Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 27/2022-89
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 626 544,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 596 965,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 9. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 55 687,72 Kč s
obchodním úrokem 6,9 % ročně z částky 625 569,72 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení,
úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 625 569,72 Kč od 16. 5. 2020 do 4. 9. 2020 a
úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 28 603,92 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 58 632,75 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně advokátky Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 596 965,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 9. 2020 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 55 687,72 Kč s obchodním úrokem 6,9 % ročně z částky 625 569,72 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 625 569,72 Kč od 16. 5. 2020 do 4. 9. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 28 603,92 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 58 632,75 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se v řízení domáhala pohledávky vzniklé na základě úvěru poskytnutého žalovanému původním věřitelem (právnická osoba, IČO, sídlem adresa), dále i jako„ Banka“, a to na základě smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování číslo uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 6.2.2019. Banka na základě citované úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 648 499 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu se sjednaným obchodním úrokem 6,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Uvedla, že Banka řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopna úvěr splácet a proto mu ho poskytla. Žalovaný však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas porušil, proto Banka přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 27.4.2020. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 626 544,72 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 625 569,72 Kč, dlužných poplatků ve výši 975 Kč, nehrazeného smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru v částce 24 075,16 Kč, zákonného úroku 2 033,64 Kč. Rovněž požadovala i dohodnutý obchodní úrok ve výši 6,9 % ročně z neuhrazené jistiny 625 569,72 Kč od 16.5.2020 a úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 625 569,72 Kč oboje od 16.5.2020.
Dále uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek od právnická osoba a.s., která ji nabyla od Banky. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 18.4.2022. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, Banka, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným dne 6.2.2019 Smlouvu O úvěru Konsolidace a refinancování číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 648 499 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 6,9 % p.a. a poplatky ve 120 měsíčních splátkách po 7 592 Kč.
6. O úvěr požádal žalovaný na pobočce banky, kde s ním byl sepsán Návrh na uzavření smlouvy, když žalovaný zároveň sdělil bance jí požadované údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, žije ve vlastním domě či bytě, příjem má z podnikání. Jeho měsíční příjem měl činit 19 000 Kč, měl splácet předchozí úvěry se splátkami ve výši 9 000 Kč měsíčně, leasing, kontokorent či kreditní kartu mít neměl. Výši výdajů Banka po žalovaném nepožadovala, nezjišťovala výdaje na bydlení apod. (viz. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování číslo ze dne 2.2.2019). Návrh úvěrové smlouvy byl Bankou akceptován dne 6.2.2019, kdy o akceptaci informovala žalovaného přípisem z téhož dne, přičemž akceptační dopis obsahuje i informaci o základních parametrech úvěru (viz. Akceptace návrhu Smlouvy o Konsolidaci a refinancování ze dne 6.2.2019). Dle smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 648 499 Kč, a to tak, že částka 240 499 Kč bude využita na úhradu nedoplatku dříve poskytnutého úvěru, poskytnutého Bankou žalovanému. Ve zbývající částce 408 000 Kč měl být úvěr poskytnut přímo na běžný účet žalovaného vedený u Banky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem 6,9 % ročně a poplatky ve 120 měsíčních splátkách po 7 592 Kč, tedy uhradit celkem částku 905 228 Kč.
7. Banka v nedatované zprávě uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému prověřila jeho úvěruschopnost, když vycházela z údajů sdělených jí žalovaným v žádosti o poskytnutí půjčky, provedla kontrolu veškerých dostupných veřejných a neveřejných databází, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu 19 000 Kč, který měla ověřit u žalovaného telefonickou verifikací, výdaje žalovaného stanovila odhadem z historických dat z ČSÚ (bez bližší informace), s tím, že měla za to, že žalovaný má dostatečné disponibilní prostředky, aby byl poskytnutý úvěr ve výši 648 499 Kč schopen splácet měsíční splátkou 7 497 Kč. K výslovné výzvě soudu ze dne 6.4.2022, aby Banka soudu sdělila jakým postupem, na základě jakých dokladů prověřovala úvěruschopnost žalovaného a zároveň aby tyto doklady, včetně výpisů z běžného účtu žalovaného, poskytla soudu, Banka podáním ze dne 21.4.2022 sdělila, že pro posouzení použila výlučně údaje sdělené klientem, údaje z databází, a že jeho příjem ověřila z daňového přiznání. Zároveň banka soudu předložila kopii daňového přiznání žalovaného k dani z příjmu za rok 2017. Jiné doklady ani výpisy zběžného účtu žalovaného vedeného Bankou pro žalovaného soudu nedoložila.
