Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 102/2022-20
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 3 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se z důvodu zpětvzetí části žalobního návrhu zastavuje co do částky 1 400 Kč
s příslušenstvím.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč.
III. Co do zbývající části žalobního návrhu na zaplacení částky 106 Kč na uplatnění pohledávky a dalších úroků z prodlení, se žaloba zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se z důvodu zpětvzetí části žalobního návrhu zastavuje co do částky 1 400 Kč s příslušenstvím.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč.</b> <b>III. Co do zbývající části žalobního návrhu na zaplacení částky 106 Kč na uplatnění pohledávky a dalších úroků z prodlení, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 3 750 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, dále jen právní předchůdce žalobkyně) se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 22. 10. 2019 žalované poskytl částku 3 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. 21. 11. 2019, nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení i nesplacené jistiny ve výši 2 500 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši
1 250 Kč a neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč
Dříve než soud ve věci rozhodl, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 400 Kč představujících kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 250 Kč. Poukázala, že dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 2 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatnění pohledávky a náklady řízení. Výrokem I. tohoto rozsudku proto soud řízení co do části žaloby zastavil, a to v rozsahu zpětvzetí žalobního návrhu.
Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 22. 10. 2019 žalované poskytl částku 3 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 21. 11. 2019 nevrátila zcela, uhradila pouze částku 500 Kč. příjmení jiné i dopisem ze dne 9. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 3 000 Kč a dalších souvisejících poplatků.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který měla vrátit do 21. 11. 2019. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátila pouze zčásti (500 Kč) a žalobkyně vzala částečně žalobní návrh zpět, uložil soud žalované zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2 500 Kč a přiměřené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč. Ve zbývající části soud žalobní návrh zamítl pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.
Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalované. Ve zbývající části uplatněného nároku soud žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893,40 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 750 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úroky z prodlení v delší než zákonné lhůtě, a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud má za to, že k zaplacení této částky ve stanovené lhůtě bude v možnostech žalované, která je v řízení nečinná.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající zaplacenému soudního poplatku, a to k rukám zástupce žalobkyně. Soud přihlédl k míře neúspěchu žalobkyně a nečinnosti žalované před zahájením soudního řízení i v jeho průběhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.