Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 361/2021-46
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 165,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 8. 6. 2021 do 30. 6. 2021.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 165,79 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 8. 6. 2021 do 30. 6. 2021. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne datum.
2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o úvěru číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 500 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Žalovaná se ve smlouvě rovněž zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále paušální poplatek na úhradu nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč, 500 Kč, 800 Kč nebo 50 Kč v závislosti na délce prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalovanou o tom informovala dopisem ze dne datum, podaným k poštovní přepravě dne 11. 6. 2021; v tomto dopise zároveň vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 30. 6. 2021 a upozornila ji na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání s uvedením sazebníku těchto nákladů. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky zaslala žalobkyně žalované jeden obyčejný dopis. Předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu do 14. 9. 2021.
3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 2 písm. a), § 75, § 86 odst. 1, § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 419, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně ve svém podání ze dne datum sdělila soudu, že důkazy o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje, a jelikož se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání soudu, nemohla být žalobkyně poučena podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) o nutnosti navrhnout příslušné důkazy prokazující řádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvní pokutě a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto částku žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené jistiny úvěru nadále trvá. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, je žalovaná povinna žalobkyni uhradit dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 4 500 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum se lhůtou splatnosti do 30. 6. 2021, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 14. 9. 2021; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. spisová značka). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu § 1968 věty první o. z. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s lhůtou splatnosti do 30. 6. 2021; následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně sice soudu předložila i výzvy k úhradě ze dne 8. 1. 2021 a 25. 1. 2021 sepsané právní předchůdkyní žalobkyně, avšak u těchto výzev nedoložila jejich odeslání žalované, proto z nich soud nevycházel. Soud tudíž žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 4 500 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
4. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč soud jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto náklady a jejich výše nebyly mezi účastníky vůbec sjednány, a tudíž nebyly žalovanou akceptovány, ale byly pouze jednostranně uplatněny žalobkyní ve výši a struktuře podle jejího uvážení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 500 Kč od 26. 12. 2020 do 30. 6. 2021 (přičemž za období od 26. 12. 2020 do 6. 6. 2021 byl úrok z prodlení žalobkyní kapitalizován částkou 165,79 Kč), neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, které jí bylo prokazatelně zasláno, vyzvána k uhrazení dlužné jistiny do 30. 6. 2021; prodlení žalované tedy započalo až dnem následujícím, tj. 1. 7. 2021, a nikoliv již 30. 6. 2021.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 5 927,95 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 4 853,15 Kč, tj. z 82 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 217,80 Kč a částky 857 Kč, ohledně níž bylo řízení zaviněním žalobkyně zastaveno, tj. z 18 %; žalobkyně má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 5 207 Kč (po pravomocném částečném zastavení řízení žalobkyně neučinila v řízení žádný účelně vynaložený úkon, za který by jí náležela náhrada nákladů řízení) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 64 %, tj. částka 953 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.