Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 337/2020-109
Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 68.351 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43.130 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci 25.221,32 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrok 102,09 % ročně z částky 52.111,55 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne 177.660 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43.130 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci 25.221,32 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrok 102,09 % ročně z částky 52.111,55 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne 177.660 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2020 domáhá se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 68.351 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne datum (ze strany žalované podepsána dne datum). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 53.000 Kč, k vyplacení úvěru žalované došlo datum. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 102,09 % ročně splácet v 30 měsíčních splátkách po 4.935 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje únorem 2020. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek úvěru, do data zesplatnění uhradila pouze částku ve výši 4.935 Kč dne 21. 2. 2020 a částku 4.935 Kč dne 25. 3. 2020. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci dle bodu 6.2 smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 200 Kč, tj. ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy takto vzniklo žalobci právo na zaplacení této náhrady u splátky číslo. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 6. 2020, kdy v souladu s bodem 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 65.279.84 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, a v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den z prodlení, tj. od 1. 11. 2020. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení částky 65.279,84 Kč s příslušenstvím náhradu nákladů vzniklou v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 200 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 65.279,84 Kč od 1. 11. 2020 do 14. 12. 2020 kapit. ve výši 2.872,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky zbývající původní dlužné jistiny úvěru ve výši 52.111,55 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení ve výši 102,09 % ročně, a to maximálně do doby, než výše úroku dosáhne částky 177.660 Kč, což představuje 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle smlouvy. Současně požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení do data podání žaloby.
2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování.
3. Po provedeném řízení a na základě výsledků dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.
4. Soud při svém rozhodování vycházel z předložených listinných důkazů žalobce a zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, vč. předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 53.000 Kč, kdy celková částka, kterou má žalovaná zaplatit činí 148.050 Kč, doba trvání úvěru 30 měsíců, výše splátky 4.935 Kč, splátky budou hrazeny do 15. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činí 102,09 % ročně, při odstoupení činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 150,30 Kč, výše RPSN 166,39 %. V čl. 6 byly uvedeny důsledky vyplývající z prodlení klientů, a to náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů, oprávnění k automatickému zesplatnění při prodlení s úhradou o délce 65 dnů, kdy k datu zesplatnění se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, kdy před zesplatněním je poskytovatel povinen vyzvat k úhradě a poskytnout lhůtu alespoň 30 dnů. Pokud po zesplatnění nedojde k úhradě nové jistiny, vzniká povinnost zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení, až do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru právnická osoba bylo zjištěno, že částka ve výši 53.000 Kč byla vyplacena na účet žalované dne datum.
7. Z předloženého hodnocení žalované ze 7. 1. 2020, kterým byla provedena analýza bonity, bylo zjištěno, že celkový pravidelný čistý měsíční příjem klienta činí 13.200 Kč, celkové měsíční náklady činí 4.810 Kč, kdy výdaje jsou stanoveny v částce životního minima 3.410 Kč, bydlení 1.400 Kč, a rezerva 1.000 Kč, neuvedla žádné splátky či spoření, volné zdroje tak činí 7.390 Kč. Bylo uvedeno, že je zaměstnaná na smlouvu na dobu neurčitou, svobodná, žije sama v bydlení v osobním vlastnictví, v poznámce není žádná poznámka o inkasu, k hodnocení připojeno fakticky nebylo.
8. Z předloženého hodnocení žalovaného v rámci registru NRKI/BRKI, s datem dotazu 7. 1. 2020, bylo zjištěno, že v interním skóre byla klientovi přiřazena hodnota 524, což značí nízké riziko, nejlepší segment klientů. Z výpisu záznamu z registru SOLUS se podává, že žalovaná v registru registrována není s negativním příznakem.
9. Z výpisu z účtu žalované vedeného u právnická osoba, ze dne datum se podává, že žalovaná předložila částečný bankovní výpis, z nějž je prokázána příchozí platba mzdy ze zaměstnání ve výši 13.288 Kč dne 14. 11.2019. Dle pracovní smlouvy ze dne datum je žalovaná zaměstnána u společnosti právnická osoba, IČO, od datum na dobu neurčitou jako servírka. Z výplatnic žalované od společnosti právnická osoba za období 10/2019 a 11/2019 má soud za prokázanou výši čisté mzdy 13.288 Kč měsíčně.
10. Z karty klienta ze dne datum bylo zjištěno, jak žalovaná splácela poskytnutý úvěr, do data zesplatnění byla žalovanou učiněny dvě úhrady 21. 2. 2020 částka ve výši 4.935 Kč, dne 25. 3. 2020 částka ve výši 4.935 Kč, celkem 9.870 Kč.
11. Z oznámení žalobce ze dne 21. 6. 2020 se podává, že došlo k zesplatnění celého úvěru k tomuto dnu, ke dni zesplatnění činí dlužná částka celkem 65.479 Kč, zbývající původní jistina 51.111,55 Kč.
12. Z výzev k zaplacení ze 17. 6. 2020, 18. 6. 2020 a z předžalobní výzvy z 25. 11.2020, má soud za prokázáno, že byla žalovaná řádně vyzvána k úhradě dlužné částky.
