Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 58/2022-34
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 37 455,34 Kč s příslušenstvím
takto:
Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 37 455,34 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 3 677 Kč.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 37 455,34 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 3 677 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 9. 8. 2019 smlouvu o půjčce na částku 40 000 Kč, kterou žalovanému poskytla. Žalovaný se zavázal zápůjčku s úrokovou sazbou ve výši 18,9% ročně splácet v měsíčních splátkách po 1 465 Kč, počínaje 12. 9. 2019. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Smlouvou ze dne 1. 4. 2021 byla postoupena pohledávka na žalobkyni.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 9. 9. 2019 (č.l. 13) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby spočívající mj. ve zřízení běžného účtu, spořicího účtu, debetního účtu. Ze smlouvy o půjčce (č.l. 15) uzavřené dne 12. 8. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč, zápůjčku se zavázal splatit s úrokovou sazbou ve výši 18,9% ročně v 36 měsíčních splátkách po 1 465 Kč do 12. 9. 2019. Ve smlouvě je uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 20,58%, žalovaný se zavázal hradit také měsíční pojistné ve výši 60 Kč. Dopisem ze dne 19. 3. 2019 (č.l. 16) byl žalovaný bankou vyzván k úhradě jistiny 37 455 Kč, úroků z úvěru 2 485,19 Kč, úroku z prodlení 51,18 Kč a poplatků 1 178 Kč. Dopisem ze dne 12. 1. 2021 (č.l. 18) právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni. Z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 12. 1. 2021 (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalobkyni uhradila kupní cenu za postoupené pohledávky dle smlouvy ze dne 21. 12. 2020. Ze předávacího protokolu ze dne 12. 4. 2021 (č.l. 20) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalobkyni dokumentaci k postoupeným pohledávkám.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný na jistině uhradil pouze 2 544,66 Kč, zbývá mu hradit 37 455,34 Kč, této částky se žalobkyně také domáhá, nepožaduje úrok z úvěru ani další poplatky. Takový náro žalobkyně soud shledal zcela důvodným a žalobě vyhověl.
10. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil pohledávku v dohodnuté lhůtě, ocitl se v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla plně úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů. Náklady podle obsahu spisu dosáhly celkové výše 3 677 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 499 Kč, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 500 Kč) podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částku ve výši 378 Kč jako 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je svým obsahem formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím podepsaného soudu. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.