Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 72/2022-17
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
t. č. anonymizováno stát. instituce
o zaplacení 1 620 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 98,59 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 336 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 98,59 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 336 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a to za měsíce prosinec 2020 a leden 2021 až listopad 2021, tj. celkem za 12 měsíců, přičemž poplatek za jednotlivé měsíce činí částku 135 Kč.
2. Žalovaný k věci uvedl, že je od datum ve anonymizována čtyři slova ve stát. instituce, byt, kde platil poplatky musel vrátit obci a má za to, že není důvod, aby uvedené poplatky byl nucen uhradit. Pobyt ve anonymizováno doložil potvrzením anonymizováno.
3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a dne 1. 12. 2008 splnil svoji povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný dluží žalobkyni televizní poplatky ve výši ve výši 135 Kč měsíčně za měsíce prosinec 2020 a leden 2021 až listopad 2021, to je celkem 1 620 Kč. Tento dluh trvá, přestože byl žalovaný žalobkyní vyzván k jeho úhradě, přičemž skutečnost, že je od 17.6.2020 anonymizováno 6 slov stát. instituce žalobkyni nijak nesdělil a jako poplatník televizního poplatku se neodhlásil, ačkoli to je jeho povinností.
4. Soud věc právně posoudil podle ust. § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když výše poplatku vychází z ust. § 6 tohoto zákona. Dále dle ust. § 8 odst. 8 písm. a) tohoto zákona, podle kterého je z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku povinen odhlásit se poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Protože žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil televizní poplatky za shora uvedené období a ani se z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku řádně neodhlásil, nesplnil tak svoji zákonnou povinnost a soud mu uložil splnění této povinnosti tímto rozsudkem. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž by neměl spoléhat na to, že uvedenou skutečnost žalobkyně zjistí sama, ale měl by se jako poplatník televizního poplatku výslovně odhlásit. Soud proto žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení kapitalizované ke dni 15. 2. 2022, které žalobkyně požaduje řádně podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při posuzování účelnosti vycházel soud z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, který shrnul dosavadní praxi v nálezech Ústavního soudu ve vztahu k nákladům řízení České televize ve sporech o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud uvedl, že činnost žalobkyně je specifická v tom, že je v převážné míře financována právě z televizních poplatků (jejich výnos pokrývá cca 90 % nákladového rozpočtu žalobkyně). Agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a je jistě správné, aby si žalobkyně vzhledem k těmto příjmům z televizních poplatků správu spojenou s výběrem poplatků zabezpečovala sama. Pokud pak předává následně zpracovanou agendu k vymáhání advokátní kanceláři, vytrácí se racionální smysl právního zastoupení advokátem, neboť nelze očekávat uplatnění do této míry specializovaných znalostí, kterými by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žádnou výjimku, která by si při podání této žaloby vyžadovala speciální zastoupení advokátem, v tomto sporu do podání odporu žalovaným soud neshledal, když se jedná o běžnou typovou žalobu na zaplacení nezaplacených televizních poplatků za výše uvedené období. Vzhledem k tomu, že se tedy v případě podání žaloby a předžalobní výzvy dle názoru soudu nejedná o účelné uplatnění nebo bránění práva, byla žalobkyni přiznána náhrada pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále za náklady na zastoupení advokátem při podání vyjádření k podanému odporu žalovaného, kterému tak náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení), dále paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za tento úkon právní služby, dále odměna podle ust. § 6 a 7 a. t. ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k odporu žalovaného) a paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 a. t. v částce 300 Kč za tento jeden úkon právní služby. Dále byla advokátovi přiznána dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 600 Kč částkou 336 Kč, když zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Celkem tedy soud žalobkyni na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení přiznal částku 2 336 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
6. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.