Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 92/2022-22
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 4 596,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 3. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se do částky 1 596,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od 20. 2. 2021 do 2. 9. 2021 zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 454,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 3. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se do částky 1 596,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od 20. 2. 2021 do 2. 9. 2021 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 454,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů.
2. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne 22. 1. 2021 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr - poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 969,85 Kč vrátit žalobkyni jednorázově nejpozději do 19. 2. 2021. Pro případ prodlení s touto splátkou si dále účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč, kterou žalobkyně v předmětném řízení požaduje uhradit za období od 20. 2. 2021 do 16. 9. 2021. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes výzvu právní zástupkyně žalobkyně.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 22. 1. 2021 s žalobkyní smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i s poplatkem ve výši 969,85 Kč jednorázově nejpozději do 19. 2. 2021. V čl. 4 číslo smlouvy byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ, kdy žalovaný neuhradí svůj závazek včas. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru a úvěrovými podmínkami). Částka 3 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 22. 1. 2021 na jeho bankovní účet č. bankovní účet (prokázáno výpisem z účtu). Při uzavírání smlouvy zkoumala žalobkyně totožnost žalovaného a jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet pomocí výpisů z jeho účtu za období od října do prosince 2020 a fotokopií občanského a řidičského průkazu, včetně fotografie žalovaného s jeho občanským průkazem. Z výpisů z účtu vyplynulo, že průměrný čistý příjem žalovaného za dané období činil 31 841 Kč, pravidelné výdaje žalovaného z předložených výpisů nebyly zjištěny (prokázáno výpisy z účtu a fotografiemi občanského a řidičského průkazu žalovaného, včetně fotografie žalovaného s jeho občanským průkazem). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou ze dne 26. 8. 2021, která obsahovala výzvu k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení této výzvy (prokázáno e-mailovou zprávou ze dne 26. 8. 2021 včetně předžalobní výzvy). Z úřední činnosti je soudu známo, že vůči žalovanému jsou od roku 2010 vedeny četné exekuce, a to včetně let 2020 a 2021.
4. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), jelikož všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jejich účinnosti.
5. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Zákon o spotř. úvěru v § 86 a 87 zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
7. Judikatura Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést (a to i přes tuto podmínku námitky stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru). Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
8. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaný doložil pouze výpisy z jeho účtu za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy, ze kterých vyplývají pouze jeho příjmy. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného a ani skutečnost jak a s kým žije, či zda je na jeho výživě závislá jiná osoba. Ani z předložených výpisů z účtu není možné zjistit pravidelné výdaje žalovaného, jelikož si žalovaný po obdržení mzdy její převážnou část vybírá v hotovosti. Již v době uzavření smlouvy byly na majetek žalovaného vedeny četné exekuce, což byla skutečnost pro žalobkyni ověřitelná. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky ve výši 3 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 3. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 20. 2. 2021 do zaplacení v zákonné výši, avšak žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé až e-mailovou výzvou ze dne 26. 8. 2021, která byla téhož dne odeslána, v níž mu stanovila 7 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dnem 2. 9. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu až 3. 9. 2021. V této době činila sazba zákonné úroku z prodlení 8,25 % ročně a nikoliv 8,50 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tato vycházela z data prodlení již 20. 2. 2021. Žalobkyně však požadovala zákonnou výši úroku z prodlení, proto ji soud přiznal zákonnou sazbu k datu 3. 9. 2021 (výrok I.).
9. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,52 % (žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, co do požadovaného poplatku a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 454,44 Kč.
11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.