Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 127/2022-41
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený opatrovnicí jméno příjmení, narozenou dne 14. 6. 1951
bytem adresa žalovaného
pro zaplacení 29 787,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 29 787,62 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 29 787,62 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 29. 1. 2022 a doplněnou podáním ze dne 26. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 787,62 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených zápůjček, které poskytla žalovanému společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě dvou smluv.
2. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 13. 6. 2014 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku 24 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 20 065 Kč, kterou představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 065 Kč, odměna za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 561 Kč a částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 439 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 735 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 8. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 4. 11. 2014 Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 20 113,79 Kč.
3. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 5. 2014 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku 22 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 18 394 Kč, kterou představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 810 Kč, odměna za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 181 Kč a částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 24. 7. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 3. 3. 2015 Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 19 800,21 Kč (za dobu od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek) a částku ve výši 30 000 Kč (za dobu od podpisu smlouvy o postoupení pohledávky do sepisu žaloby).
4. Pohledávky za žalovaným přešly na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 29 787,62 Kč se skládá z dlužné jistiny ze smlouvy číslo ve výši 19 019 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 932,21 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 6 746,29 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 842,25 Kč, úroku z úvěru ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od 16. 5. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 16. 5. 2017 do zaplacení. Dále se žalovaná částka ve výši 5 836,41 Kč sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 4 592,04 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 244,37 Kč, přičemž tento nárok vyplývá ze smlouvy číslo.
5. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalovaného. Tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Ve smlouvách žalovaný svým podpisem stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr, a současně, že jí poskytl pravdivé a úplné údaje. Žalobkyně dále tvrdila, že z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
7. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 13. 6. 2014 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 20 065 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 3 065 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 561 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 439 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 735 Kč a poslední splátce ve výši 700 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.
8. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Z článku 4 smluvních podmínek soud konkrétně zjistil, že výše smluvního úroku je sjednána jako fixní ve výši 19,98 % (v případě 60 splátek) za celou dobu trvání smlouvy. V článku 12 smluvních podmínek vyplývá, že se strany rovněž dohodly, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.
9. Zákaznická karta žalovaného ze dne 13. 6. 2014 dokládá, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči a pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník. Současně uvedl, že pobírá mzdu ve výši 6 500 Kč a má další příjmy ve výši 6 394 Kč (invalidní důchod), přičemž žalobkyně tyto příjmy ověřila pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a výplatními páskami. Co se výdajů týče, uvedl žalovaný, že se skládají z nájemného (2 000 Kč), výdajů na telefon (500 Kč), výdajů na domácnost (4 200 Kč) a splátky zápůjčky (5 636 Kč). Žalovaný tedy uvedl, že příjmy činí částka 12 894 Kč a výdaje 12 336 Kč.
10. Z žalobních tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný na závazek ze smlouvy o zápůjčce číslo uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 20 113,79 Kč.
11. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 5. 2014 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 18 394 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 2 810 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 181 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 674 Kč a poslední splátce ve výši 628 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.
12. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Z článku 4 smluvních podmínek soud konkrétně zjistil, že výše smluvního úroku je sjednána jako pevná ve výši 19,98 % za celou dobu trvání smlouvy. V článku 12 smluvních podmínek vyplývá, že se strany rovněž dohodly, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.
13. Zákaznická karta žalovaného ze dne 30. 5. 2014 dokládá, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči a pracuje na plný pracovní úvazek jako dělník. Současně uvedl, že pobírá mzdu ve výši 6 300 Kč a má další příjmy ve výši 6 394 Kč (invalidní důchod) a 12 100 Kč, přičemž žalobkyně tyto příjmy ověřila pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a výplatními páskami. Co se výdajů týče, uvedl žalovaný, že se skládají z nájemného (2 000 Kč), výdajů na telefon (200 Kč), výdajů na domácnost (4 200 Kč) a splátky zápůjčky (5 636 Kč). Žalovaný tedy uvedl, že příjmy činí částka 23 794 Kč a výdaje 12 036 Kč.
14. Z žalobních tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný na závazek ze smlouvy o zápůjčce číslo uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 49 800,21 Kč.
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 a její přílohy číslo soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni.
16. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
17. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 13. 12. 2017
18. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
19. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 44 065 Kč, tvořenou jistinou 24 000 Kč a souhrnným poplatkem 20 065 Kč v 60 týdenních splátkách po 735 Kč, resp. 700 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaný na předmětný závazek uhradil částku v celkové výši 20 113,79 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nijak neověřila další příjmy domácnosti ve výši 6 394 Kč (invalidní důchod), přičemž i v případě, že by žalovaný těmito příjmy disponoval, nestačil by mu měsíční kladný zůstatek (558 Kč) k úhradě jeho závazku, když týdenní splátka byla stanovena na 735 Kč.
20. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 40 394 Kč, tvořenou jistinou 22 000 Kč a souhrnným poplatkem 18 394 Kč v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, resp. 628 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nijak neověřila další příjmy domácnosti ve výši 6 394 Kč (invalidní důchod), ani příjmy domácnosti ve výši 12 100 Kč, přičemž bez těchto příjmů by žalovaný neměl dostatek finančních prostředků na splácení předmětné zápůjčky.
21. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
22. Dle ust. § číslo o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
23. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
28. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
29. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
30. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
32. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
33. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. anonymizováno číslo, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
34. Jelikož žalobkyně neunesla v případě smlouvy o zápůjčce číslo důkazní břemeno ve vztahu k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, když právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě sice zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, ale nesprávně dospěla k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného jsou v takovém poměru, že zůstatek postačuje k hrazení splátek, tj. nepostupovala s odbornou péčí, posoudil soud žalobou uplatněný nárok jako nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně.
35. Jelikož žalobkyně neunesla ani v případě smlouvy o zápůjčce číslo důkazní břemeno ve vztahu k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, když právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě sice zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, ale vyšla z neověřených údajů (neověřila další příjmy domácnosti a výši invalidního důchodu žalovaného), tj. nepostupovala s odbornou péčí, posoudil soud žalobou uplatněný nárok jako nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně.
36. Pokud jde o charakter neplatnosti obou předmětných smluv o zápůjčce uzavřených po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takovýchto smluv soud přihlédl i bez návrhu, jak je uvedeno výše.
37. Jelikož tedy v případě smlouvy o zápůjčce číslo nebyla uzavřena platná smlouva, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 24 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Žalovaný by tak byl povinen zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 24 000 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 20 113,79 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaný by byl povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 3 886,21 Kč.
38. V případě smlouvy o zápůjčce číslo soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena platná smlouva, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 22 000 Kč. V tomto případě má tedy žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný by tak byl povinen zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 22 000 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 39 800,21 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaný již na zápůjčku žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni přeplatil 17 800,21 Kč.
39. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Jelikož bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 24 000 Kč, měla by žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši (§ 2991 odst. 2 o. z.), přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 20 113,79 Kč a zároveň bezdůvodné obohacení žalobkyně vzniklé ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 17 800,21 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaný již obě zápůjčky žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni přeplatil celkem o 13 914 Kč. Z výše uvedeného plyne, že žaloba není ani z části důvodná. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.
40. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
41. Ač žalobkyně i žalovaný navrhli při jednání ve věci uzavření soudního smíru, soud tento usnesením neschválil, jelikož z projevu a následných tvrzení žalovaného a jeho matky měl za to, že žalovaný není schopen před soudem samostatně jednat a je na místě mu ustanovit opatrovníka. Poté, co se účastníci vzdali práva odvolání do vyhlášeného usnesení (neschválení smíru), jmenoval soud žalovanému opatrovníka – jeho matku, která se svým ustanovením souhlasila. Následně pokračoval v řízení, věc projednal a vyhlásil rozhodnutí ve věci.
42. Pro úplnost soud uvádí, že ač žalobkyně požádala na jednání o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a návrhů na doplnění dokazování, soud této žádosti nevyhověl a žalobkyni lhůtu neposkytl, jelikož žalobkyně byla již usnesením č. j. 7 C 127/2022-14 ze dne 8. 4. 2022 informována, že soud nemá řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného u obou smluv o zápůjčce za řádně tvrzené a prokázané (s ohledem na listiny t. č. založené ve spise).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.