Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 382/2021-42
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Petrem Fabianem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 929 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 929 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 789 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5% z částky 140 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do ročního úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky 140 Kč od 29. 4. 2021 do 30. 8. 2021 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 600 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 929 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 789 Kč od 29. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5% z částky 140 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do ročního úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky 140 Kč od 29. 4. 2021 do 30. 8. 2021 se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 600 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se domáhal na žalovaném uhrazení bezdůvodného obohacení ve výši 929 Kč s příslušenstvím, které vzniklo tím, že žalovaný bez právního důvodu užíval pozemek parcelní číslo v k. ú. část obce o výměře 21 m2 bez právního důvodu, který se nalézal pod garáží ve vlastnictví žalovaného. Žalobci vznikl za rok 2017 nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 945 Kč, za rok 2018 ve výši 945 Kč, za rok 2019 ve výši 945 Kč a za období roku 2020 a do 24. 2. 2021 ve výši 140 Kč. Na tyto pohledávky žalovaný uhradil celkem 2 046 Kč, které byly započteny na bezdůvodné obohacení za období od 1. 1. 2017 do 1. 3. 2019. Žalobce se tak domáhal úhrady bezdůvodného obohacení za období od 2. 3. 2019 do 24. 2. 2021 ve výši 929 Kč.
2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, neboť považoval jednostranné monopolní stanovení výše náhrady za užívání pozemku ze strany žalobce za neetické a neospravedlnitelné, kdy žalobce má zneužívat situace na dotčených pozemcích, na kterých je odděleno vlastnictví pozemků a staveb na nich. Přes výzvu žalovaného není žalobce ochoten tento stav řešit např. odprodejem pozemků či vykoupením garáže.
3. Ze statutu územní celek číslo soud zjistil, že městským obvodům je svěřen majetek, se kterým hospodařily ke dni 12. 11. 2000, majetek označený rozhodnutím orgánu města jakožto majetek svěřený městskému obvodu po dni 12. 11. 2000, majetek který nabydou právním jednání v souladu se statusem a majetek, který nabydou vlastní investiční činností.
4. Z informace o pozemku parcelní číslo v k. ú. část obce o výměře 21m2 soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem tohoto pozemku a správa je svěřena Městskému obvodu část obce, pozemek sousedí s dalšími pozemky s garážemi, kolem nichž je pozemek parcelní číslo.
5. Z informace o řízení anonymizováno číslo rok, návrhu na vklad ze dne 24. 2. 2021, kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný převedl vlastnické právo k předmětné nemovitosti v k. ú. část obce na příjmení jméno a příjmení jméno dne 24. 2. 2021.
6. Z informace o řízení anonymizováno číslo, sdělení stát. instituce, stát. instituce ze dne 15. 3. 2022, návrhu na vklad ze dne 17. 3. 2015 (20) a kupní smlouvy ze dne 17. 3. 2015 soud zjistil, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětné nemovitosti v k. ú. část obce dne 17. 3. 2015.
7. Z nájemní smlouvy číslo ze dne 8. 1. 2018 soud zjistil, že žalobce uzavřel nájemní smlouvu s neznámým nájemcem na pozemek p. číslo zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 22m2 v k. ú. část obce za nájem ve výši 45 Kč za m2 za rok. Jednalo se o pozemek pod garáží.
8. Z nájemní smlouvy číslo ze dne 27. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce uzavřel s neznámým nájemcem nájemní smlouvu na pozemek p. číslo zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 19m2, v k. ú. část obce za nájem ve výši 45 Kč za m2 za rok. Jednalo se o pozemek pod garáží.
9. Z nájemní smlouvy mezi žalobcem a neznámým nájemcem číslo ze dne 30. 12. 2016 soud zjistil, že byl pronajat pozemek pod garáží p. číslo o výměře 19 m2 za nájem ve výši 45 Kč za m2 za rok.
10. Z přípisu žalovaného ze dne 5. 3. 2019 vyplývá, že žalovaný nesouhlasil s jednostranným určením náhrady za užívání pozemku p. číslo sdělil, že hodlá hradit pouze 600 Kč za rok a měl zájem o odkoupení předmětného pozemku, eventuálně garáž na pozemku prodat.
11. Ze znaleckého posudku číslo rok, anonymizováno jméno příjmení, znalce z oboru ekonomika a stavebnictví ze dne 9. 3. 2020 vyplývá, že maximální ceny nájmů z pozemků nesloužících k podnikání v obec činily dle výměru Ministerstva financí 1/ 2020 pro rok 2020 – 83 Kč za m2 za rok a v roce 2007 činily dle výměru MF 1/ 2007 45 Kč za m2 za rok.
12. Dále z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že odhadované obvyklé nájemné pozemku pod garáží na pozemku parcelní číslo v. k. ú. část obce činilo 45- 53 Kč.
