Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 324/2019-104
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 70.547 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 70.547 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 70.547 Kč ve výši 9,75 % ročně od 14. 10. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 11.096,40 Kč, úrok ve výši 93,59 % p. a. z částky
55.159,71 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 227.275 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 70.547 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 70.547 Kč ve výši 9,75 % ročně od 14. 10. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 11.096,40 Kč, úrok ve výši 93,59 % p. a. z částky 55.159,71 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 227.275 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou soudu dne 15. 10. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky
70.547 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce s žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 100.000 Kč. Částka byla poskytnuta převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 146,25 % ročně, a to formou
18 měsíčních splátek po 10.522 Kč, s první splátkou k 21. 3. 2018. Schopnost žalované splácet žalobce prověřoval doklady a informacemi od žalované, ověřením úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI. žalovaná neplatila úvěr řádně a včas, ocitla se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradila celkem částku 105.680 Kč. Před zesplatněním vzniklo v důsledku prodlení žalované žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 2.495 Kč, kdy dle smlouvy vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, žalovaná se ocitla v prodlení 5x, u splátky č. 9, 10, 11, 12, 13. Současně žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 2.000 Kč, kdy žalobci vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlené o délce 15 dnů, žalobci vzniklo právo na náhradu 10x. Žalovaná nehradila řádně a včas, dle bodu 6.3 dochází k zesplatnění celého úvěru při prodlení s úhradou o délce 65 dní, žalobce zesplatnil úvěr k 28. 4. 2019, kde ni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina a úroky stávají součástí nové jistiny úvěru, jež činila výši 66.052,55 Kč. Ke dni podání žaloby dluží novou jistinu úvěru ve výši 66.052,55 Kč, odpovídající zbývající dlužné jistině 55.159,71 Kč a dlužnému úroku ve výši 10.892,84 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.495 Kč, náhradu nákladů s prodlení ve výši 2.000 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny 66.052,55 Kč za každý den prodlení počínaje 30. 4. 2019 do zaplacení, kdy žalobce požaduje smluvní pokutu jen do data vyhotovení žaloby, tj. ve výši 11.096,40 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky zbývající původní jistiny ve výši 55.159,71 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 93,59 % ročně. Výše úroku je limitována na 120 % částky, tedy 227.275 Kč.
2. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 7. 2020, č. j. 4 c 324/2019-64 bylo řízení přerušeno do rozhodnutí Ústavního soudu v Brně, o návrhu Krajského soud v Brně podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vedeného pod sp. zn. ústavní nález. Usnesením z datum rozhodnutí, č. j. 4 C 324/2019-71 bylo rozhodnuto, že v přerušeném řízení se pokračuje, neboť ve výše uvedené věci bylo pravomocně rozhodnuto.
3. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.
4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, oznámení o schválení úvěru z datum, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře a prohlášení klientů bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 100.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 146,25 % ročně, RPSN 146,25 %, v délce 18 měsíců, celkovou výší k úhradě 189.396 Kč, výší měsíční splátky 10.522 Kč, první splátkou k 21. 3 2018. Pro případ prodlení o délce 15 dnů bylo ujednáno právo na náhradu nákladů upomínky ve výši 200 Kč za každou, smluvní pokutu 499 Kč, v případě prodlení o délce 30 dnů, úrok z prodlení v zákonné výši, při zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Z předžalobní výzvy z 25. 9. 2019 má soud za prokázané řádné upomenutí žalované k úhradě dluhu. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby se podává, že částka ve výši 100.000 Kč byla dne 5. 2. 2018 převedena žalobcem na účet žalované č. bankovní účet. Z oznámení o zesplatnění z 28. 4. 2019 se podává, že úvěr byl zesplatněn v souladu se smlouvou a žalované toto bylo oznámeno.