13. V žalobě bylo tvrzeno, že věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu ani přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, výše úvěru 53.000 Kč je velmi vysoká, v takovém případě je nezbytné řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku potenciálního dlužníka. Dle dvou doložených výplatnic, a pracovní smlouvy na dobu neurčitou, se příjmy žalované pohybují jen mírně nad hranici minimální mzdy, kdy výše čisté mzdy činí 13.288 Kč měsíčně. Výdaje žalované na bydlení jsou pouze tvrzeně uvedeny ve výši 1.400 Kč, což při tvrzeném vlastním bydlení, další náklady vychází z životního minima, výdaje jsou bez uvedení příjmu další osoby v domácnosti, kdy současně jsou vedeny dvě kontaktní adresy, s inkasem nedoloženým, soud je má tak za zcela neprůkazné a současně podhodnocené. V případě úvěru ve výši 53.000 Kč a měsíční splátce téměř 5 tis. Kč, což činí téměř polovinu celého uvedeného příjmu, je naprosto nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci, rozpočet potenciálního dlužníka, hodnověrně objasnit výdajovou situaci, přes výzvu k doplnění žalobce nedoložil podložené ověření úvěruschopnosti spotřebitele.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Při rozhodování soud bylo nezbytné zkoumat, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V návaznosti na toto rozhodnutí je tedy soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo ze strany žalobce k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele.
16. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
17. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, pro účely zákona se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Žalobce se domáhal vyplacení částky 68.351 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Daná smlouva byla uzavřena tedy v době účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud hodnotí tuto smlouvu jako neplatnou s ohledem na soudní judikaturu a nálezy Ústavního soudu a judikaturu soudního dvora EU, kdy je nutné z úřední povinnosti vždy zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud má za to, že listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobce dostatečně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy doložený postup ověřování úvěruschopnosti nemůže hodnotit tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost ověřování úvěruschopnosti je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Pro poskytovatele je samozřejmě rozhodující především bonita klienta, ani v tomto případě nelze mít za dostatečně doložené ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, kdy sice byla doložena pracovní smlouva a výplatní pásky žalované, nebylo však prokázáno žádné další podstatné zkoumání výdajů žalované. Při příjmu na hranici životního minima je třeba podrobně zkoumat příjmovou i výdajovou složku, vzhledem k tomu, že žalovaná uvedla, že žije sama, nese i veškeré náklady sama. Výdaje žalované se pak jeví jako velmi podhodnocené, a to i při zohlednění rezervy, částka ve výši 1.600 Kč na bydlení, kdy uvádí, že bydlí ve vlastním bydlení, je extrémně nízká, pokud má zahrnout vodné, stočné, elektrickou energii i náklady související s vlastnictvím (zejména tzv. fond oprav), současně jsou doloženy dvě kontaktní adresy, nelze tak postavit najisto, kde se má toto vlastní bydlení nacházet. V rámci hodnocení pak inkaso nebylo doloženo ani nebyly výdaje jakkoliv podrobněji specifikovány, soud tedy nemá žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a které by mohl objektivně zhodnotit. Skóre sice vyšlo žalované dobré v NRKI a nemá žádný záznam v rejstříku SOLUS, karta zákazníka je však zjevně vyplněná bez doložení jakýchkoliv podkladů, ryze účelově tak, aby odpovídala zadání a úvěr byl poskytnut. Postup ověřování úvěruschopnosti, který by mohl být hodnocen tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, tak nebyl žalobcem řádně tvrzen ani hodnověrně doložen, odůvodnění žalobce jsou pak obecné proklamace, stejně tak nemůže žalobce spoléhat pouze na sdělení žalované, v případě pochybností musí žádat další podklady. Soud má tak za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva je neplatná od počátku pro rozpor se zákonem.
23. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná skutečně obdržela finanční částku ve výši 53.000 Kč. Na straně žalované tak nastalo bezdůvodné obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, kdy dle § 2993 o. z. má strana, jež plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila. Žalovanou bylo na tuto částku částečně plněno, kdy dne 21. 2. 2020 byla uhrazena částka ve výši 4.935 Kč a dne 25. 3. 2020 částka ve výši 4.935 Kč, celkem 9.870 Kč. Jako oprávněný nárok žalobce se proto soudu jeví jistina ve výši 43.130 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Vzhledem ke shora konstatované neplatnosti smlouvy od počátku se soudu jeví jako oprávněné, vzhledem k tomu, že nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení, pouze příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost se pak řídí sjednanou splatností z jinak neplatné smlouvy, tj ve výši 10 %, kdy žalobce požaduje úrok z prodlení ode dne 1. 11. 2020 do zaplacení. Soud proto žalobci vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky spolu s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
24. Ve zbylém nároku byl návrh zamítnut, neboť další nároky soud nepovažuje za důvodné.
25. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Hodnota předmětu řízení činila částku 68.351 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce činil 43.130 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43.130 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný od 1. 11. 2020 do dne 16. 3. 2022 činí 5. 920,03 Kč, celkem úspěch činí 49.050,03 Kč, neúspěch 25.221 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.221,32 Kč od 1. 11. 2020
do 16. 3. 2022 činí 3.461,88 Kč, úrok ve výši 102,09 % ročně z částky 52.111,55 Kč od 23. 6. 2020 do 16. 3. 2022 činí 92.036,13 Kč, celkem neúspěch činí 120.719,33 Kč. Poměrný úspěch žalovaného zjevně převyšuje úspěch žalobce. S ohledem na výsledek sporu pak soud rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení, kdy ve větší míře byla úspěšná žalovaná, té však prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto jí nebyly přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.