Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 11/2021-55
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 69.154 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 36.923 Kč s úrokem z prodlení z částky 36.923 Kč od 25.8.2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13.229 Kč s úrokem z prodlení z částky 50.152,00 Kč ve výši 10 % ročně od 29.2.2020 do 24.8.2021, úrok z prodlení z částky 13.229 Kč ve výši 10 % ročně od 25.8.2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 36.923 Kč od 25.8.2021 do zaplacení ve výši 1,5 % ročně, pohledávku ve výši 19. 002 Kč, úrok ve výši 86,1 % p.a z částky 39.893,03 Kč od 29.2.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171 475,00 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 36.923 Kč s úrokem z prodlení z částky 36.923 Kč od 25.8.2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13.229 Kč s úrokem z prodlení z částky 50.152,00 Kč ve výši 10 % ročně od 29.2.2020 do 24.8.2021, úrok z prodlení z částky 13.229 Kč ve výši 10 % ročně od 25.8.2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 36.923 Kč od 25.8.2021 do zaplacení ve výši 1,5 % ročně, pohledávku ve výši 19. 002 Kč, úrok ve výši 86,1 % p.a z částky 39.893,03 Kč od 29.2.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171 475,00 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 69.154 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena dne 23. 10. 2019 smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 86,1 % p. a. splácet. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut za 3 splátky v prodlení v celkové výši 998 Kč i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 19.002 Kč za prodlení po zesplatnění, úhrady za pojištění ve výši 300 Kč, úroku a úroku z prodlení v rozsahu dle výroku I a II rozsudku. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na úvěru částku 3.077 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že zjišťovala relevantní informace od žalované a dokladů, které o příjmech předložila, také z databáze SOLUS a NRKI.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo z oznámení o schválení, z doručenky a z přihlášky do pojištění bylo zjištěno, že dne 24. 10. 2019 žalobkyně schválila návrh žalované, spotřebitele, na uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40.000 Kč za úrok ve výši 86,1 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 splátkách 3.077 (včetně pojistného). V bodě 6 jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů s prodlením se splátkou v částce 200 Kč, právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů a 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení po zesplatnění, a právo na zesplatnění. Ke smlouvě bylo sjednáno skupinové pojištění invalidity a smrti (pojistná smlouva uzavřena mezi žalobkyní a pojišťovnou) za pojistné ve výši 100 Kč měsíčně.
4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 40.000 Kč byla žalované dne 23. 10. 2019 vyplacena.
5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na úvěru zaplatila žalobkyni celkem 3.077 Kč.
6. Z upomínek a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou o platby splátek a následně o žalovanou částku upomínala, mj. upomínkou podanou u pošty dne 18.8.2021.
7. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z potvrzení o zaměstnání, výplatních pásek, z prohlášení klientů bylo zjištěno:
Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, má 2 děti v domácnosti, nežije s partnerem, má vlastní bydlení, příjem ve výši 15.260 Kč měsíčně. Uvedla měsíční výdaje: životní minimum 3.410 Kč, děti 3.500 Kč, splátky (včetně výživného) 820 Kč, na bydlení 1.400 Kč, ostatní (doprava, záliby apod.) 100 Kč, spoření 0 Kč. Prohlásila, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti ní veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. Z listin, které předložila žalovaná žalobkyni bylo zjištěno, že pracovní poměr měla žalovaná uzavřen od 1.3.2019 na dobu neurčitou. Za měsíce červen až srpen xanon -240 byl její průměrný čistý příjem 15.266 Kč (z toho v srpnu 14.193 Kč a v červenci 14.300 Kč). Z příjmů jí nebyly prováděny srážky. Žalovaná neměla záznam v registru SOLUS. Podle části záznamu NRKI byla vyhodnocena jako příliš nový klient.
8. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 119 C 20/2020 bylo zjištěno, že pod bodem 7 uvedenou splátku ve výši 820 Kč měsíčně splácela žalovaná žalobkyni na smlouvu o úvěru uzavřenou dne 11.7.2019, na základě které jí byla vyplacena částka 15.000 Kč. Do prodlení s úhradou splátek se dostala v prosinci xanon -240. K červenci xanon -240 uváděla 1 dítě v domácnosti, příjmy 14.200 Kč čistého od téhož zaměstnavatele jako v nyní posuzované smlouvě, doložila průměr příjmů za měsíce 3-5/ xanon -240 (14.298 Kč).
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované.
15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
16. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci číslo Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.
17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
18. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“
20. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
21. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala výdaje žalované, mj. obvyklé výdaje na bydlení a tvrzení o vlastním bydlení, jejichž výši uvedla žalovaná nižší, než jaká je obvyklá. Nepozastavila se nad údaji žalované o počtu dětí v domácnosti (u dříve uzavřené smlouvy 1 dítě + splátky výživného 0; u nynější děti 2).
22. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.
23. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
24. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.
25. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C 243/08, EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“
26. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
27. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
28. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
29. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
31. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 36.923 Kč (40.000 Kč - 3.077 Kč). Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není. Protože odpovědnost za nikoli řádné zjišťování úvěruschopnosti nese žalobkyně, nelze přiznat ani nárok na pojistné k pojištění schopnosti splácet úvěr (viz důvody dle bodu 24).
32. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu – podání upomínky u pošty je prokázáno dnem 18.8.2021 (k tomuto viz i výzva na čl. 54); když z lhůty uvedené ve smlouvě nelze pro neplatnost smlouvy vycházet. U lhůty k plnění (doručení oznámení) bylo přihlédnuto k ustanovení §§ 573, 605 a 607 o.z.
33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnější je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.
34. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.