Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 193/2021-118
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení 22.254,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22.254,30 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.254,30 Kč od datum do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1.281,50 Kč, úrok z úvěru 21,99% z částky 22.254,30 Kč od datum do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení z částky 22.254,30 Kč od datum do datum, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku
2.343 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do jednoho roku od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22.254,30 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.254,30 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1.281,50 Kč, úrok z úvěru 21,99% z částky 22.254,30 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení z částky 22.254,30 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.343 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou ze dne datum doplněnou podáním ze dne datum, domáhá se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 22.254,30 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že společnost právnická osoba (dříve právnická osoba), IČO, sídlem adresa, část obce, jako právní předchůdce žalobkyně, uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách spočívající ve vedení běžného účtu a poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno. V rámci této služby byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 10.000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky Banky, Sazebník poplatků Banky a Úrokový lístek Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení seznámil. V srpnu 2013 byl úvěrový rámec navýšen na 36.000 Kč, jednostranným úkonem ze strany právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své závazky ze smlouvy porušil, když na svém běžném účtu překročil povolený úvěrový limit a nesplácel úvěr řádně a včas. Jelikož žalovaný nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek, právní předchůdce žalobkyně dne datum převedla zůstatek 45.905,14 Kč na nově zřízený účet a žalovaný byl povinen splatit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 1.912,71 Kč počínaje datum. Žalovaný však řádně nesplácel a proto byl úvěr ke dni datum prohlášen za splatný. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě informací žadatele v žádosti o úvěr a ověřena z externích zdrojů. Žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žadatele 21.298 Kč a předchozího dluhového zatížení představujícího splátky 500 Kč měsíčně. Toto posouzení provedl právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrového rámce ve výši
10.000 Kč při uzavření smlouvy.
2. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 22.254,30 Kč, která představuje původní dluh 45.905,14 Kč ponížený o splátky 23.650,84 Kč. Dlužná jistina je nadále úročena úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 21,99% ročně. Od datum požaduje žalobkyně také zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
3. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud provedl dokazování listinami:
Smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne datum, dispozicemi ze dne datum ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne datum, základními produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru, sazebníkem poplatku za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecnými produktovými podmínkami, výpisy z úvěrového účtu za období od května 2018 do ledna 2021, výpisy z běžného účtu za období od listopadu 2010 do prosince 2019, oznámením o ukončení poskytování anonymizováno ze dne datum, oznámením o otevření úvěrového účtu ke splacení anonymizováno ze dne datum, oznámením o zesplatnění ze dne datum, formulářem pro informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném ve formě možnosti přečerpání a za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se odkládá platba nebo mění způsob splácení ze dne datum, dohodou o splátkách ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému dne datum, výzvou k úhradě dluhu ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému dne datum.
6. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
Dne datum byla mezi společností právnická osoba (dříve právnická osoba), jako právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouvu o bankovních produktech a službách. Dne datum byly k uvedené smlouvě mezi žalobkyní a žalovaným sjednány dispozice, na základě kterých se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku na běžném účtu dlužníka do výše povoleného limitu 36.000 Kč. Smluvními stranami byl sjednán úrok z povoleného debetu ve výš 21,99 % ročně, pro případ nepovoleného debetního zůstatku činí úroková sazba k datu vytištění dispozic 29 % ročně. Dále byly mezi smluvními stranami sjednány mimo jiné poplatky: 29 Kč měsíčně za čerpání povoleného debetního zůstatku, 600 Kč za zaslání každé upomínky, za překročení povoleného debetního zůstatku 300 Kč měsíčně, 200 Kč zaslání výpovědi ze strany banky a 600 Kč za zaslání každé upomínky. Výše povoleného limitu může být upravována na základě žádosti klienta prostřednictvím elektronické instrukce. Konkrétní výše limitu je pak bankou uveřejněna vhodným způsobem. Dle ujednání mohou být poplatky inkasovány (započítávány) z bankovního účtu žalovaného zřízeného smlouvou ze dne datum. Z výpisu běžného účtu žalované ze dne datum soud zjistil, že povolený úvěrový limit činí 36.000 Kč, počáteční zůstatek účtu činí minus 31.757,85 Kč a konečný zůstatek účtu činí – minus 38.218,38 Kč. Obrat kredit činí 0 Kč a obrat debet činí - 6.460,53 Kč a je tvořen hotovostním výběrem ve výši 3.000 Kč, splátkou úvěru 668,15 Kč a poplatky za dotaz na stav 2 x 25 Kč, poplatkem za výběr z bankomatu 49 Kč. Dále byl dle výpisu žalovanému účtován úrok z povoleného debetu 592,10 Kč a úrok z nepovoleného debetu 1,28 Kč, poplatek za zaslání upomínky 2x 600 Kč, poplatek za překročení povoleného limitu 300 Kč, poplatek za vymáhání – dopis F1 ve výši 600 Kč, konečný zůstatek činí minus 38.218,38 Kč. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně ke dni
datum k zesplatnění úvěru, jako důvod je uvedeno opakované porušování smluvních ujednání. Dluh k tomuto datu činil celkem 38.254,30 Kč a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě do datum. Dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní dohodu o splátkách, dle které uznal svůj dluh v celkové výši 33.255 Kč a zavázal se jej uhradit ve 32 splátkách po 1.000 Kč a poslední splátce ve výši 1.255 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným platně postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně přípisem dne datum. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě informací sdělených žalovaným kde dni datum, kdy klient žádal o úvěr s úvěrovým rámcem 10.000 Kč. K datu datum úvěruschopnost žalovaného již zkoumána nebyla. Žalobkyně k výzvě soudu ničeho nedoplnila.
7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:
Na základě dispozic ze dne datum poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku na běžném účtu dlužníka do výše povoleného limitu 36.000 Kč Smlouvu byl sjednán úrok z povoleného debetu 21,99 % ročně a úrok z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně, dále byly smlouvou platně sjednány poplatky za kontokorentní úvěr 29 Kč, poplatek za zaslání upomínky 600 Kč, poplatek za překročení povoleného limitu 300 Kč, poplatek za oznámení o zrušení anonymizováno 200 Kč, přičemž bylo ujednáno oprávnění žalobkyně tyto poplatky inkasovat z účtu. Pro opakované porušování smluvních ujednání byl úvěr zesplatněn k datu datum. Dluh k tomuto datu činil celkem 38.254,30 Kč. Žalovaný dohodou o splátkách ze dne datum svůj dluh uznal v celkové výši 33.255 Kč, sjednané splátky však nedodržel. Pohledávka ze smlouvy byla platně postoupena na žalobkyni.
8. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
16. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
datum smlouvu o spotřebitelském úvěru. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
18. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoplnila skutková tvrzení týkající se splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr ke dni 1. 3. 2018, tedy ke dni poskytnutí úvěru (limitu kontokorentního účtu) ve výši 36.000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2018.
19. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 36.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně dluží na jistině celkem 22.254,30 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené, zaplatit žalobkyni 22.254,30 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 22.254,30 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od
datum s ohledem na výzvu k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.
20. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 12 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně neúspěšná pouze v nepatrné části příslušenství, proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 891 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 14b odstavec 1, § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu, celkem 2.343 Kč. Splatnost náhrady nákladů řízení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.