Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 302/2021-48
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 383,80Kč a úrokem ve výši 18,87 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 383,80Kč a úrokem ve výši 18,87 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, IČO) a žalovaný uzavřeli dne 30. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr – v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 12 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 23. 7. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 2 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky požadovat úhradu dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 10 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny od 24. 7. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 18,87 % ročně z nesplacené jistiny od 24. 7. 2020 do zaplacení. Dne 15. 1. 2021 byla výše uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani přes tuto předžalobní upomínku neuhradil.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 000 Kč vrátit, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. První splátka byla splatná do sedmi dnů od uzavření smlouvy, každá další splátka byla splatná vždy do konce následujícího týdenního období. Poplatek ve výši 12 000 Kč byl tvořen v částce 3 000 Kč úrokem, v částce 3 000 Kč administrativním poplatkem a v částce 6 000 Kč poplatkem za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti. Z čl. 1 smlouvy byla zjištěna výše úrokové sazby (32,15 % ročně při 60 splátkách). Zápůjční úroková sazba byla stanovená jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Splatnost celého dluhu nastala splatností poslední sjednané splátky, tj. dne 23. 7. 2020, jelikož smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti). Ze zákaznické karty ze dne 30. 5. 2019 sepsané s žalovaným v rámci uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně plyne, že v době posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr měl žalovaný čistým měsíční příjem ve výši 11 562 Kč, bydlel v nájmu za 4 000 Kč měsíčně (včetně energií), jiné své náklady odhadl na 5 000 Kč měsíčně (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Žalovaný předložil pracovní smlouvu a mzdový výměr, dle kterého je sjednána hodinová odměna žalovaného ve výši 87 Kč. Žalovaný dále předložil výplatní pásky za období od února do dubna 2019, kdy čistý měsíční příjem žalovaného v únoru činil 11 266 Kč, v březnu 11 449 Kč a dubnu 11 971 Kč. Dle předloženého dokladu o zajištění ubytování a smlouvy o nájmu bytu žalovanému poskytnul v období od 16. 10. 2018 do 15. 10. 220 ubytování, kdy měsíční výše nájemného činila 13 000 Kč (prokázáno kartou zákazníka, výplatními páskami, pracovní smlouvou včetně mzdového výměru, smlouvou o nájmu bytu včetně dokladu o zajištění ubytování). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 19. 2. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku ze dne 22. 2. 2021). Přípisem ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právních vztazích vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouvy i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
14. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
15. V posuzovaném případě právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, kolik žalovaný platí na nájemném, což je jeden z jeho hlavních měsíčních výdajů, když jeho tvrzení v kartě zákazníka nekoresponduje s předloženou nájemní smlouvou (v nájemní smlouvě je sjednáno nájemné ve výši 13 000 Kč měsíčně, avšak žalovaný uvádí pouze 4 000 Kč). Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek žalovaný zaplatil 2 000 Kč, z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta a žalobkyni byla přiznána pouze jistina ve výši 13 000 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z dlužné jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (výrok II.).
16. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný (byla zohledněna celá žalovaná částka včetně příslušenství), žádné náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.