Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 36/2022-24

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14 524,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 682 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 842,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 524,74 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 842,74 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 515,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 297,28 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 7 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 682 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do částky 5 842,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 524,74 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 842,74 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 515,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 297,28 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 7 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 14 524,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 16. 2. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky v hotovosti ve výši 14 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 11 452 Kč sestávající z úroku ve výši 1 348 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 004 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 500 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách 1 818 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 16. 4. 2017 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované, v níž žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a informace o své finanční situaci. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh zaplatila celkem pouze částku 12 318 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení nesplacené jistiny 7 524,74 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 297,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 515,90 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 524,74 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaná ani přes upomínku ze dne 18. 10. 2021 dlužnou částku neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 17. 5. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů ( ).

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne 16. 2. 2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky spolu s úrokem ve výši 1 348 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 004 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 500 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1 818 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala v místě svého bydliště v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Veškeré platby vůči právní předchůdkyni žalobkyně se žalovaná zavázala činit v hotovosti. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany sjednaly povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl úročen sazbou 15 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 16. 2. 2016 a předpisem splátek). Smlouvu o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela na základě její žádosti, v níž žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z přiložených dokladů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba s.r.o. a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 13 000 Kč. Dále uvedla, že měsíční výdaje žalované na bydlení a energii činily 4 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 000 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 16. 2. 2016). Před uzavřením smlouvy o úvěru obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně standardní informace o spotřebitelském úvěru s přehledem základních parametrů úvěru a přehledem splátek (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 16. 2. 2016, předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 2. 2016). Žalovaná uhradila v hotovosti pouze částku ve výši 12 318 Kč (tvrzení žalobkyně).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 19. 7. 2021 postoupila s účinností k témuž dni svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 30. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, podacím archem ze dne 9. 8. 2021). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 18. 10. 2021 odeslaným dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2021 a podacím archem ze dne 20. 10. 2021). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu a 3 poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.

8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit.

Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

9. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem

nebo s ním jinak jedná.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020

ve věci sp. zn. C číslo, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem

na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,

že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 1 682 Kč (vyplacená jistina ve výši 14 000 Kč mínus částka 12 318 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru.

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle a o.z. ve spojení s , a to od 24. 8. 2021 do zaplacení. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, které jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 9. 8. 2021, uložil soud žalované uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 24. 8. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k úhradě, když toto jí bylo fikcí doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně. Vzhledem k tomu, že poslední den desetidenní lhůty k plnění připadnul na neděli, posunul se konec lhůty k plnění na nejbližší následující pracovní den, tj. na pondělí 23. 8. 2021.

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

28. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.