Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 361/2021-46

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 4 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 165,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 8. 6. 2021 do 30. 6. 2021.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 165,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 8. 6. 2021 do 30. 6. 2021. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne datum.

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 500 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Žalovaná se ve smlouvě rovněž zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále paušální poplatek na úhradu nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč, 500 Kč, 800 Kč nebo 50 Kč v závislosti na délce prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalovanou o tom informovala dopisem ze dne datum, podaným k poštovní přepravě dne 11. 6. 2021; v tomto dopise zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 30. 6. 2021 a upozornila ji na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání s uvedením sazebníku těchto nákladů. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky zaslala žalobkyně žalované jeden obyčejný dopis. Předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu do 14. 9. 2021.

3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na , , , , , , 2 , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s , a , , (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně ve svém podání ze dne datum sdělila soudu, že důkazy o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje, a jelikož se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání soudu, nemohla být žalobkyně poučena podle , , (dále jen „“) o nutnosti navrhnout příslušné důkazy prokazující řádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvní pokutě a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k  věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené jistiny úvěru nadále trvá. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, je žalovaná povinna žalobkyni uhradit dluh na jistině úvěru ve smyslu věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 4 500 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum se lhůtou splatnosti do 30. 6. 2021, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 14. 9. 2021; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. spisová značka). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení podle o. z., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu věty první o. z. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s lhůtou splatnosti do 30. 6. 2021; následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně sice soudu předložila i výzvy k úhradě ze dne 8. 1. 2021 a 25. 1. 2021 sepsané právní předchůdkyní žalobkyně, avšak u těchto výzev nedoložila jejich odeslání žalované, proto z nich soud nevycházel. Soud tudíž žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle z dlužné částky 4 500 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. Podle soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

4. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč soud jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto náklady a jejich výše nebyly mezi účastníky vůbec sjednány, a tudíž nebyly žalovanou akceptovány, ale byly pouze jednostranně uplatněny žalobkyní ve výši a struktuře podle jejího uvážení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 500 Kč od 26. 12. 2020 do 30. 6. 2021 (přičemž za období od 26. 12. 2020 do 6. 6. 2021 byl úrok z prodlení žalobkyní kapitalizován částkou 165,79 Kč), neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, které jí bylo prokazatelně zasláno, vyzvána k uhrazení dlužné jistiny do 30. 6. 2021; prodlení žalované tedy započalo až dnem následujícím, tj. 1. 7. 2021, a nikoliv již 30. 6. 2021.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s  větou první Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 5 927,95 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 4 853,15 Kč, tj. z 82 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 217,80 Kč a částky 857 Kč, ohledně níž bylo řízení zaviněním žalobkyně zastaveno, tj. z 18 %; žalobkyně má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle , , bodu 1. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 5 207 Kč (po pravomocném částečném zastavení řízení žalobkyně neučinila v řízení žádný účelně vynaložený úkon, za který by jí náležela náhrada nákladů řízení) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 64 %, tj. částka 953 Kč. Podle je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle , neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.