Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
104 C 25/2021-73
Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 46.533 - Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21.586 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 3.215 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 48,56% ročně z částky 26.902,01 Kč od 22.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 74.484 - Kč, zastavuje.
III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 21.732 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8.730 - Kč od 22.4.2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,35% ročně z částky 26.902,01 Kč od 22.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 74.484 - Kč, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21.586 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 3.215 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 48,56% ročně z částky 26.902,01 Kč od 22.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 74.484 - Kč, zastavuje. III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 21.732 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8.730 - Kč od 22.4.2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,35% ročně z částky 26.902,01 Kč od 22.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 74.484 - Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovaná smlouvu podepsala dne 12.9.2019. Žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 28.000 - Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 104,88 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2.138 - Kč splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem 2019. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 3 x 2.138 - Kč. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 31.795,40 Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení dle bodů 6.1 a 6.2 smlouvy, resp. 6.5 smlouvy. Mimoto požaduje též podle bodu 2.2 smlouvy úroky z původní jistiny.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
Zjištěné skutečnosti
3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovanou jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalované částku 28.000 - Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná podle smlouvy zaplatit, činila 62.070 - Kč. Celková výše měsíční splátky činila 2.138 - Kč, počet splátek 30, splatné do 15. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 104,88 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne 13.9.2019.
4. Žalované byla žalobcem vyplacena částka 28.000 - Kč dne 13.9.2019.
5. Žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužných splátek a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byla následně informována dopisem ze dne 20.4.2020 s tím, že dlužnou částku má zaplatit do 10 dnů od odeslání dopisu.
6. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaná má příjem ve výši 13.725 - Kč ze starobního důchodu, tento příjem byl potvrzen oznámením ČSSZ. Jiný příjem žalovaná neměla. Při hodnocení výdajů vycházel žalobce z toho, že žalovaná má následující měsíční výdaje: životní minimum ve výši 3.410 - Kč, výdaje na bydlení ve výši 1.000 - Kč, splátky jiných dluhů u žalobce 5.939 - Kč. Dále žalobce počítal s rezervou ve výši 500 - Kč na měsíc. Jako forma bydlení je uvedeno bydlení státní/obecní.
7. Z nebankovního registru klientských informací, které předložil sám žalobce, vyplynulo, že žalovaná patří do lepšího segmentu klientů.
8. Před uzavřením smlouvy byl žalované poskytnut předsmluvní formulář, kde jsou shrnuty parametry úvěru (jde o hutný text psaný drobným písmem). Tento formulář byl žalovanou podepsán dne 12.9.2019. V prohlášení klienta žalovaná uvedla, že údaje a informace, které poskytla, jsou pravdivé a úplné.
9. Z úřední činnosti pak soud zjistil, že u Okresního soudu v Chrudimi probíhala další dvě řízení mezi týmiž účastníky, jejichž předmětem bylo zaplacení částky, v obou případech se jednalo o dluh ze smlouvy o úvěru. Z těchto smluv pak bylo zjištěno, že žalovaná dne 29.3.2019 a dne 11.7.2019 uzavřela smlouvy o úvěru, vypůjčila si takto 40.000 - Kč splatných ve 24 splátkách po 3.042 - Kč a 53.000 - Kč splatných v 60 splátkách po 2.994 - Kč.
10. Žalovaná před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky.
Právní posouzení
11. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalované. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalobce tuto úvěruschopnost prověřil nedostatečně, nikoli s odbornou péčí. Sankcí v takovém případě je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
13. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalované ve výši 13.725 - Kč, tento příjem lze považovat za doložený podklady, jež měl žalobce k dispozici. Výše splátky měla podle smlouvy činit 2.138 - Kč měsíčně, a to po dobu 30 měsíců. Smlouva přitom byla uzavřena v situaci, kdy půl roku předtím žalobce půjčil žalované částku 40.000 - Kč s měsíční splátkou 3.042 - Kč a před dvěma měsíci jí půjčil částku 53.000 - Kč s měsíční splátkou 2.994 - Kč. Žalovaná tak měla od října 2019 měsíčně splácet 8.174 - Kč, což činí cca 60 % jejího příjmu. Žalobce dále zcela nerealisticky posoudil výdaje žalované. Pracoval totiž pouze se třemi výdaji – životním minimem ve výši 3.410 Kč, výdaji na bydlení ve výši 1.000 - Kč a dále s tím, že žalovaná splácí jiné dluhy ve výši 5.939 - Kč měsíčně. Každému rozumně uvažujícímu člověku, natož pak profesionálnímu poskytovateli úvěrů, musí být zřejmé, že reálné výdaje musí být vyšší. Pracovat pouze s životním minimem je samo o sobě nezodpovědné, je zřejmé, že běžné životní náklady člověka jsou vyšší. Stejně tak jsou vyšší i pravidelné náklady na bydlení a to i u bydlení ve státním či obecním bytě. Žalobce dále vůbec nepracuje s jinými výdaji, jako kdyby žalovaná neměla žádné výdaje na dopravu, na svoje záliby či další aktivity. Nerealistická je i výše rezervy 500 - Kč měsíčně. Žalobci bylo dále zřejmé, že žalovaná již má předchozí dluhy ve výši 5.939 - Kč měsíčně. Za této situace je nepochopitelné, jak mohl žalobce žalované půjčit dalších 28.000 - Kč. Muselo mu totiž být zřejmé, že žalovaná nebude schopna takový dluh splácet, neboť součet splátek ze všech tří smluv pak činí 8.174 - Kč, tedy tři pětiny příjmů žalované (navíc příjmů samo o sobě velmi nízkých, takže jakýkoli jejich výpadek či mimořádný výdaj znamená problém). V daném případě jde přímo o učebnicový případ toho, jak nemá vypadat posouzení úvěruschopnosti. Žalobce těmto povinnostem nedostál, příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru porušil.
14. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona je postihnout neplatností takovou smlouvu, kterou věřitel uzavřel s dlužníkem, aniž by dostatečně prověřil schopnost dlužníka úvěr splatit. Zákon tak reagoval na poznatky z praxe, kdy řada, zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů, poskytovala úvěry i osobám, u nichž bylo zřejmé již v době poskytnutí úvěru, že nejsou schopny úvěr splatit. Takovéto neodpovědné jednání potom vedlo ke vzniku široké skupiny osob, která se ocitla v dluhové pasti. Přestože ověření úvěruschopnosti dlužníka lze ze strany věřitele považovat za samozřejmé a zcela logické jednání a přestože povinnost věřitele takto jednat lze dovodit z obecných principů soukromého práva, zákon výslovně tuto povinnost zakotvil a výslovně také zakotvil důsledky nesplnění takové povinnosti, tj. neplatnost smlouvy. Účel a smysl zákona je tak jasný. Soud proto kvůli nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalované považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. S ohledem na ust. § 588 občanského zákoníku pak soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu, neboť nedostatečné a pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejde totiž pouze o zájem žalované jako dlužníka (a samotného žalobce jako věřitele), ale též o zájem veřejný. V České republice existuje nadměrný počet osob, které jsou v dluhové pasti, mají nespočet exekucí, případně jsou v insolvenci. Počet těchto osob je takový, že sociální a ekonomické důsledky spojené s předlužením mají negativní dopad na celou společnost (sociální vyloučení, přesun ekonomické aktivity takových osob do šedé zóny, voličské preference takových vykořeněných osob a s tím spojené politické důsledky, zvýšená kriminalita apod.). Jednou z příčin tohoto stavu, a to příčinou významnou, je praxe, kdy zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů často poskytují úvěr osobám, které nejsou schopny úvěr za sjednaných podmínek splatit. Tímto neuváženým jednáním se významně navyšuje počet osob, které nejsou schopné splácet své závazky a dostávají se potom do neřešitelných situací. Je v zájmu celé společnosti tomuto negativnímu jevu bránit a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je právě donutit poskytovatele úvěrů, aby řádně posuzovali úvěruschopnost svých klientů a poskytli úvěr pouze tomu, u koho je reálný předpoklad, že úvěr splatí. V případě, že poskytovatel úvěru tuto povinnost poruší, je namístě uplatnit sankci v podobě neplatnosti takového právního jednání. Odkázat v tomto směru lze i na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zejm. na body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem.
15. Správnost výše uvedeného výkladu absolutní neplatnosti je potvrzena i rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie – viz rozhodnutí ve věci C - 679/18 ze dne 5.3.2020 k výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES.
16. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce žalované poskytl částku 28.000 - Kč, žalovaná mu postupně vrátila částku v celkové výši 6.414 - Kč, zbývá jí tak doplatit žalobci částku 21.586 - Kč. Žalobce má nárok pouze na rozdíl mezi vyplacenou a vrácenou částkou, nemá nárok na jakoukoli část úroku, neboť smlouva je neplatná od počátku, tudíž zde nemůže vzniknout nárok na jakýkoli úrok. Rozhodnuto bylo i o povinnosti žalované platit úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, počátek prodlení je dán v návaznosti na výzvu k zesplatnění. Výše úroků z prodlení vychází z nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, resp. v té části, v níž byla žaloba částečně vzata zpět, bylo řízení zastaveno.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neúspěch žalobce se týká jak té části, v níž byla žaloba zamítnuta, tak v té části, v níž bylo řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.