Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 266/2020-57
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Dobišarovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9.906 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.971,44 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5.489,01 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části o 3.934,56 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.971,44 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5.489,01 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části o 3.934,56 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Návrhem podaným u soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 9.906 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba IČO, uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 6.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 10.906 Kč formou 14 splátek s první splátkou splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost právnická osoba, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení celkové částky 9.906 Kč sestávající z dlužné jistiny 5.489,01 Kč, úroku 482,43 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru 502,92 Kč, poplatku za sjednání úvěru 2.451,17 Kč a inkasního poplatku 980,47 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.
Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.
Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Žádost o úvěr ze dne datum, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informaci pro spotřebitele, Mzdový výměr a pracovní smlouvu žalovaného, Smlouvu o úvěru ze dne datum, Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s výzvou k plnění.
Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru (ExpressCash) číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO, bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 578 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 548 Kč a inkasní poplatek ve výši 1.080 Kč. Celkovou částku 10.906 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 779 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo toto postoupení bylo žalovanému oznámeno, přičemž žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění.
Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 6.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, žalobci zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně neučinil. Soud shledal žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny a úroku, tj. v rozsahu částky 5.971,44 Kč, včetně úroku z prodlení z dlužné jistiny (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády
č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.
Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatků (úhrad) v celkové výši 3.934,56 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2395 o. z., za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí název soudu (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí název soudu v rozhodnutí (sp. zn. 28 Co 33/2003) dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona číslo Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).
Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.