Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 11/2022-17
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivou Winklerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 686,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 686,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 219,33 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 650,96 Kč, se zákonným úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 1 686,25 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 686,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 219,33 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 650,96 Kč, se zákonným úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 1 686,25 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 7 686,25 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne 1. 4. 2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal vrátit částku 6 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 518,6 Kč a smluvní úrok v blíže nespecifikované výši do 21. 4. 2020, žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka byla smlouvou ze dne 19. 7. 2021 postoupena na žalobce. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 219,33 Kč, jenž odpovídá součtu nedoplatku za poskytnutí úvěru ve výši 503,71 Kč a smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 715,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 650,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 686,25 Kč.
Žalovaný, ač mu byla žaloba řádně doručena, se k ní nevyjádřil.
V souladu s § 115a o.s.ř. soud věc projednal bez nařízení jednání.
Ohledně skutkového stavu má soud za zjištěno, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo ze dne 1. 4. 2020, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč. Tato částka byla tentýž den zaslána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splatit částku 10 650,11 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do 21. 4. 2020. Pro případ prodlení s plněním závazku se žalovaný zavázal žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Postoupení bylo písemně oznámeno žalovanému právním předchůdcem žalobce. Právní zástupce žalobce následně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na případné náklady soudního řízení.
Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení, jimž by prokázal, že právní předchůdce žalobce dostál této své povinnosti. Povinnost žalovaného sdělit údaje o svém zaměstnavateli a výši svých příjmů, aniž by si je žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) jakkoli ověřoval, a zároveň nezjišťoval ani případné závazky žalovaného, nemůže soud akceptovat jako dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle ustálené soudní praxe se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem. Nejde jen o to, zda uvedené listiny (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalovaného (jak na její příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatku za poskytnutí úvěru. Na smlouvu žalovaný uhradil celkem částku 6 300 Kč, jistina ve výši 6 000 Kč tímto byla zcela uhrazena.
Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu
o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).
Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovaným zcela uhrazeno.
O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, nicméně po celou dobu řízení neučinila žádný úkon, tedy jí ani v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.