Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 155/2021-80
Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 37 470,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 29 821,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 821,42 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí dalších 7 648,71 Kč.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení 7 363 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 29 821,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 821,42 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí dalších 7 648,71 Kč. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení 7 363 Kč.
1. Předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně 37 470,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 821,42 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla 13. 8. 2019 elektronicky postupem blíže pospaným sjednána smlouva o revolvingovém úvěru číslo podle níž žalobkyně žalovanému poskytla disponibilní úvěrový limit 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky a poplatky splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 140 Kč ke každému 15. dni v měsíci, dále hradit pojištění v měsíční výši 0,65 % aktuálního dluhu, účastníci též sjednali dohodu o vydání a užívání platební úvěrové karty. Žalobkyně splnila závazek a 15. 8. 2019 převedla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě sjednaný úvěr. Žalovaný jej však řádně nesplácel, proto žalobkyně korespondencí odeslanou dne 3. 3. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě od smlouvy o úvěru odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení všech částek. Odstoupení bylo dle sjednaných podmínek smlouvy možné považovat za účinné nejpozději k 14. 3. 2020. Dluh žalovaného přitom činil na jistině 29 821,42 Kč, na splátkách pojištění 1 309,24 Kč, na úrocích z úvěru vyčíslených ke dni odstoupení 4 039,47 Kč a na úhradách nákladů pro případ ukončení smlouvy 1 500 Kč, konečně na nákladech za zaslané upomínky dle smluvního ujednání 800 Kč. Dále byl žalovaný k úhradě pohledávky vyzván ještě dopisem z 1. 6. 2020. Žalobkyně požadovala všechny uvedené tvrzené dlužné položky a k dlužné jistině také úrok z prodlení 10 % ročně od 15. 3. 2020. K tématice dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně (avšak až na výzvu soudu), že žalovaný svým podpisem potvrdil měsíční příjem 13 530 Kč měsíčně, uvedl, že bydlí v nájemním domě, nemá srážky ze mzdy ani závazky po splatnosti v exekučním řízení, že jeho splátky jiných půjček, leasingů a exekucí činí měsíčně 6 155 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč, nemá vyživovací povinnost a je svobodný. K uvedeným výdajům žalobkyně ještě zahrnula zcela základní existenční výdaje dle databáze ČSÚ ve výši 2 750 Kč měsíčně na osobu, konečně pak sjednanou splátku předmětného úvěru 1 140 Kč, čímž dospěla k výsledku, že by žalovanému zbývalo 485 Kč měsíčně. Tvrdila, že údaje od žalovaného vyhodnotila telefonickým prověřováním, dále zaslaným výpisem z účtu, nahlédnutím do registrů příjmení, příjmení a do insolvenčního rejstříku, totožnost žalovaného dle jeho zaslaného občanského průkazu a rodného listu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručována na adresu jeho evidovaného trvalého pobyt, o níž soudní vykonavatel v rámci snahy o předání jedné ze zásilek, u které bylo vyloučeno náhradní doručení, zjistil, že zde žalovaný také bydlí. Doručení žaloby (a též výzvy zmíněné v dalším odstavci) tak lze na uvedené adrese mít za prokázané, i kdyby se o zásilkách žalovaný nedozvěděl (§ 49 odst. 1, 2, 3, 4 a § 50 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.).
3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., jelikož bylo možné rozhodnout dle listinných důkazů a u obou stran postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. dovodit jejich souhlas s takovým postupem.
4. Podle obsahu formulářového textu smlouvy (s ohledem na tvrzení o elektronickém uzavření„ podepsáním“ ze strany žalovaného SMS kódem) soud zjistil, že žalovanému měl být poskytnut úvěr (limit úvěru) 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 34,33 % Smlouva byla označena číslo. Žalobkyně disponovala od žalovaného výpisem z účtu č. bankovní účet pouze za období července 2019, na tomto účtu byl z počátku měsíce záporný zůstatek 122,03 Kč, konečný zůstatek 520,49 Kč, zaznamenány byly např. odchozí platby označené coby„ prodloužení“ – částka 2 300 Kč, nebo odchozí platby„ splátka“ 2 434 Kč, dále částky 3 721 Kč, 2 344,45 Kč či 3 721 Kč. K 29. 7. 2019 byla zaznačena příchozí částka„ anonymizována dvě slova“ od plátce anonymizována dvě slova anonymizováno ve výši 3 500 Kč. Další jedinou příchozí platbou bylo 13 500 Kč od plátce právnická osoba Ohledně posledně uvedené platby pak měla žalobkyně k dispozici též individuální potvrzení o příchozí platbě na účet žalovaného.
5. právnická osoba, kterou soud pro řízení vyžádal, bylo prokázáno, že majitelem a jediným disponentem účtu u vedeného v předchozím odstavci – tj. bankovní účet v srpnu 2019 byl žalovaný, přičemž dne 15. 8. 2019 byla na tento účet připsána částka 30 000 Kč z účtu žalobkyně – č. bankovní účet.
6. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy.
Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání.
Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému tak, že mu tato částka byla 15. 8. 20219 připsána na jeho účet č. bankovní účet. Žalobkyně tvrdila, že se tak stalo na základě předmětné smlouvy o úvěru. Toto právní jednání, na základě kterého se žalobkyně domáhala proti žalovanému peněžitého plnění, však soud považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele zjevně mělo vést k závěru o tom, že tato úvěruschopnost dána není, resp. že žalobkyně neprověřila tuto úvěruschopnost dostatečně. Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 jde o neplatnost absolutní. Soud připomíná skutková tvrzení žalobkyně o prostém výpočtu částky, která by žalovanému zbývala měsíčně po zohlednění jen těch nejzákladnějších nákladů (pro potřeby žalovaného uvažováno jen 3 000 Kč na bydlení a 2 750 Kč na veškeré ostatní potřeby žalovaného), dále výdajů na další splácení dluhů (6 155 Kč). Takovou částkou měla být cifra 485 Kč, která je zcela zanedbatelná pro možnost, aby žalovaný mohl hradit určité nepředpokládané výdaje, případně cokoli, co bylo nad naprostou základní úroveň uspokojení jeho potřeb. Krom toho žalobkyně měla k dispozici ověření pouze o měsíčním příjmu žalovaného z července 2019, neměla k dispozici doklad o tom, že žalovaný má takový příjem zcela stabilně zajištěn (potvrzení o dlouhodobějším příjmu žalovaného, pracovní smlouva, uzavřená s plátcem částky 13 530 Kč, obdržené na účet žalovaného 12. 7. 2019). Z výpisu z účtu, který rovněž žalobkyně měla jen za dobu jednoho měsíce před faktickým poskytnutím úvěru, jí navíc muselo být zřejmé, že zůstatek tohoto účtu byl na počátku července 2019 záporný, a takovými by zůstal i tehdy, pokud by žalovanému nebyla poskytnuta jiná půjčka (podle označení„ 7“ je možné se důvodně domnívat, že žalovaný byl příjemcem skutečně mnohých zápůjček či úvěrů). Porovnání výdajů s příjmy přitom má být základem pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Soud tedy po provedeném dokazování v rámci konaného jednání uzavřel, že žalobkyně nesplnila podmínku platnosti spotřebitelského úvěru dle § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ – dostatečné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dodat je nutno, že takovou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze z poskytovatele úvěru přenášet na spotřebitele (jak se žalobkyně snažila prostřednictvím odkazu na to, že žalovaný (spotřebitel) podpisem potvrdil správnost údajů o svých (v daném případě navíc jen jednoměsíčních) příjmech. Právní úprava posuzování úvěruschopnosti je založena právě na odpovědnosti poskytovatele úvěru, aby bedlivě a obezřetně, též s náležitou erudicí ve svém oboru, na posouzení úvěruschopnosti přistoupil.
8. Nárok žalobkyně byl proto posouzen dle shora citovaného § 2991 o. z. jako odpovídající povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, které v podobě částky 30 000 Kč přijal v na účte č. bankovní účet (prokázáno zprávou obec anonymizováno) z neplatné smlouvy o úvěru. Z této částky 30 000 Kč – dle tvrzení žalobkyně – žalovaný zůstal žalovaný dlužen (podle žalobkyně na tzv.„ jistině úvěru“) celkem 29 821,42 Kč, a žalobkyně nemůže z pohledu zásad důkazního břemene prokazovat negativní skutečnost, že zbytek převzatého peněžitého plnění, tj. 29 821,42 Kč, žalovaný dosud nevydal. Sám žalovaný o opaku netvrdil a neprokázal v řízení ničeho. Soud tak shledal žalobu důvodnou ohledně částky 29 821,42 Kč na jistině. Jistina bezdůvodného obohacení nemůže být posuzována ve své splatnosti podle ustanovení smlouvy o úvěru, bylo-li toto právní jednání shledáno neplatným. Ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně netvrdila sjednanou splatnost, z logiky věci taková splatnost ani sjednávána nebývá, proto ve smyslu § 1958 o. z. je rozhodující výzva věřitele, tj. korespondence žalobkyně odeslaná 4. 3. 2020 (prokázáno výzvou odeslanou na adresu žalovaného, která byla uvedena v textu neplatné smlouvy shodně jako je adresa trvalého pobytu žalovaného), tudíž při neprokázání jiného data doručení vzniká domněnka dojití takové zásilky k datu 9. 3. 2020 (pondělí jako třetí pracovní den po odeslání, § 573 o. z.). Žalovaný pak měl plnit bez odkladu (§ 1958 o. z.), proto pokud žalobkyně uvažuje, že žalovaný je dle § 1968 o. z. v prodlení s částkou 29 821,42 Kč od 15. 3. 2020, pak taková úvaha není v rozporu s citovanou právní úpravou. Proto ve vztahu k částce 29 821,42 Kč tedy od 15. 3. 2020 žalobkyni přísluší úrok z prodlení v jí požadované výši 10 % ročně, jež neodporuje právní úpravě § 1970 o. z. a nař. vlády 351/2013 Sb. Ve zbytku žaloby byla tato jako neopodstatněná zamítnuta (výrok II.).
9. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 80% (přisouzených 29 821,42 Kč z požadovaných 37 470,13 Kč), žalovaný z 20 %. Proto soud více úspěšné žalobkyni v rozsahu 60 % (80 % - 20 %) přiznal podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 2 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Plné náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak soudním poplatkem 1 672 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 10 599,60 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 37 470,13 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 620 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 7 860 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 300, § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 1 839,60 Kč (0,21 x (7 860 + 900)). Pokud celkové náklady žalobkyně činí 12 271,60 Kč, pak 60 % z toho představuje 7 363 Kč.
10. Lhůta k plnění povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni předmět řízení a nahradit náklady řízení byla stanovena v obvyklé výši 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.