Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 82/2022-14

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 130 471,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

částku 115 228,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 115 228,82 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení,

částku 8 996,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 996,20 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení,

částku 2 833,94 Kč,

částku 356,62 Kč,

částku 956 Kč,

částku 2 100 Kč,

to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 323,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 115 228,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 115 228,82 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, částku 8 996,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 996,20 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, částku 2 833,94 Kč, částku 356,62 Kč, částku 956 Kč, částku 2 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 323,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou domáhala po žalované zaplacení celkem částky 130 471,58 Kč (jako součtu částek uvedených ve výroku I. rozsudku) společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši a z částek uvedených ve výroku I. rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru Konsolidace půjček číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 11. 2019. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 125 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 405,14 Kč splatných vždy ke dni určenému ve smlouvě, stejně tak ve smlouvě byla sjednána výše úrokové sazby a RPSN. Při uzavírání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně provedla s odbornou péčí a v souladu s jí nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy vycházela jednak z informací získaných od spotřebitele, neboť žalovaná byla zejména dotazována s ohledem na výši úvěru na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky, zároveň se však žalobkyně nespokojila toliko s těmito tvrzeními žalované a vyvinula aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrované, zejména ověřila získané informací nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné). Žalobkyně také zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle , a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Při vyhodnocování rizik u úvěrované zároveň žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrované s historickými daty Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrované stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů klientky, kterou poměřila výdajovou stránkou úvěrované, jejíž výši si ověřila z interních i externích zdrojů, a po zvážení všech zjištěných skutečností shledala, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet.

2. Banka přitom svůj závazek splnila, žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila úvěr ke dni 16. 8. 2021 za okamžitě splatný. Žalovaná tak nadále dluží na základě úvěrové smlouvy částku 115 228,82 Kč na nesplacené jistině, částku 8 996,20 Kč na smluvním úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měla zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních splátkách), částku 2 833,94 Kč na úroku z prodlení počítaného z částky dlužné jistiny a kapitalizovaného ke dni 27. 1. 2022, částku 356,62 Kč na úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dni 27. 1. 2022, kdy přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek, částku 956 Kč, představující dílčí poplatky předepsané žalované dle sazebníku v části V. Spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry, jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li toto v úvěrové smlouvě sjednáno, částku 2 100 Kč, tvořenou opět dílčími poplatky předepsanými žalované dle části V. (Spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry) sazbeníku jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li toto v úvěrové smlouvě sjednáno.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne 23. 3. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 2. 4. 2022 osobním převzetím, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že tato s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listin nazvaných jako Žádost o úvěr ze dne 18. 11. 2019, Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne 18. 11. 2019, ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru a písemného vysvětlení některých pojmů v tomto formuláři ze dne 18. 11. 2019, Všeobecných produktových podmínek žalobkyně účinných od 1. 9. 2014, Sazebníku poplatků žalobkyně platného od 1. 9. 2013, jakož i vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované ze dne 4. 1. 2022, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná se dne 18. 11. 2019 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 125 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky, jakož i pojištěním schopnosti splácet ve výši 239 Kč měsíčně, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 405,14 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci, počínaje dnem 23. 12. 2019, s tím, že výše poslední anuitní splátky včetně pojištění činí 3 797,40 Kč. Jistina úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 17,20 % ročně, RPSN byla sjednána na 19,15 %, a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit bance při řádném splácení, měla činit částku 233 841,70 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě všeobecné produktové podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník, přičemž podle 43. produktových podmínek z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, zejména se splacením jistiny, úroků, poplatků, případně jiných peněžitých dluhů vůči bance, je banka oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení; úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo banka připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení nebo smluvním úrokem sjednaným v úrokovém lístku; podle čl. 31 těchto podmínek se za porušení smlouvy mimo jiné považuje i to, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, a podle čl. 32 těchto podmínek pokud dojde k porušení smlouvy je banka oprávněna mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat Klienta o její splacení. Podle sazebníku poplatků pak u spotřebitelských úvěrů byly stanoveny mimo jiné poplatky za správu úvěru (zahrnuje platbu za převod peněžních prostředků a vedení účtu, který je určen ke splácení spotřebitelského úvěru) ve výši 60 Kč měsíčně, za prodlení se splácením úvěru z každé dlužné splátky ve výši 20 %, minimálně ve výši 100 Kč, za zaslání první upomínky ve výši 400 Kč a druhé a každé další upomínky ve výši 500 Kč. Ze sdělení banky ze dne 4. 1. 2022 je dále prokázáno, že tato hodnotila úvěruschopnost žalované individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, banka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 18. 11. 2019, které banka ověřovala tak, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, dále v insolvenčním rejstříku, databázi MVČR apod., výpočet disponibilní částky provedla tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, při výpočtu disponibilní částky bylo dále počítáno s částkou životního minima klienta dle , a částkou normativních nákladů na bydlení dle , jakož i výši měsíčních splátek dosavadních závazků žalované. V rámci tohoto sdělení jsou pak uvedeny i konkrétní údaje sdělené žalovanou, podle nichž měla žalovaná mít čistý příjem 26 511 Kč, který byl ověřen výpisem z běžného účtu žalované vedeného u banky, měla být v pracovním poměru na dobu neurčitou, měla mít toliko jeden příjem, byť čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 55 000 Kč, měla být rozvedená, bydlet ve vlastním domě/bytě a podílet se na bydlení 48,2 %, měla mít jednu vyživovací povinnost, dosavadní interní závazky vůči bance měly být ve výši 1 570,76 Kč, její extérní splátky mimo banku měly činit 4 560 Kč měsíčně.

5. Výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 1/2019 do 11/2019, vedeného u žalobkyně pod č. bankovní účet, zy označené jako platební historie k úvěru číslo z výpisu z úvěrového účtu žalované č. bankovní účet za období od 29. 11. 2019 do 31. 1. 2021 je dále prokázáno, že banka měla k dispozici před uzavřením smlouvy údaje o pohybech na jejím běžném účtu, z nichž bylo zřejmé, že žalovaná se občas dostala se zůstatkem na účtu do debetu, nicméně na tento účet jí pravidelně docházela mzda ve výši cca 15 200 Kč a pravidelně z něj odcházela částka ve výši 8 000 Kč, označená jako„ nájemné příjmení“, dále zda byl naveden trvalý příkaz ve výši 4 400 Kč měsíčně a splátka úvěru ve výši 1 047,83 Kč měsíčně. Dále je z těchto listin zřejmé, že banka poskytla žalované dne 18. 11. 2019 částku 125 000 Kč, žalovaná bance tento úvěr splácela nepravidelně, v měsíci 4/2021 jí byl naúčtován poplatek za první upomínku ve výši 400 Kč, v 7/2021 pak další poplatek za upomínku ve výši 600 Kč, v 8/2021 pak poplatek ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru, od 4/2021 přitom již žalovaná žádnou splátku úvěru žalobkyni nezaplatila.

6. Zy nazvané Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 8. 2021, má soud v řízení za to, že banka prohlásila úvěr ke dni 16. 8. 2021 za okamžitě splatný pro porušování podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalované s tím, že dlužná částka k tomuto datu činí 127 496,16 Kč, přitom žalovaná byla vyzvána, aby ji uhradila nejpozději do 1. 9. 2021.

7. Zy nazvané Předžalobní výzva k plnění ze dne 31. 1. 2022 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, sestávající z dlužné jistiny ve výši 115 228,82 Kč, se smluvního obchodního úroku ke dni prohlášení splatnosti ve výši 8 996,20 Kč, z nákladů na upomínání ve výši 956 Kč, z dlužných poplatků ve výši 2100 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 350,52 Kč s tím, že ji zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud.

