Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 167/2021-63

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 48 797,61 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 438 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 790 Kč od 26.2.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 16 648 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 29 359,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 370,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 876,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 095,92 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 305,92 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 9 095,92 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 917,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 518,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 729,61 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 4 081,61 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 20 729,61 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 438 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 790 Kč od 26.2.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 16 648 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 29 359,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 370,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 876,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 095,92 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 305,92 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 9 095,92 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 917,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 518,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 729,61 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 4 081,61 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 20 729,61 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 26. 1. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 48 797,61 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě 2 smluv uzavřených se žalovaným dne 9.2. a datum mu poskytl nejprve zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 12 320 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky s úrokovou sazbou 29% v částce 3676 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 3 830 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 4 814 Kč Tyto měl splatit v 18ti měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední uhradil dne 23.3.2018 Celkem dosud uhradil 12 210 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 9 095,92 Kč a poplatku 5 851,69 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 3 876,13 Kč za období od 10.8.2018 a úrok z prodlení 1 370,20 Kč od 23.4.2018 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. Další smlouvou z 5.5.2017 byla žalovanému shodně poskytnuta částka 25 tis. Kč, také tuto v hotovosti převzal a zavázal se totožným způsobem spolu s částkou 17 202 Kč uhradit. Poslední splátku hradil dne23 .3.2018 Celkem dosud uhradil 8 352 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 20 729,61 Kč a poplatku 13 120,39Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 9518,35Kč za období od 30.6.2018 a úrok z prodlení 2917,69 Kč od 7.7.2018 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení pohledávek na žalobkyni došlo dne 20.1.2020 a žalovaný byla o tomto vyrozuměn.

2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. Žalovaný je st. příslušník Slovenské republiky a zde má trvalé bydliště evidované na adrese v záhlaví rozhodnutí. Na uvedenou adresu mu byla doručena i žaloba dne 25.10.2021 podle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13.listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. K této se nijak nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 4.3.2022 ke kterému se bez omluvy nedostavil, ač předvolání k jednání převzal obdobným způsobem dne 9.2.2022. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle

3. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem ( , o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu, kterým byla adresa žalovaného v obec v obvodu zdejšího soudu. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v obou smlouvách mezi účastníky.

4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byly uzavřeny ve dnech 9.2. a 5.5. 2017 totožné smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částky 15 a 25 tis. Kč, jejichž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v prvém případě spolu s částkou 12 320 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky s úrokovou sazbou 29% v částce 3676 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 3 830 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 4 814 Kč Tyto měl splatit v 18ti měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Ve druhém případě činila výše poplatků celkem 17 202 Kč a sestávala z kapitalizovaného úroku zápůjčky s úrokovou sazbou 29% v částce 4 472 Kč, odměnou za administrativní zpracování ve výši 6050 Kč a poplatku za komfortní splácení v hotovosti v částce 6680 Kč Tyto s ezavázal splácet formou 60t týdenních splátek po 704 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z textu obou smluv včetně smluvních podmínek.

5. Součástí smluvní dokumentace žalobkyně byly i zákaznické karty vztahující se k oběma smlouvám a shodně datované. V prvé z nich žalovaný uvedl ke svým poměrům, že je rozvedený, bezdětný, bydlí jako nájemník, úvěr požadoval na neočekávané výdaje. Z údajů o zaměstnání uvedl, že pracuje jako operátor výroby –broušení plastových dílů pro právnická osoba s příjmem 26 369Kč. K tomuto měl doložit pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, které soudu doloženy nebyly. Dále uvedl, že splácí externí splátky v částce 1 000 Kč měsíčně a interní u stejného věřitele v částce 2 102 Kč měsíčně a výdaje odhadl na 5000 Kč. Ve druhém dokumentu uvedl shodné údaje ke svým poměrům a zaměstnání. příjem byl uveden u stejného zaměstnavatele 24 753 Kč měsíčně a k výdjům doplnil externí splátky 3 000 Kč, interní 1 518 Kč a odhadované výdaje 4 500 Kč také k tomuto měla být doložena pracovní smlouva a výplatní pásky, které soudu nebyly doloženy.

6. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne 20.1.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaný byl výzvou z téhož dne vyzýván k zaplacení dluhu z obou smluv do 10 dní od doručení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis mu byl doručován dne 14.2.2020 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku.

7. Jiné doklady ke zkoumané úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila, jednání se neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle či 3 , kterou soud plní pouze při jednání.

8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).

9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze dvou smluv o zápůjčce sjednaných mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 20.1.2020, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle a násl. z.č.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v obou případech, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžitá plnění. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalovaného, které nijak neověřovala, respektive soudu nedoložila důkazy o tomto prověření ani pokud jde o zjištěné příjmy, natož výdaje. Současně vzhledem k žalovaným tvrzeným dalším závazkům minimálně ze 2 předchozích smluv v prvém případě nebylo doloženo ani základní prověření závazků po splatnosti, exekucí či insolvencí. Právě tato zjištění by měla minimálně na straně věřitele přistupujícího k této otázce s řádnou péčí vzbuzovat pochybnost, nadto za situace převzetí dalšího závazku žalovaným v rozmezí 3 měsíců a výší splátky cca 2 800 Kč měsíčně. Soud s ohledem na výše uvedené postrádá patřičnou aktivitu zapůjčitele v ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, i ověření přístupných registrů dlužníků či úvěrů, zejména však závěr o spolehlivém zjištění jeho schopnosti závazky postupně splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle a 3 . Soud proto oba tyto závazkové vztahy hodnotil jako neplatné i bez návrhu podle ust. o.z. ve spojení s ust. o.z.

21. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel v prvém případě 15 ti. Kč, tuto splatil již částkou 12 210 Kč, k úhradě zbývá 2 790 Kč. Ve druhém případě obdržel 25 000 Kč, uhradil dosud 8 352 Kč, zbývá 16 648 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit celkem částku 19 438 Kč (2 790+16 648). Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 doručované dne 14.2.2020, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 26.2.2020 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a zčásti nedospělost pohledávky zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle

22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění je neúspěch žalobkyně v převážné části. Žalovanému náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.