Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 59/2022-22
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 756 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 436 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 3 436 Kč od 20. 8. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, kapitalizovaným částkou 4 023,97 Kč a s úrokem z prodlení ročně z částky 3 436 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 15. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 320 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 3 320 Kč od 20. 8. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, kapitalizovaným částkou 3 888,11 Kč a s úrokem z prodlení ročně z částky 3 320 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 15. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 436 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 3 436 Kč od 20. 8. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, kapitalizovaným částkou 4 023,97 Kč a s úrokem z prodlení ročně z částky 3 436 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 15. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 320 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 3 320 Kč od 20. 8. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, kapitalizovaným částkou 3 888,11 Kč a s úrokem z prodlení ročně z částky 3 320 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 15. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího částečného zpětvzetí (o němž bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2022, č. j. 5 C 59/2022-16) domáhala po žalované zaplacení částky 6 756 Kč z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Na základě smlouvy žalovaná obdržela v uvedený den částku 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala jistinu společně se souhrnným poplatkem ve výši 3 320 Kč zaplatit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 160 Kč do datum. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na zaplacení celé dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině částku 4 060,10 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku 2 695,90 Kč. Žalobkyně, jíž byla pohledávka za žalovanou postoupena, se dále domáhala, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 912,08 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 6 756 Kč od 20. 8. 2006 do 18. 12. 2020) a zákonného úroku z prodlení z částky 6 756 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
1. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
2. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 3 320 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách ve výši 160 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Podle čl. 8 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že pokud zákazník včas neuhradí splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne datum odeslaným datum. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum odeslaným následujícího dne.
3. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 40/1964, občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedený zákon zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.
4. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. S odkazem na obsah uzavřené smlouvy však soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok pouze na zaplacení půjčené jistiny ve výši 5 000 Kč Smluvní ujednání o souhrnném poplatku je dle názoru soudu nutno posoudit jako neplatné ujednání, neboť je neurčité a nesrozumitelné a jako takové je v rozporu s § 37 odst. 1 obč. zák. Z předložené smlouvy o půjčce není zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při jejím uzavírání ke konkrétní výši souhrnného poplatku, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen uhradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky, pročež ze smlouvy není zřejmé, zda byl úrok dohodnut a v jaké výši. Smlouva ani smluvní podmínky rovněž neobsahují ani případné ujednání, z něhož by bylo možné určit, v jakém poměru bude každá splátka započítána na jednotlivé složky souhrnného poplatku. I pokud by tedy souhrnný poplatek v sobě obsahoval úrok, soud by nemohl posoudit, zda byl sjednán v přiměřené výši. Soud nezpochybňuje právo věřitele na úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s poskytnutím půjčky a na přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nicméně tak musí při uzavírání smlouvy ujednat dostatečně konkrétním způsobem, aby spotřebiteli bylo zřejmé, za jaké konkrétní služby má tento poplatek uhradit a za jakou odměnu mu věřitel peněžní prostředky poskytuje. Soud dále poukazuje, že pokud věřitel považoval smluvní vztah za obzvláště rizikový, neměl dlužníkovi danou částku vůbec půjčovat s tím, že ani tato skutečnost neodůvodňuje nárok žalobkyně na úhradu posuzovaného poplatku. Tento závěr je navíc posílen faktem, že se zde jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, v němž je třeba spotřebiteli jakožto slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu. Ze všech shora uvedených důvodů považuje soud smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit souhrnný poplatek za absolutně neplatné v souladu s § 39 ve spojení s § 56 odst. 1 obč. zák.
6. Na základě posuzované smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná na svůj dluh uhradila 1 564 Kč. Tuto žalovanou uhrazenou částku soud započítal právě na dlužnou část jistiny, neboť jak už bylo řečeno, ujednání o povinnosti zaplatit souhrnný poplatek považuje soud za absolutně neplatné. Žalované tak zbývá uhradit částku 3 456 Kč. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni též právo na úroky z prodlení v souladu s § 517 odst. obč. zák., které žalobkyně požadovala v zákonné výši od 20. 8. 2006 do zaplacení. Naopak co do částky 3 320 Kč představující souhrnný poplatek se zákonným úrokem z prodlení od 20. 8. 2006 do zaplacení soud žalobu zamítl.
7. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
8. Soud pro úplnost poukazuje, že smlouva o půjčce byla sjednána za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a současně před uplynutím transpoziční lhůty pro provedení směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ani z úřední povinnosti nezabýval tím, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že v rozhodné době právní úprava uvedenou povinnost poskytovatele úvěru vůbec neupravovala (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 513/2010 nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.„). Ve věci byla úspěšnější žalovaná, když žalobkyně jednak ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. zavinila zastavení řízení co do částky 5 404 Kč s příslušenstvím a jednak byla neúspěšná co do částky 3 320 Kč s příslušenstvím. Za spisu se však nepodává, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.