Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 361/2021-15
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Andrlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 258 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 4 258 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 258 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň - sever doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, PhD.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 4 258 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 258 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň - sever doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], PhD.</b>
1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň - sever dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 258 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 8,5 % s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ve které si ujednali, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok, to vše za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na jím sdělený bankovní účet. Žalovaný byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátku ve výši 300 Kč. Žalobkyně žalovanému na základě bodu 4.5 smlouvy zaslala každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, na němž byla uvedena aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalovaný byl povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. celkem 1 000 Kč. Žalovaný byl dále povinen hradit úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, byl žalovaný povinen uhradit z peněžních prostředků úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše (úroku) tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru činí 2 895 Kč. Dle bodu 6.2 smlouvy bylo sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši. V bodě 6.6. bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobce uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle čl. 4 mandátní smlouvy ze dne datum. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, od datum je v prodlení, žalobci tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky 9 258 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na dlužné částce neuhradil ničeho i přesto, že mu byla zaslána předžalobní upomínka dne datum.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do určité částky. jméno 2.1 smlouvy byl dohodnut úvěrový limit až do výše 50 000 Kč. jméno 2.2 však bylo dohodnuto, že výše jednotlivých čerpání je omezena. jméno 4 bylo dohodnuto splácení úvěru, a to že klient je povinen do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků uhradit minimální splátku úvěru. Výše minimální splátky činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Pokud je částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Jak vyplývá z bodu 5.1 smlouvy, žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. V bodě 6.1 bylo sjednáno, že žalovaný uhradí za poskytnutí úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatným (s odkazem na čl. 6 smlouvy), bylo účastníky ujednáno, že je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu klient povinen zaplatit sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba bylo zjištěno, že na uvedený účet žalovaného č. bankovní účet byla vyplacena dne datum částka ve výši 5 000 Kč. V průběhu řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh uhradil ani jinak žalovaný nárok nezpochybnil. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla dne datum zaslána předžalobní výzva k plnění.
4. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
5. Shora uvedenou uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne datum soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, žalovaný proto zcela evidentně musel být v tíživé situaci. Žalobkyně tak nepochybně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka platit navýšení 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně plus dále poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,66 % ročně (dle statistiky ČNB - Tabulka B1 číslo: ulice procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR - nové obchody (%)). Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 22,98 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavřel-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úrok a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo). Soud považoval uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou jako celek i z dalších důvodů. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako profesionálem a žalovaným jako spotřebitelem adhezním způsobem, že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Smlouvou bylo například sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného, stejně tak pokud jde o smluvní pokuty. Ujednání o právu požadovat úrok z dalšího příslušenství, tedy požadovat úrok z úroku, úrok ze smluvní pokuty, úrok z poplatku sice není zcela vyloučeno občanským zákoníkem, na druhé straně ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel se nesmí vytvářet nepřiměřená nerovnováha smluvních stran v jeho neprospěch. Je třeba klást důraz na jeho transparentnost a srozumitelnost. Použitá formulace o způsobu přirůstání úroku až do zaplacení lze stěží porozumět, formulaci nemusí rozumět spotřebitel, resp.„ svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka“. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to nejen s ohledem na výši dohodnutých obchodních úroků, ale na neplatnost soud usuzoval i z dalších okolností při uzavírání smlouvy. Soud tak žalobě vyhověl pouze zčásti ve smyslu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a následující o.z., uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč (žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho, k zaplacení zůstává 5 000 Kč). Žalobě bylo dále vyhověno, pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky ze dne datum. Žalobkyně prokázala, že výzvu k zaplacení dlužné částky předala k poštovní přepravě dne datum. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum. Od datum se tak ocitl v prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
6. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 Sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch v poměru 53,86 % (neúspěšná byla ze 46,14 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7,72 % tedy svědčí žalobkyni. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč, dále z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Celkem tedy náklady řízení představují částku 2 089 Kč, z toho 7,72 % činí 161 Kč, což je částka, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám advokáta, který jí v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.