloby) podle § 14b odst. 5 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t., vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu pohledávek plynoucích z jednoduchého spotřebitelského úvěru, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou její právní zástupkyní řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru a tento řádně a včas nezaplatil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby, jak je ostatně patrné z celkového znění žalobního návrhu i z doložených listin. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně po jeho právní moci domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.