Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 69/2022-36
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 300 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 300 Kč od 19. 3. 2019 do 22. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 700 Kč od 19. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 300 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 300 Kč od 19. 3. 2019 do 22. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 700 Kč od 19. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 10 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč v 60 týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 7 700 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 000 Kč od 19. 3. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 10 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč v 60 týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 7 700 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný již poté žalobkyni neuhradil ničeho.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z.
7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 7 700 Kč v projednávané věci činí 77 % z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 66,91%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 9,27% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 66,91% ročně přesahuje obvyklý úrok více než sedminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.
8. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 7 700 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 2 300 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 16. 4. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 21. 4. 2021 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 22. 4. 2021 měl žalovaný plnit a od 23. 4. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.