Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 375/2021-17
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, anonymizováno.
poskytujícím právní služby jako společník advokátní kancelář anonymizována tři slova.
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášený k trvalému pobytu na adrese adresa žalovaného
o zaplacení 5 970 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 975 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,50 % ročně, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75 % ročně, od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,50 % ročně, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 % ročně, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,50 % ročně, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8,00 % ročně, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % ročně, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,50 % ročně, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 % ročně, od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2020 ve výši 7,75 % ročně, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, od 1. 7. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 7,50 % ročně, a dále pak od 1. 12. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby České národní banky, platné vždy pro první den každého příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentní bodů, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 2 995 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 22. 5. 2007 do zaplacení.
III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 975 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,50 % ročně, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75 % ročně, od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,50 % ročně, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 % ročně, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,50 % ročně, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8,00 % ročně, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % ročně, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,50 % ročně, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 % ročně, od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2020 ve výši 7,75 % ročně, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, od 1. 7. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 7,50 % ročně, a dále pak od 1. 12. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby České národní banky, platné vždy pro první den každého příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentní bodů, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 2 995 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 22. 5. 2007 do zaplacení.</b> <b>III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 205 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 2 050 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se domáhá úhrady 5 970 Kč, z čehož připadá na jistinu 3 733,58 Kč a na souhrnný poplatek 2 236,42 Kč. Dále žádá úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 569,45 Kč, což je úrok v zákonné výši z částky 5 970 Kč od 22. 5. 2007 do 18. 12. 2020, a úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.
4. Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřeli dne datum Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 205 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 14. 5. 2007. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, uhradil jen částku 2 050 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni.
6. Z právního hlediska lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit; svou povinnost však nesplnil. Soud však žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku neuložil v celém rozsahu, ale jen zčásti, a to z důvodů uvedených níže.
7. Soud posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná Smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok.
8. Právní předchůdce žalobkyně některé platby žalovaného započítávala na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné. Žalovaného platby, započtené na souhrnný poplatek, proto byly soudem započteny na jistinu a žalobě bylo vyhověno ve výši rozdílu mezi výší poskytnuté jistiny a výší provedených plateb, a to včetně úroku z prodlení, který byl žalobkyní žádán za dobu, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou a ve výši dle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
9. Ve věci měli oba účastníci přibližně stejnou míru úspěchu a neúspěchu, žádnému z nich tak vůči druhému nevzniklo ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se splnění povinnosti domáhat návrhem na exekuci u soudního exekutora.