Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 31/2022-37

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 78 659 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 2 051,83 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 6.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá do částky 44 559 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 419,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 798,86 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 44 006,12 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 44 006,12 Kč od 19.12.2020 do 5.2.2021, dále úroku z prodlení ve výši 1,5% z částky 34 100 Kč od 6.2.2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 9 906,12 Kč od 6.2.2021 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se co do částky 2 051,83 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 6.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se zamítá do částky 44 559 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 419,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 798,86 Kč, úroku ve výši 29% ročně z částky 44 006,12 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 44 006,12 Kč od 19.12.2020 do 5.2.2021, dále úroku z prodlení ve výši 1,5% z částky 34 100 Kč od 6.2.2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 9 906,12 Kč od 6.2.2021 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 78 659 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku II. a III. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne datum mu poskytl zápůjčku ve výši 50 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 47 989 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce 16 479 Kč, odměnu za administrativní zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 18 315 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení v hotovosti v částce 13 195 Kč Tyto měl splatit v 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední uhradil dne 12.5.2020. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 44 006,12 Kč a poplatku 34 652,88 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 7 798,86 Kč za období od 13.5.2020 a úrok z prodlení 7 471,63 Kč od 12.4.2019 do 18.12.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 18.12.2020 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne.

2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. . Soud ve věci nařídil jednání na den 20.5.2022, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, dle vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalobkyně omezila podáním ze dne 25.3.2022 žalobu o část kapitalizovaného úroku z prodlení v částce ve výroku I. Soud řízení v této části zastavil dle ,4 .

4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

5. Mezi žalovaným a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byla uzavřena dne 12.5.2018 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 50 000Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 47 989 Kč tvořeném z úroku v částce 16 479 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 18 315 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 13 195 Kč Tyto měl splatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč. Výše úroku činila 29% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.

6. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne 18.12.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaný byl výzvou z 6.1.2021 vyzýván k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis mu byl doručován dne 25.1.2021 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a poštovního archu.

7. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 10.5.2018. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaný žil s rodiči, byl svobodný a bezdětný, zápůjčku potřeboval neočekávané výdaje. Z údajů o zaměstnání bylo uvedeno, že pracuje u právnická osoba anonymizováno jako operátor výroby s příjmem 20 554 Kč čistého. Výdaje činily celkem 6 000 Kč a sestávaly toliko z externích a interních splátek dalších závazků. Tyto skutečnosti více doloženy soudu nebyly, ač dle tétoy měly být ověřovány z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).

9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o zápůjčce sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 24.6. 2019, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle a násl. z.č.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalovaného, které nijak neověřovala, respektive jejich prověření nedoložila. Žalovaný měl být v době převzetí závazku sice zaměstnán, pobírat pravidelně mzdu, tento údaj však doložen nebyl, jeho jediné závazky spočívaly ve splátkách jiných dluhů, které nijak nebyly zjišťovány co do jejich charakteru, platební morálky, nebyly vůbec posuzovány jiné výdaje, které i přes tvrzené bydlení s rodiči zřejmě žalovaný měl, nedošlo ani k ověření případných exekucí či insolvence. Soud tudíž postrádá patřičnou aktivitu zapůjčitele v ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, a to i ověření přístupných registrů dlužníků či úvěrů, zejména však závěr o spolehlivém zjištění jeho schopnosti závazek splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle a 3 . Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. o.z. ve spojení s ust. o.z.

21. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 50 000 Kč a uhradil dosud dle tvrzení v žalobě 15 900 Kč, zbývá proto k úhradě 34 100 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 doručované dne 25.1.2021, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 6.2.2021 (výrok II). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroků z prodlení zamítl (výrok III). Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle

22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je ve větší části, žalovanému náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku IV.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.