Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 93/2022-53

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 11 450 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení

ve výši 9,75 % ročně z částky 2 200 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 410,02 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 687,40 Kč, úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 8 905,63 Kč

za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 905,63 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 705,63 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 200 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 410,02 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 687,40 Kč, úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 8 905,63 Kč za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 905,63 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 14. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 705,63 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 17. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky

ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok

ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 7 800 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 8 905,63 Kč a poplatků ve výši 2 544,37 Kč dále úrok ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 11. 2. 2019

do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 1 410,02 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 18. 2. 2019 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 687,40 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s  ; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále též„ společnost“) byla dne 17. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (celkem tedy částku 18 000 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit právě 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 7 800 Kč.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářovéě nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je rozvedený, má vyživovací povinnost ke třem dětem, jeho zaměstnavatelem je právnická osoba, pobírá mzdu ve výši 25 000 Kč, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Měsíční výdaje žalovaného činí 15 000 Kč, z čehož 3 500 Kč představují výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 4 500 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 4 000 Kč placené výživné/alimenty

a 3 000 Kč splátky úvěrů/zápůjček. Zároveň je zde uvedeno, že žalovaný nemá žádné další zápůjčky ani úvěry jak u právního předchůdce žalobkyně, tak ani u jiných poskytovatelů. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny výplatní pásky. Žalobkyně pak kromě karty zákazníka předložila pracovní smlouvu, výplatní lístky za měsíce červenec, září a listopad 2017 a dohodu

o pronájmu pokoje.

5. právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 29. 11. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011,

sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.

Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 25 000 Kč měsíčně, je rozvedený, má tři nezaopatřené děti a jeho výdaje činí 15 000 Kč, z čehož částka 3 500 Kč představuje náklady na bydlení, částka 4 500 Kč osobní výdaje, částka 4 000 Kč výživné a částka 3 000 Kč splátky úvěrů/zápůjček. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky. Z předložené pracovní smlouvy lze vyčíst, že pracovní poměr byl s žalovaným uzavřen na dobu neurčitou, z předložených výplatních lístků za měsíce červenec, září a listopad 2017 lze vyčíst celkový příjem za jednotlivé měsíce, a to 21 817 Kč, 23 975 Kč a 25 624 Kč. Průměrný měsíční příjem tak nemůže činit žalovaným uváděných 25 000 Kč, když navíc není z žalobních tvrzení zřejmé, z jakého důvodu nebylo požadováno předložení výplatních lístků za období přímo předcházející uzavření smlouvy. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně předložila dohodu o pronájmu pokoje uzavřenou mezi žalovaným a jméno příjmení, dle níž činila výše nájemného 3 500 Kč s účinností od 1. 9. 2017; platba vody a elektrické energie ve výši nájmu dle dohody zahrnuta nebyla. V kartě zákazníka jsou však uvedeny celkové náklady na bydlení (tedy včetně inkasa

a energií) ve výši 3 500 Kč, což neodpovídá předložené dohodě o pronájmu pokoje. Právní předchůdce žalobkyně pak nijak neověřoval, zda žalovaný prochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s jeho tvrzením, že žádné další zápůjčky či úvěry nemá. Žalovaný pak v rozporu s tímto svým tvrzením v rámci výdajů uvedl částku 3 000 Kč jakožto výši splátek úvěrů či zápůjček. Právní předchůdce žalobkyně se však tímto rozporem nijak nezabýval. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena.

11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

13. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

14. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 12. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 7 800 Kč,

kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 2 200 Kč

(10 000 Kč – 7 800 Kč), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.

15. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené

jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě

o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění

(§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,

sp. zn. ).

16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020, a to výzvou

ze dne 7. 5. 2020, kterou žalovanému zaslala téhož dne. Splatnost dlužné částky tedy nastala 14. 5. 2020 a počínaje dnem 15. 5. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané (10 %). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 905,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, proto jí soud přiznal úrok z prodlení v jí požadované (nižší) výši, avšak pouze z částky 2 200 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo, a až od 15. 5. 2020, neboť až od tohoto data byl žalovaný s vrácením částky 2 200 Kč v prodlení.

17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 200 Kč za dobu

od 15. 5. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (28. 4. 2022) v řízení úspěšná co do přiznání částky 2 200 Kč s příslušenstvím, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 11 450 Kč s příslušenstvím. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšný v řízení je žalovaný. Tento však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložil, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Podle jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.