13. Žalovaný vůči znaleckému posudku číslo rok namítal, že tento neobsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku a také, že je z roku 2020 a proto nemůže hodnotit obvyklou výši nájemného do minulosti. Soud připouští, že znalecký posudek neobsahuje doložku ve smyslu § 127a o. s. ř., nicméně soud měl z tohoto odborného vyjádření znalce výši obvyklého nájemného týkajícího se pozemků pod garáží žalovaného za dostatečně prokázanou, neboť toto odborné vyjádření vycházelo z maximálních regulovaných cen dle výměrů Ministerstva financí, kterými se vydává seznam zboží s regulovanými cenami za období od roku 1995 do roku 2020, kdy v roce 2007 činila maximální výše takto regulovaného nájemného částku 45 Kč/m2/rok a v roce 2020 83 Kč/m2/rok. Z tohoto podle názoru soudu vyplývá, že částka 45 Kč/m2/rok nemohla převyšovat obvyklou cenu nájemného v daném místě a čase, tj. v období roků 2018 – 2021, neboť nepřevyšovala ani maximální regulovanou cenu v roce 2007.
14. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 3. 2021 a doručenky ze dne 29. 3. 2021 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě nedoplatku za rok 2018 ve výši 544 Kč a nedoplatku ve výši 945 Kč za rok 2019.
15. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2021, podacího lístku ze dne 13. 8. 2021 a elektronické informace české pošty vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek do 7 dnů od doručení této výzvy, která byla doručena 23. 8. 2021.
16. Pro nadbytečnost byl zamítnut návrh důkazu provedením znaleckého posudku pro posouzení obvyklé ceny nájemného předmětných pozemků, neboť obvyklá výše nájemného v rozsahu 45 Kč/m2/rok byla dostatečně prokázána znaleckým posudkem číslo rok a vypracování nového znaleckého posudku by s ohledem na předmět řízení bylo nehospodárně vynaloženým nákladem.
17. Pro nadbytečnost byl také zamítnut návrh důkazu nájemní smlouvou týkající se zahradního pozemku, kterou chtěl žalobce rozporovat tvrzení žalovaného o obvyklé ceně nájemného s tím, že zde výše nájemného činila 5,60 Kč za m2, neboť se jednalo o zcela jiný typ pozemku, než který byl posuzován v tomto případě a cena v nájemní smlouvě je určena nikoli jako cena obvyklá, ale na základě vůle stran smlouvy.
18. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo v. k. ú. část obce o výměře 21 m2, na kterém se nachází garáž, která byla v období od 17. 3. 2015 do 24. 2. 2021 ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný tento pozemek užíval bez právního důvodu. Obvyklé nájemné předmětného pozemku v místě a čase činilo 45 Kč za m2 za rok, tj. za 21 m2 užívaných žalovaným činilo za rok 945 Kč. Žalovaný neuhradil bezdůvodné obohacení za období od 2. 3. 2019 do 24. 2. 2021 ve výši 929 Kč ani přes výzvu žalobce. Žalobce vyzval k úhradě bezdůvodného obohacení za rok 2019 ve výši 789 Kč výzvou ze dne 19. 3. 2021 do 30 dnů od doručení výzvy, která byla žalovanému doručena dne 29. 3. 2021, a k úhradě zbývajícího bezdůvodné obohacení ve výši 140 Kč výzvou ze dne 12. 8. 2021 se splatností do 7 dnů od doručení, ke kterému došlo dne 23. 8. 2021. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2020 do 24. 2. 2021 ve výši 140 Kč výzvou ze dne 19. 3. 2021. Žalovaný bezdůvodné obohacení neuhradil.
19. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný, kdy žalovaný užíval pozemek pod svojí garáží v předmětném období bez právního důvodu a tudíž se bezdůvodně obohatil, ve smyslu § 2991 odst. 1 obč. zák. a je v souladu s tímto ustanovením povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající obvyklému nájemnému v místě a čase. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o jeho povinnosti bezdůvodné obohacení žalobci vydat, kdy o příslušenstvím pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Soud ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul žalobu žalovaného co do ročního úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky 140 Kč od 30. 4. 2021 do 30. 8. 2021, neboť žalobce neprokázal, že by žalovaný byl v prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. v tomto období s úhradou této částky.
21. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů řízení za čtyři úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání, účast na jednání) ve výši 1 200 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.
22. Náklady za zastoupení advokátem, které žalobce uplatňoval, nepovažoval soud za účelně vynaložené, neboť u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního zabezpečení k hájení jeho práv a v tomto případě se nejednalo o právní problematiku složitou a pro statutární město výjimečnou, která by zastoupení advokátem vyžadovala (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.