Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 264/2021-38
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, země
o zaplacení 33 640 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 738,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 409,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
a dále částku 18 640 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 338,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 537,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 213,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 14 213,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 524 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 738,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 409,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a dále částku 18 640 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 338,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 537,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 213,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 14 213,51 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 524 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se jako právní nástupce právnická osoba podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 1. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s poslední splátkou splatnou dne 24. 4. 2020, a dále dne 18. 12. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem ve výši 540 Kč za doplňkovou službu asistenční služby v 60 týdenních splátkách po 459 Kč s poslední splátkou splatnou dne 11. 2. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 33 640 Kč, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.
2. Soud se nejprve zabýval mezinárodní příslušností (mezinárodní pravomocí), neboť žalovaný je anonymizována dvě slova země a jde tedy o věc s cizozemským prvkem. Protože obec i země jsou od 1. 5. 2004 členy Evropské unie, je ji třeba posuzovat podle Nařízení evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení), které je použitelné od 10. 1. 2015, neboť řízení před soudem bylo zahájeno po tomto datu (čl. 66 bod 1. Nařízení). Podle čl. 7 bod 1. Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Podle čl. 17 bod 1 písm. a), b) Nařízení 1. ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. Tutéž problematiku dříve upravovalo Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 a to v čl. 5, bod 1., písm. a), b), čl. 15, bod 1. písm. a), b). Protože text ustanovení byl stejný, je stále použitelná judikatura k těmto ustanovením. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka dovodil, že z článku 15 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001 je zřejmé, že dopadá výlučně jen na ty spotřebitelské smlouvy, jde-li o koupi movitých věcí na splátky (písmeno a)), jde-li o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí (písmeno b)). Pod písmeno b) tak lze podřadit pouze ty smlouvy o úvěru a o půjčce, jež jsou účelově vázané, nikoli půjčky a úvěry poskytnuté bez uvedení účelu. Pojem služba ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu; poskytnutí úvěru či půjčky lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. V daném případě byla žalovanému poskytnuta bezúčelová hotovostní půjčka, tedy nikoli půjčka či úvěr k nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 Nařízení o příslušnosti u spotřebitelských smluv proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. V rozhodnutí sp. zn. C číslo Evropský soudní dvůr dovodil, že ust. čl. 5 Nařízení (ES) č. 44/2001 upravuje jak mezinárodní, tak místní příslušnost. Toto ustanovení je nyní obsaženo v čl. 7 Nařízení. Protože text dotčených ustanovení je stejný, není důvod se od tohoto výkladu ani nyní odchylovat. Půjčku poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému na území České republiky, a proto mají soudy České republiky mezinárodní příslušnost (tj. mezinárodní pravomoc - § 7 o.s.ř.) k projednání a rozhodnutí věci. Ohledně místní příslušnosti je rozhodné místo, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (č.l. 7 bod 1/ písm. a/ Nařízení), což bylo v obvodu zdejšího soudu.
3. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud má z listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o úvěru, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka bude splatná dne 24. 4. 2020. Žalovaný však uhradil pouze částku 3 000 Kč a dlužil tedy právnímu předchůdci žalobkyně částku 10 000 Kč na jistině, 1 666,70 Kč na poplatku za administrativní činnost a 3 333,30 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 12. 2018 ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o úvěru, má pak soud dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek ve výši 540 Kč za doplňkovou službu asistenční služby, to vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 459 Kč s tím, že poslední splátka bude splatná dne 11. 2. 2020. Žalovaný však uhradil pouze částku 8 900 Kč a dlužil tedy právnímu předchůdci žalobkyně částku 14 213,51 Kč na jistině, 4 061 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek a 365,49 Kč na poplatku za doplňkovou službu asistenční služby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávky za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný tedy dluží žalobkyni z výše uvedených smluv celkovou částku 33 640 Kč, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas, vznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru číslo rovněž nárok na úhradu sjednaného úroku ve výši 19,07 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru a ze smlouvy o úvěru číslo rovněž nárok na úhradu sjednaného úroku ve výši 18,96 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěr. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak marně.
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § číslo odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
6. V dané věci byly mezi účastníky platně sjednány dvě smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejichž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši nevrátil. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnuté peněžní prostředky a sjednané poplatky žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na níž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni smluvní úrok a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 524 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 346 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.