Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 265/2021-101

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o přezkum nálezu finančního arbitra

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. FA/SR/SU číslo - 38 ze dne 18. 5. 2021, navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. FA/SR/SU číslo – 44 ze dne 1. 7. 2021 a zamítnut návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] - 38 ze dne 18. 5. 2021, navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. FA/SR/SU [číslo] – 44 ze dne 1. 7. 2021 a zamítnut návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra (dále také jen„ fin. arbitr“) č. j. spisová značka číslo – 38 (dále také jen„ nález“) a navazující rozhodnutí fin. arbitra o námitkách č. j. spisová značka číslo – 44 ze dne 1. 7. 2021 (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalované podaný fin. arbitrovi. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne 27. 6. 2017 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo půjčila částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 590 Kč, a dále podle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 31. 10. 2017 částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 737,50 Kč. Žalovaná se u fin. arbitra domáhala vyslovení neplatnosti uzavřených smluv pro údajnou rozsáhlost smluv, pro niž bylo náročné porozumět všem jejím částem a žalovaná tak nebyla schopna vyhodnotit svoje možnosti ani smluvní podmínky. Dále namítala rozpor uzavřených smluv s dobrými mravy s odkazem na ujednání o poplatcích a výši smluvního úroku z úvěru, který měl být ve výši 9,83 %, resp. 9,53 %. Fin. arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. Disponibilní zůstatek žalované u prve uzavřené smlouvy činil 5 591 Kč, pravidelné příjmy dosahovaly výše 13 743 Kč. U druhé smlouvy činil disponibilní zůstatek 6 986 Kč, pravidelní příjmy dosahovaly výše 16 473 Kč. Úvěruschopnost žalované tak byla řádně zkoumána. Žalovaná je osoba se stabilním příjmem ze starobního a vdovského důchodu v souhrnné výši 13 743 Kč, v případě druhé smlouvy byl příjem žalované navýšen o 3 000 Kč jakožto příspěvek od neteře s jejím přítelem jako spolužijících osob. Žalovaná vlastnila rodinný dům, nebyly proti ní vedeny exekuce či zahájeno ins. řízení. Žalovaná předložila při uzavírání obou smluv SIPO, doklad o měsíční platbě za energie, uvedla výdaje na úvěry a ostatní výdaje (úhrada potravin, drogerie, léky, jízdné, apod.). V případě obou smluv byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program Credit Check a lustrace v ins. rejstříku, příjmení, anonymizováno. Vše s negativním výsledkem. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo fin. arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala.

2. Žalovaná se k žalobě vymezila negativně. Ztotožnila se s rozhodnutím fin. arbitra, že žalobkyně skutečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Dále se zaměřila na zdůraznění nemravnosti úroku, RPSN a poplatků za úvěr požadovaných žalobkyní, stejně tak na skutečnost, že smlouvy o úvěru jsou formulářové.

3. Finanční arbitr k věci uvedl, že odkazuje na svá rozhodnutí, když dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání obou úvěrových smluv nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Část návrhu žalované jakožto navrhovatelky byla fin. arbitrem zamítnuta, kdy fin. arbitr odkázal na svá rozhodnutí (tj. z důvodu, že fin. arbitr obě smlouvy posoudil jako neplatné, nebylo tedy důvodu dále zkoumat přiměřenost úroku z úvěrů a další poplatky). Zdůraznil, že se žalobkyně spokojila s prohlášením žalované o jejích výdajích bez bližšího ověření, vyjma SIPA, u příjmů u v pořadí druhé uzavřené smlouvy neověřovala, zda částka 3 000 Kč představovaná příspěvkem neteře je skutečně placena, stejně tak, zda skutečně neteř s přítelem se žalovanou bydlí.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění správního orgánu v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), tedy že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to 1. dne 27. 6. 2017 na částku 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s odměnou v celkové výši 35 400 Kč (úrok 7 000 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 590 Kč, a 2. dne 31. 10. 2017 na částku 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s odměnou v celkové výši 44 250 Kč (úrok 8 750 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 500 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 737,50 Kč. Žalovaná na 1. smlouvu zaplatila celkem částku 14 910 Kč, na 2. smlouvu částku 9 780 Kč. Pravidelní příjmy u obou smluv dosahovaly částky 13 743 Kč, když u 2. smlouvy byly uvedeny příjmy 16 743 Kč představované důchodem 13 743 Kč a„ jiným“ příjmem 3 000 Kč. Důchod byl žalobkyní ověřen Oznámením ČSSZ ze dne 21. 12. 2016 a Výplatním dokladem důchodu za číslo v celkové částce 13 473 Kč. příjmení 3 000 Kč byla doložena čestným prohlášením žalované bez datace. Z evidenčních karet bylo zjištěno, že měsíční výdaje žalované u 1. smlouvy činily celkem 8 152 Kč (nájem/inkaso: 2 000 Kč, energie: 500 Kč, jiné: 200 Kč, výdaje na úvěry/zápůjčky klienta vůči společnosti: 3 452 Kč, jiné výdaje domácnosti: 2 000 Kč). U 2. smlouvy činily 9 757 Kč (nájem/inkaso: 2 000 Kč, energie: 500 Kč, jiné Tel: 200 Kč, výdaje na úvěry/zápůjčky klienta vůči společnosti: 2 557 Kč, jiné výdaje domácnosti: 4 500 Kč. Z evidenčních karet vyplynulo předložení SIPO. Žalobkyně nahlédla do anonymizována dvě slova, ARES, RUIAN.

5. Podle rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ().

8. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. - 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j.  - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

9. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

10. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“

11. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za běžné výdaje (např. potraviny, drogerie, léky, ošacení jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, atd.). Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalovaného tak, aby na požadovaný úvěr dosáhl. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť shledal rozhodnutí fin. arbitra správným.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jednotlivé úkony v souladu s  a a vyhl. č. , kdy žalované v tomto případě náleží náhrada za jeden (1) úkon, a to vyjádření k žalobě ze dne 22. 10. 2021 podle vyhl. č.

13. O lhůtě k plnění povinností žalobkyně, tj. náhrady nákladů řízení žalované, bylo rozhodnuto podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.