Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 36/2022-24
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 524,74 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 682 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 842,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 524,74 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 842,74 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 515,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 297,28 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 7 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 682 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do částky 5 842,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 524,74 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 842,74 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 515,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 297,28 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 7 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 14 524,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 16. 2. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky v hotovosti ve výši 14 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 11 452 Kč sestávající z úroku ve výši 1 348 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 004 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 500 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách 1 818 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 16. 4. 2017 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované, v níž žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a informace o své finanční situaci. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatila celkem pouze částku 12 318 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny 7 524,74 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 297,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 515,90 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 524,74 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaná ani přes upomínku ze dne 18. 10. 2021 dlužnou částku neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 17. 5. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne 16. 2. 2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 1 348 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 004 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 500 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1 818 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby vůči právní předchůdkyni žalobkyně se žalovaná zavázala činit v hotovosti. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany sjednaly povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl úročen sazbou 15 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 16. 2. 2016 a předpisem splátek). Smlouvu o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela na základě její žádosti, v níž žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z přiložených dokladů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba s.r.o. a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 13 000 Kč. Dále uvedla, že měsíční výdaje žalované na bydlení a energii činily 4 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 000 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 16. 2. 2016). Před uzavřením smlouvy o úvěru obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně standardní informace o spotřebitelském úvěru s přehledem základních parametrů úvěru a přehledem splátek (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 16. 2. 2016, předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 2. 2016). Žalovaná uhradila v hotovosti pouze částku ve výši 12 318 Kč (tvrzení žalobkyně).
5. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 19. 7. 2021 postoupila s účinností k témuž dni svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 30. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, podacím archem ze dne 9. 8. 2021). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 10. 2021 odeslaným dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2021 a podacím archem ze dne 20. 10. 2021). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.
7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.
8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit.
Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
9. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě.
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem
nebo s ním jinak jedná.
15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C číslo, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
25. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 1 682 Kč (vyplacená jistina ve výši 14 000 Kč mínus částka 12 318 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru.
26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 24. 8. 2021 do zaplacení. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, které jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 9. 8. 2021, uložil soud žalované uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 24. 8. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k úhradě, když toto jí bylo fikcí doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně. Vzhledem k tomu, že poslední den desetidenní lhůty k plnění připadnul na neděli, posunul se konec lhůty k plnění na nejbližší následující pracovní den, tj. na pondělí 23. 8. 2021.
27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
28. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.