8. Z daňového přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za rok 2017 soudu zjistit, že v něm žalovaný uvedl, že měl pouze příjmy z podnikání, a to montáže kuchyňských linek. Jeho příjem z podnikání v uvedeném roce činil 571 872 Kč a výdaje uplatňované paušálem 343 123 Kč. Hrubý příjem žalovaného tak činil 228 749 Kč. Z tohoto příjmu měl uhradit daň ve výši 9 465 Kč.
9. Z oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne 11.2.2019 ve spojení s platební bilancí má soud za prokázané, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 8.2.2019, a to v rozsahu 240 499 Kč na úhradu dříve poskytnutého úvěru a v rozsahu 408 000 Kč na jeho bankovní účet vedený u Banky, a že žalovaný hradil splátky nepravidelně, naposledy uhradil částečnou splátku dne 21.10.2019, přičemž na úvěr uhradil pouze 51 533,11 Kč a počínaje splátkou splatnou ke dni 20.9. 2019 je v prodlení s úhradou svého závazku.
10. K zesplatnění úvěru přistoupila Banka přípisem ze dne 27. 4. 2020, požadovala okamžitou úhradu celého nedoplatku úvěru včetně příslušenství a poplatků ve výši 652 653,52 Kč (viz. prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 27.4.2020, přičemž doklad o odeslání zesplatnění nebyl soudu žalobkyní předložen).
11. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.8.2018 ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.5.2020 včetně její přílohy obsahující soupis postupovaných pohledávek (konkrétně z řádky 137) a potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky ze dne 17.6.2020 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným postoupila Banky na právnická osoba a.s.. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 14.9.2020 (viz. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.9.2020 včetně podacího archu ze dne 14.9.2020).
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2020 včetně její přílohy obsahující soupis postupovaných pohledávek (konkrétně z řádky 137) má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla dále právnická osoba a.s. postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24.9.2020 (viz. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.9.2020 včetně podacího archu ze dne 24.9.2020).
13. Z výzvy k úhradě dluhu má soud za prokázané, že před podáním žaloby se žalobkyně pokusila odstranit předmět sporu mimosoudně (viz. výzva k úhradě dluhu ze dne 29.9.2020 včetně podacího archu ze dne 29.9.2020).
14. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování číslo na základě níž poskytla žalovanému dne 8.2.2019 částku 648 499 Kč. Žalovaný svůj závazek úvěr včetně sjednaného úroku a poplatků nesplnil, když uhradil pouze částku 51 533,11 Kč a od splátky splatné ke dni číslo se dostal do prodlení s úhradou svého závazku. V důsledku prodlení žalovaného s řádnou úhradou dluhu Banka celý zbývající úvěr zesplatnila a požadovala jeho okamžitou úhradu, oznámení o zesplatnění sdělila Banka žalovanému přípisem ze dne 27.4.2020. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena Bankou na právnická osoba a.s., která ji postoupila na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvu odeslanou dne 29.9.2020.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
23. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
24. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.
25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
27. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
28. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné Smlouvě o úvěru Konsolidace a refinancování číslo.
29. Úvěrující je ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje spotřebitele a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.
30. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by Banka splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 27/2022-58 ze dne 31.1.2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Obdobně byla následně vyzvána i samotná Banka, jako poskytovatel úvěru. Žalobkyně se odkázala na informaci Banky o průběhu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, s tím, že s výjimkou uvedeného prohlášení nemá k dispozici žádné doklady osvědčující splnění této povinnosti. Banka soudu sdělila, že vycházel z informací od klienta uvedených v Návrhu na uzavření smlouvy a z informací z veřejných a neveřejných registrů a že výši příjmů žalovaného ověřila telefonicky u žalovaného a z daňového přiznání žalovaného za rok 2017, které zároveň soudu předložila. Žádné doklady osvědčující provedení dotazů do veřejných i neveřejných databází, včetně registru klientských bankovních a nebankovních informací, insolvenčního rejstříku, exekučního rejstříku apod Banka ani žalobkyně v řízení nedoložily. Pokud Banka vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z příjmu žalovaného 19 000 Kč měsíčně, činila tak v rozporu s předloženými listinami. Je pravdou, že příjem žalovaného vyplývající z daňového přiznání činil po úhradě daně 19 000 Kč. Z této částky vznikla žalovanému zákonná povinnost k úhradě zdravotního a sociálního pojištění, které nejsou daňovým nákladem, když minimální zálohy byly pro rok 2019 (tj. v roce, kdy žalovaný žádal o poskytnutí úvěru) stanoveny ve výši 2 388 Kč na sociálním pojištění a 2 208 Kč na zdravotním pojištění. Čistým příjem žalovaného se tak pohyboval okolo 14 500 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného, z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný nebyl Bankou vůbec dotazován na výši a strukturu svých výdajů, zejména výdajů na bydlení. Pokud Banka uváděla, že výdaje posuzovala dle historických statistických dat, neuvedla k tomu nic bližšího, tedy její postup nelze ověřit.
31. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že doložený příjem žalovaného činil 14 500 Kč, měl převzít závazek k úhradě částky 7 592 Kč měsíčně na dobu 10 let. Po úhradě splátky tak měl žalovaný k dispozici prostředky ve výši cca 7 000 Kč měsíčně na úhradu veškerých životních nákladů a nákladů na bydlení, tj. okolo 230 Kč na den. Nelze zároveň předpokládat, že by uvedená částka byla dostačující na úhradu životních potřeb a vytváření rezervy pro případ neočekávaných výdajů či výpadku příjmu, navíc po dobu 10 let. Již tato skutečnost sama o sobě vzbuzuje obavu, zda bude žalovaný své závazky schopen hradit. Navíc za situace, kdy Bance nebylo nic známo o výdajích žalovaného, a ani neučinila pokus si tyto od žalovaného zjistit, nelze než uzavřít, že řádně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a porušila povinnost uloženou jí v ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let.
32. I pokud by soud připustil, že není nutné zkoumat a ověřovat konkrétní výši životních nákladů úvěrovaného, je třeba ke stanovení životních nákladů úvěrovaného vycházet alespoň ze základních údajů o jeho životní situaci, tj. zejména místu faktického bydliště, způsobu bydlení a tím výši pravděpodobných nákladů na bydlení, místu zaměstnání a k němu vztaženým nákladům na dopravu, osobním stavu včetně počtu a staří dětí. Bez těchto údajů nelze využít ani statistické údaje shromažďované Českým statistickým úřadem.
33. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru Konsolidace a refinancování číslo je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
34. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 8.2.2019 částku 648 499 Kč. Žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 51 533,11 Kč. Banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu Předžalobní výzvou ze dne 29.9.2020, čímž se stalo bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 596 964,89 Kč (648 499 – 51 533,11) splatným (když nebylo v řízení prokázané, že by Banka odeslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru).
35. Banka, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s. a ta následně na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 596 964,89 Kč.
36. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ode dne 5.9.2020, tj. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy žalovanému v souladu s ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení předžalobní výzvy odeslané dne 29.9.2020 žalovanému dne 4.9.2020 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení. Zákonný úrok soud přiznal ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
37. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 632,75 Kč, přičemž tato částka představuje 90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 31 328 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 626 544,72 Kč sestávající z částky 10 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 410 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 950 Kč ve výši 5 869,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.