8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

9. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, žalobkyně jako banka a žalovaná jako fyzická osoba, nepodnikatel, se dne 18. 11. 2019 dohodly na tom, že banka poskytne žalované úvěr ve výši 125 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky, jakož i pojištěním schopnosti splácet ve výši 239 Kč měsíčně, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 405,14 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci, počínaje dnem 23. 12. 2019, s tím, že výše poslední anuitní splátky včetně pojištění činí 3 797,40 Kč. Jistina úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 17,20 % ročně, RPSN byla sjednána na 19,15 %, a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit bance při řádném splácení, měla činit částku 233 841,70 Kč; úvěr byl poskytnut jako zčásti účelový ke konsolidaci předchozích úvěrů žalované. Strany si rovněž dohodly, že úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, se stávají součástí jistiny a dále pak budou úročeny úrokem z prodlení; rovněž tak si dohodly, že v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, je žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný a požádat žalovanou o jeho splacení. Žalovaná svůj závazek z uvedené dohody nesplnila a porušila, když poskytnuté finanční prostředky a smluvený úrok bance v dohodnutých splátkách po sjednanou dobu řádně nehradila, od 4/2021 pak předmětné splátky, poplatky a pojištění nehradila bance vůbec, pročež banka ke dni 16. 8. 2021 přistoupila k zesplatnění úvěru.

10. Podle ust. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 18. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 125 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 405,14 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci, počínaje dnem 23. 12. 2019, s tím, že výše poslední anuitní splátky včetně pojištění činí 3 797,40 Kč. Jistina úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 17,20 % ročně, RPSN byla sjednána na 19,15 %, a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit bance při řádném splácení, měla činit částku 233 841,70 Kč. Dle dohody stran se splatné a neuhrazené úroky z úvěru stávaly součástí jistiny úvěru. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení 395 a násl. , . Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. až 1867 , , a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalované poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaná již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděla, jaká je cena za poskytnutí tohoto úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou okolnostem daného případu, když roční úroková sazba (RPSN) nepřevyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech ze strany bank. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u dané smlouvy neshledal absenci požadavků stanovených v daném právním předpise, navíc má soud i za to, že banka v daném konkrétním případě dostála své povinnosti ve smyslu tohoto zákona a jako poskytovatel úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila a dle soudu rovněž dostatečně prokázala, že měla podrobné informace o příjmových a výdajových poměrech žalované, když tato u ní ještě před uzavřením úvěru měla veden běžný bankovní účet, na němž byly zcela transparentní jak její pravidelné příjmy, tak její pravidelné výdaje, rovněž tak měla u žalobkyně jiný úvěr, který byl mimo jiné zkonsolidován poskytnutím předmětného úvěru. Vzhledem k tomu pak soud posoudil danou smlouvu jako platnou i ve smyslu předmětného zákona. Banka přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky (úvěr) žalované skutečně poskytla, avšak žalovaná naopak svůj závazek ze smluv poskytnuté finanční prostředky a smluvený úrok bance hradit v dohodnutých splátkách se stanovenou splatností nesplnila a porušila. Banka pak žalovanou opětovně vyzývala k úhradě dlužných splátek a v důsledku porušení povinností žalované splácet úvěry řádně a včas pak využila svého práva sjednaného smlouvou a prohlásila úvěry za ihned splatný, přičemž požadovala okamžité předčasné splacení veškerých dlužných částek dle smlouvy.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh na úhradě jednotlivých předepsaných splátek úvěru a následně na úhradě celého dlužného zůstatku úvěru nesplnila, dostala se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. a násl. , , do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně, která ve smyslu ustanovení nař. vl. č. , odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

13. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal, aby žalobkyni uhradila celou žalobkyní požadovanou částku včetně příslušenství, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly ani žádným z účastníků ani tvrzeny. Žalovaný dluh navíc vychází ze smlouvy o úvěru, podle níž žalovaná již měla poskytnutou ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, možnost svůj dluh pravidelně splácet, tuto svou možnost, resp. povinnost, však porušila a po žalobkyni nyní nelze spravedlivě požadovat, aby strpěla opětovnou možnost žalované hradit projednávaný dluh ve splátkách či ve lhůtě delší než zákonné, neboť by se jednalo o neúměrné zvýhodnění zájmů žalované na úkor oprávněného zájmu žalobkyně na řádné a včasné uspokojení dluhu.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou úspěch v plném rozsahu, pročež soud zavázal žalovanou zaplatit jí i plnou náhradu nákladů řízení. Tyto celkové náklady řízení tak činí 29 323,20 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 5 220 Kč a částku 24 103,20 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 19 020 Kč jako odměnou dle ve spojení s  vyhl. č. ve spojení s , d) vyhl. č. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu kvalifikované předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 6 340 Kč, 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle , 3 vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 353,20 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně - vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.