Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 199/2021-34
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 939 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 5. 7. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši 25,31 Kč, úrok z prodlení z částky 7 000 Kč za dobu od datum do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení
částky 939 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3,41 Kč,
úroku z prodlení z částky 939 Kč za dobu od 21. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 1 136,70 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 5. 7. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši 25,31 Kč, úrok z prodlení z částky 7 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 939 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3,41 Kč, úroku z prodlení z částky 939 Kč za dobu od 21. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 1 136,70 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 7 939 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce odůvodňuje tím, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 231 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Sjednán byl dále poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč. Žalovaný za trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaný dále dluží účelně vynaložené náklady 2 × 100 Kč, které žalobce účtuje v souladu s ustanoveními úvěrové smlouvy, tyto žalobce vyúčtoval žalovanému dne 3. 2. 2021 ve výši 100 Kč a dne 30. 4. 2021 ve výši 100 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 3 % z nezaplacené jistiny, tedy částku 210 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, přičemž v registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem nalezen – pozitivní vyhodnocení, v registrech CEE, ISIR – nenalezen. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce prověřuje bonitu spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka a přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně. Pro tento účel je využíván statistický model. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre žalovaného byla: zdroj příjmů zaměstnanec, výše úvěru 7 000 Kč, čistý měsíční příjem částka, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti částka, měsíční výdaje domácnosti na bydlení 2 000 Kč, životní minima členů domácnosti 3 410 Kč (1 dospělý), počet vyživovaných dětí 1. Žádné doklady, které by žalovaný předložil před uzavřením smlouvy o úvěru o svých příjmech a výdajích, žalobce nepředložil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovanému byla žalobcem dne datum vyplacena částka 7 000 Kč na číslo účtu bankovní účet na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal vrátit částku 7 000 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 231 Kč, poplatek za bezpečnou splátku činil 99 Kč a poplatek za expres výplatu 199 Kč. Žalovaný žalobci žádnou částku nezaplatil. Žalobce vyúčtoval žalovanému k zaplacení jistinu 7 000 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 231 Kč, smluvní pokutu 210 Kč, dne datum účelně vynaložené náklady 100 Kč a dne datum účelně vynaložené náklady 100 Kč. Předžalobní výzvou ze dne datum podanou k poštovní přepravě dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Před poskytnutím úvěru žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, přičemž v registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem nalezen – pozitivní vyhodnocení, v registrech CEE, ISIR – nenalezen. Žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce nepředložil a z předložené žádosti klienta – žalovaného neplyne, že by žalovaný žalobci nějaké doklady k ověření příjmů a výdajů předložil.
4. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. V projednávané věci bylo povinností žalobce před poskytnutím spotřebitelského úvěru náležitě s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, a to jak na stránce příjmů, tak na stránce výdajů. Přes výzvu soudu žalobce nepředložil žádné doklady, které žalovaný při sjednávání úvěru žalobci předložil. Na straně příjmů ani výdajů žalobce příjmy a výdaje žalovaného neověřil jediným dokladem, byť žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem částka, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti částka, měsíční výdaje domácnosti na bydlení 2 000 Kč, nepředložil doklad o výši příjmu, nájemní smlouvu ani další doklady, ze kterých by bylo patrno, jaký je jeho příjem, jakou částku za bydlení hradí, kdy částka 2 000 Kč se jeví zjevně nepřiměřeně nízká, dále jaké má výdaje na služby spojené s užíváním bytu, v jaké výši plní vyživovací povinnost. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Soud je vzhledem k výše uvedenému názoru, že žalobce zanedbal svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit). Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Na základě takto zjištěného stavu soud shledává smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou pro rozpor se zákonem, a to konkrétně § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobce úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí řádně neposoudil. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení na základě neplatné smlouvy a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván výzvou ze dne 4. 6. 2021, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 30ti dnů od ode dne sepsání výzvy, která uplynula 4. 7. 2021, ode dne 5. 7. 2021 se tedy žalovaný nachází v prodlení se zaplacením částky ve výši 7 000 Kč. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s požadovanými úroky z prodlení 8,25% nepřevyšující zákonnou výši dle prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 7 000 Kč za dobu od 5. 7. 2021 do zaplacení, ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 136,70 Kč, přičemž tato částka představuje 76,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,17 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 7 939 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
12. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.