Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 220/2021-77

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 38 239 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 38 239,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 902 Kč od 27. 3. 2021 do 3. 5. 2021 ve výši 380,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 902 Kč od 4. 5. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 84,36 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 902 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, a dále úrok ve výši 95,92 % ročně z částky 36 835,79 Kč od 27. 3. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 2 237,76 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 36 835,79 Kč od 20. 4. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 184 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 28 704,09 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 3. 2021 dosáhne částky 184 147 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 38 239,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 902 Kč od 27. 3. 2021 do 3. 5. 2021 ve výši 380,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 902 Kč od 4. 5. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 84,36 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 902 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, a dále úrok ve výši 95,92 % ročně z částky 36 835,79 Kč od 27. 3. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 2 237,76 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 36 835,79 Kč od 20. 4. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 184 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 28 704,09 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 3. 2021 dosáhne částky 184 147 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 38 239,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované dne datum finanční prostředky ve výši 39 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (doklady o příjmech, prohlášení žalované), z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 95,92 % ročně, a to v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 3 197 Kč. Žalovaná následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení po dobu více jak 65 dnů, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2021. Do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila 7 splátek v celkové výši 47 954,88 Kč a po zesplatnění úvěru pak dne 3. 5. 2021 částku 4 000 Kč a dne 12. 5. 2021 částku 10 000 Kč. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 28 704,09 Kč (složené z původní dlužné jistiny ve výši 36 835,79 Kč a dlužného úroku ve výši 5 868,30 Kč při zohlednění částečného plnění žalovanou ve výši 14 000 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč (za prodlení žalované s úhradou dvou splátek po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč (za prodlení u šesti splátek o délce 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 7 337,80 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 42 704,09 Kč od 27. 3. 2021 do 3. 5. 2021, z částky 38 704,09 Kč od 4. 5. 2021 do 12. 5. 2021 a z částky 28 704,09 Kč od 13. 5. 2021 do 15. 11. 2021) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,92 % ročně z částky 36 835,79 Kč od 27. 3. 2021 do 19. 4. 2021, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 36 835,79 Kč od 20. 4. 2021 do 12. 5. 2021 a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 28 704,09 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 3. 2021 dosáhne částky 184 147 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 902 Kč od 27. 3. 2021 do 3. 5. 2021 ve výši 380,73 Kč, z částky 40 902 Kč od 4. 5. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 84,36 Kč a z částky 30 902 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav:

4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 39 000 Kč, které se zavázala splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 197 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 95,92 % ročně, přičemž sjednané úroky běží až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění. Celkem se žalovaná zavázala vrátit 153 456 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a označená jako prohlášení klientů.

5. Dopisem ze dne datum žalobkyně informovala žalovanou, že schválila její žádost o úvěr a současně jí poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil.

6. Dle formuláře hodnocení klienta měla žalovaná pravidelný čistý měsíční příjem 14 000 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 4 810 Kč, kdy částka 3 410 Kč připadala na životní minimum a 1 400 Kč na bydlení. Volné zdroje žalované tvořily při zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč, částku 8 190 Kč. Žalovaná uvedla, že má výuční list, je rozvedená a žije sama ve vlastním bytě. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) žalovaná získala CBS skóre 335, což dle vysvětlivek znamená, že smlouva je hodnocena jako menší riziko. Dle výpisu z registru SOLUS zde neměla žalovaná žádný záznam. Žalovaná předložila žalobkyni pracovní smlouvu, dva výplatní listy, dle kterých dosáhla čistého příjmu 13 521 Kč za červenec 2019 a čistého příjmu 14 280 Kč za srpen 2019, a výňatek z výpisů z účtu žalované, potvrzující příjem žalované za shora uvedené měsíce a dále dokládající její čistý příjem za říjen 2019 ve výši 13 966 Kč. Informativním výpisem z účtu žalované pak byly doloženy dvě položky ve výši 2 x 1 000 Kč na telefon a důchodové spoření na výdajové stránce tohoto účtu.

7. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky dne datum na jí označený účet. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkem 61 954,88 Kč.

8. Výzvou ze dne 20. 12. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě 1. a 2. splátky a výzvou ze dne 22. 3. 2021 pak k úhradě 15., 16. a 17. splátky. Dopisem ze dne 25. 3. 2021 žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 44 902 Kč.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána téhož dne.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, které se zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 95,92 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách.

16. Žalovaná vystupovala v rámci posuzovaného smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

17. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (k absolutní neplatnosti viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k ).

18. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče však nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž je záznam, že klientova smlouva je hodnocena jako menší riziko. Tato skutečnost sama o sobě dle názoru soudu neměla žalobkyni postačovat pro závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně měla pečlivěji a obezřetněji přistupovat ke zjišťování majetkových poměrů žalované.

20. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 14 000 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpis z účtu žalované. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Naopak, vyšla jen z údajů sdělených klientem, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže argumentovat ani odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na žalovanou a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ostatně plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

21. Co se týká výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 1 400 Kč měsíčně. Soud má za to, že je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi a soud tak nepřisvědčuje argumentaci žalobkyně, že pokud klient uvede nižší částku, nezbývá jí než z takových údajů vycházet. Naopak, bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru.

22. Soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby tak mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců splátky ve výši 3 197 Kč. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 39 000 Kč a žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila celkem 61 954,88 Kč. Je tak zjevné, že žalovaná vrátila žalobkyni z titulu absolutně neplatné smlouvy více, nežli bylo její povinností a žalobkyni tak ničeho nadále nedluží.

24. Z důvodu absolutní neplanosti smlouvy je rovněž zcela neopodstatněným požadavek žalobkyně na zaplacení smluvních úroků.

25. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 27. 3. 2021, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). V uvedené věci byla žalovaná vyzvána k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, která byla žalované odeslána dne 27. 10. 2021. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení až od 12. 11. 2021, kdy však žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyla. Dlužno dodat, že žalovaná nebyla v prodlení ani ke dni 27. 3. 2021, neboť jistina byla zcela uhrazena již před zesplatněním úvěru. Žalobkyni proto nevznikl nárok ani na úrok z prodlení.

26. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení V řízení byla procesně zcela úspěšná žalovaná a měla by nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno v II. výroku tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.