Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 79/2022-18
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 902 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 402 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 038,48 Kč za období od 12. 4. 2006 do 18. 12. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 402 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 3 402 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 500 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 676,14 Kč za období od 12. 4. 2006 do 18. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 5 500 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 402 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 038,48 Kč za období od 12. 4. 2006 do 18. 12. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 402 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 3 402 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 500 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 676,14 Kč za období od 12. 4. 2006 do 18. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 500 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 5 500 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřeli dne 9. 7. 2005 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 15 500 Kč, představující půjčku ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 500 Kč, v 31 pravidelných týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem toliko částku 6 598 Kč. Dne 18. 12. 2020 byla předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Proto bylo ve věci rozhodnuto za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů, bez nařízení jednání.
4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 9. 7. 2005 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i se souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč v 31 pravidelných týdenních splátkách ve výši 500 Kč, kdy první splátka je splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy do konce následujícího týdenního období. příjmení 10 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě; nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o půjčce). Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 6 598 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 18. 12. 2020 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy); dopisem ze dne 6. 1. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, zároveň s tím byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 včetně podacího lístku).
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.
6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
8. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
9. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství
a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
13. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
14. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.), právní předchůdkyně žalobkyně naopak jednala při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a měla tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.), uzavřená smlouva je tak smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).
15. Podle § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
16. Uvedená pravidla soud použil při posouzení důvodnosti požadovaného souhrnného poplatku. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován, jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobkyně. Z povahy věci tak jde o úrok, byť tak není explicitně označen. Opačný výklad by se nepochybně dostal do rozporu se smyslem spotřebitelského práva, které ohledně sjednání nepřiměřené výše úroku (ceny půjčených peněz) spotřebitele chrání (viz dále).
17. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení
sp. zn. 21 Cdo 2898/2005 ze dne 8. 11. 2006, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004).
18. V projednávaném případě činil v době uzavření smlouvy úrok 5 500 Kč. Splatnost závazku k vrácení půjčky a zaplacení takto sjednaného úroku činila 31 týdnů. Lze tedy shrnout, že roční úroková sazba dosahovala výše 55 %. V roce 2005 však banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok mezi 13,5 a 14,5 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB. S ohledem na uvedené je zřejmé, že výše sjednaného úroku podstatně přesáhla v daném případě průměrnou úrokovou sazbu bank.
19. Soud tak má za to, že sjednaný úrok byl v projednávaném případě zjevně nadsazen oproti obvyklým úrokovým sazbám v rozhodné době, a celé ujednání o takto zjevně nepřiměřeném úroku je třeba vyhodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem či dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák.
20. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 598 Kč. Tuto částku je nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku (úroku) je z výše uvedených důvodů neplatné. Žalovanému tak zbývá uhradit pouze částku ve výši rozdílu mezi vypůjčenou částkou a vrácenými prostředky ve výši 3 402 Kč.
21. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (3 402 Kč) a ohledně požadavku na souhrnný poplatek (úrok) žalobu zamítl. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že žalobkyně požadovala přiznat tento úrok z prodlení kapitalizovaný od 12. 4. 2006 do 18. 12. 2020 a dále od 19. 12. 2020 do zaplacení (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.) Soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok prodlení z částky 3 042 Kč za období od 12. 4. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši 4 038,48 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 3 402 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.).
22. V případě uplatněného nároku na úhradu souhrnného poplatku (úroku) a úroku z prodlení z částky 6 598 Kč, kterou soud zohlednil jako částečnou úhradu jistiny, soud s ohledem na argumenty uvedené shora žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná z 38 %, zato úspěch žalovaného činil 62 %, žalovaný tak má právo na náhradu 24 % nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.