6. V žalobě bylo tvrzeno, že žalobce prověřoval řádně schopnost žalované splácet, soudu však nebyly doloženy důkazy, ze kterých by vyplývalo prokázání hodnověrného řádného zkoumání a vyhodnocení úvěru schopnosti žalované, výše úvěru 100.000 Kč je velmi vysoká, v takovém případě je nezbytné řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku potenciálního dlužníka. Naopak z přiložených listin se podává, že žalobce sice doložil zkoumání úvěru schopnosti žalované v registrech, z výpisu z NRKI se poddává CBS skóre značící lepší segment klientů, neznamená to však nejlepší, neboť žalovaná už měla jiný úvěr. Dle registru SOLUS se dlužník vyskytuje, což značí, že má pohledávky, které nesplácí. Jsou doloženy dvě výplatnice i pracovní smlouva, měsíční příjem žalované je ve výši 29.488 Kč, kdy každý měsíc je organizaci strhnuta náhrada škody ve výši 5.000 Kč, reálný příjem je tak nižší než 25.000 Kč, kdy prémie nelze zohlednit coby pravidelný příjem, částka příjmu tak neodpovídá hodnocení klienta. Výdaje žalované jsou pouze tvrzeně uvedeny ve výši 2.000 Kč, což při tvrzeném bydlení samostatně bez partnera či spolubydlícího, v obec a v pronájmu s inkasem nedoloženým, ani nájemní smlouvou je zcela neprůkazné a současně podhodnocené. V případě úvěru ve výši 100.000 Kč a měsíční splátce ve více než 10.000 Kč, což činí téměř polovinu mzdy, je naprosto nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci potenciálního dlužníka, řádně vyhodnotit lustraci v registrech, hodnověrně objasnit výdajovou situaci, kdy ze strany žalobce toto nebylo žádným způsobem prokazatelně zkoumáno či doloženo.
7. Ze splátek půjčky se podává, že ze strany žalované bylo uhrazeno celkem částka 116.262 Kč,
tj. 11 splátek.
8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložil vyhledáním žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověřením v registrech NRKI a SOLUS, kde v NRKI bylo zjištěno, že žalovaná již má úvěr a v SOLUS, že má úvěr, který nesplácí, pracovní smlouvou, dvěma výplatnicemi a výpisem z účtu potvrzujícím připsání částek výplaty dle přiložených výplatnic, a dále tvrzeným získáváním informací od žalované ohledně jejího příjmu. Nebyly však řádně tvrzeny ani hodnoceny výdaje žalované, kdy tato uvedla, že žije sama, v pronájmu, s celkovými náklady na bydlení 2.000 Kč měsíčně, kdy inkaso nebylo doloženo vůbec, již samotná částka nájemného se pak jeví jako výrazně podhodnocená, i s přihlédnutím k lokalitě zaměstnavatele – obec, další náklady žalované pak nejsou tvrzeny vůbec, soud tak nemá za řádné přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, i vzhledem k výši poskytnuté částky a měsíční splátky. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce požadoval celkem 81.643,40 Kč s příslušenstvím, úrok z prodlení 9,75 % ročně z částky 70.547 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 93,59 % z částky 55.159,71 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 227.275 Kč. Dle karty klienta a výpisu z účtu bylo prokázáno, že částka ve výši 100.000 Kč byla žalobcem žalované skutečně poskytnuta, dle přehledu splátek žalovaná platbami na účet zaplatila celkem 116.262 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 28. 4. 2019, úrok z prodlení 9,75 % ročně, k zaplacení byla žalovaná vyzvána dne 25. 9. 2019, žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 9,75 % od 14. 10. 2019. Úrok z prodlení od vyplacení úvěru dne 5. 2. 2018 do 4. 2. 2019, tj. v zákonné výši 8,5 % ročně, činí 8.500 Kč, žalovaná tak měla zaplatit částku 108.500 Kč, žalovaná však zaplatila částku 116.262 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru a zákonný úrok, proto soud podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci zcela úspěšná žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.