Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 244/2021-68
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 90 875,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 117,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 69 117,37 Kč od 4. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 757,74 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 569,20 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 357,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 626,94 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 330 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 117,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 69 117,37 Kč od 4. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 757,74 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 569,20 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 357,46 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 626,94 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 330 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 90 875,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 16. 4. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému – po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti – poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 15,10 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 935,29 Kč, a to počínaje dnem 15. 5. 2018. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 12. 2019. Žalovaný na svůj dluh po zesplatnění nic neuhradil, dluží tak ke dni podání žaloby na jistině částku 88 175,11 Kč, na smluvním úroku ke dni splatnosti částku 4 569,20 Kč, na smluvní pokutě částku 2 700 Kč a na zákonném úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni 30. 6. 2020 částku 3 357,46 Kč. Dále žalovaný dluží zákonný úrok z prodlení z částky 92 744,31 Kč jdoucí dále od 1. 7. 2020 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne 2. 7. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 4. 2018 a vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro expres půjčku soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným téhož dne smlouvu, dle které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15,10 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v celkem 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 935,29 Kč, přičemž splatnost splátek byla sjednána k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 5. 2018.
5. Z žádosti o úvěr, potvrzení o výši příjmu a vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným doloženého měsíčního příjmu ve výši 18 445 Kč a deklarovaného měsíčního příjmu domácnosti ve výši 70 000 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bezdětný, žije ve vlastním bytě/domě a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské.
6. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovanému byla zaslána dne 16. 4. 2018 částka ve výši 100 000 Kč.
7. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách úvěru celkem částku 30 882,63 Kč.
8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 12. 2019 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 18. 12. 2019 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 3. 1. 2020.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2020 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.
10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 16. 4. 2018 s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytnula úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 15,10 % ročně v měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem částku 30 882,63 Kč. Žalobkyně proto úvěr v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila ke dni 18. 12. 2019; žalovaný byl o zesplatnění úvěru vyrozuměn a vyzván k úhradě dlužné částky do 3. 1. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán.
11. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.
12. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
16. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
17. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným doloženého měsíčního příjmu ve výši 18 445 Kč. Žalobkyně nezjišťovala pravidelné měsíční náklady žalovaného a neměla doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se s jeho odpovědí„ vlastní dům/byt“. Dle doložených listin navíc žalobkyně při hodnocení výdajů žalovaného kalkulovala s částkou odpovídající životnímu minimu, a to aniž by měla jakýkoliv doklad o výdajích žalovaného. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň podstatné příjmy a výdaje žalovaného. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
18. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze zbývající nesplacená jistina úvěru ve výši 69 117,37 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků), k jejíž výši soud dospěl tak, že od výše poskytnutého úvěru odečetl žalovaným uhrazené platby. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. jdoucí ode dne 4. 1. 2020, jelikož žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do dne 3. 1. 2020, přičemž výše úroku požadovaná žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina včetně veškerých požadovaných úroků ke dni vyhlášení rozsudku), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 47,10 % Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 21 931,20 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 3 636 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), ve výši 14 220 Kč za tři úkony právní služby po 4 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemný návrh ve věci samé, dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.), dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 120 Kč, tj. 3 175,20 Kč. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 10 330 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za vyjádření ze dne 21. 12. 2021, ve kterém pouze upřesnila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, což mělo být již obsahem žaloby, a podání ze dne 17. 2. 2022, ve kterém vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, jelikož se nejedná o podání ve věci samé.
20. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.