Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 289/2021-31

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 27.919,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.225 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 12.225 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce se v částce 15.694,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 572,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.086,08 Kč, s 18,98% úrokem ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 747,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.926,9 Kč, s 21,27% úrokem ročně z částky 17.919,41 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do 28.5.2021, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 4.700 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 17.919,41 Kč od 16.1.2021 do 28.5.2021 a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10.994,41 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.225 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 12.225 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 15.694,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 572,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.086,08 Kč, s 18,98% úrokem ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 747,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.926,9 Kč, s 21,27% úrokem ročně z částky 17.919,41 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do 28.5.2021, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 4.700 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 17.919,41 Kč od 16.1.2021 do 28.5.2021 a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10.994,41 Kč od 29.5.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci v souhrnu celkem 27.919,41 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30.4.2019 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobce úvěr ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem s tím, že na poskytnutý úvěr tato uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu toliko 4.700 Kč. Dne 18.1.2019 uzavřela žalovaná jako zákazník s právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem na smlouvě. Po celou dobu trvání smluvního vztahu, a to až do okamžiku postoupení pohledávky žalobci žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr toliko 13.075 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30.4.2019, tak žalobce po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 10.000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.086,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 572,22 Kč, 10% úrok z prodlení ročně z dlužné částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, a 18,98% úrok ročně z dlužné částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Na smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 18.1.2019 pak žalobce požaduje po žalované úhradu dlužné jistiny ve výši 17.919,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.926,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 747,39 Kč, 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 17.919,41 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a 21,27% úrok ročně z částky 17.919,41 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 18.1.2019, kartou zákazníka ze dne 18.1.2019, smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 30.4.2019 včetně karty zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19.2.2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 18.1.2019 poskytl právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba jako věřitel žalované jako zákazníkovi úvěr ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci vedle poskytnutého úvěru i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27% ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby - 37.800 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 485 Kč, při poslední splátce ve výši 455 Kč, počínaje dnem 25.1.2019, při splatnosti poslední splátky dne 17.7.2020. Poskytnutý úvěr žalovaná řádně a včas nesplácela a na poskytnutý úvěr zaplatila toliko 13.075 Kč. Jak vyplývá z karty zákazníka ze dne 18.1.2019. V rámci finanční situace žadatele vyplnil právní předchůdce žalobce příjem žalované ve výši 5.500 Kč jako vedlejší příjem a dále hlavní státní podporu ve výši 29.515 Kč, což v součtu představuje příjmy celkem 35.015 Kč. V části měsíčních výdajů vyplnil právní předchůdce žalobce výdaje na bydlení ve výši 5.500 Kč, osobní výdaje ve výši 11.000 Kč, splátky úvěru ve výši 1.350 Kč, což představuje celkem na výdajích 17.850 Kč. Při odpočtu výdajů od příjmů pak žalobce - právní předchůdce stanovil použitelný příjem ve výši 17.165 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 30.4.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalované jako klientce úvěr ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila rovně svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutím finančních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, za odměnu administrativní činnost 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby (18.000 Kč) se žalovaná zavázala zaplatit žalobci v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 7.5.2019, při splatnosti poslední splátky 23.6.2020. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila toliko 4.700 Kč. Z karty zákazníka ze dne 30.4.2019 soud zjistil, že k pravidelným měsíčním příjmům žadatelky bylo zaznamenáno jako vedlejší další příjem částka 4.000 Kč a hlavní státní podpora ve výši 28.600 Kč, což v součtu představuje 32.600 Kč. K pravidelným měsíčním výdajům je v kartě zákazníka uvedeno - výdaje na bydlení ve výši 5.500 Kč dále osobní výdaje ve výši 11.000 Kč, splátky úvěru ve výši 2.200 Kč, kdy celkové výdaje představují 18.700 Kč. Použitelný příjem představující rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje 13.900 Kč. Podáním ze dne 13.5.2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 28.5.2021. Dne 15.1.2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi postupitelem - právním předchůdcem žalobce a žalobcem jako postupníkem, což bylo oznámeno žalované podáním ze dne 19.2.2021.

4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.

5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o úvěru, a to dne 18.1.2019, číslo dne 30.4.2019, číslo obě ve smyslu ust. a následující o.z. ve spojení s ustanoveními o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky, a to z prvé smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 20.000 Kč a z druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 10.000 Kč.

13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. ).

14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. ,2 o spotřebitelském úvěru. S ohledem na nesplnění povinnosti shora uvedené, mající v důsledku i význam pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené, tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 12.225 Kč s příslušenstvím, tedy částky, která byla žalované prokazatelně poskytnuta a dosud touto nevrácena. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci částku 12.225 Kč, neboť dle ust. o.z. se žalovaná na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o požadované příslušenství z přiznané částky od 29.5.2021, tedy ode dne následujícího, jež byl stanoven jako datum splatnosti ve výzvě ze dne 13.5.2021, a to ve smyslu ust. o.z. ve spojení s vládním Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči ní z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.

15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné. Pokud se týká zamítnuté jistiny ve výši 15.694,41 Kč, tato představuje součet částek 4.700 Kč a 10.994,41 Kč, když na poskytnutý úvěr ve výši 20.000 Kč žalovaná zaplatila toliko 13.075 Kč a v rozdílu ve výši 6.925 Kč soud tak žalobě vyhověl, ve zbytku v rozdílu mezi požadovanou částkou ve výši 17.919,41 Kč a částkou přiznanou, tedy ve výši 6.925 Kč soud žalobu jako nedůvodnou co do jistiny zamítl. Rovněž pokud se týká druhé úvěrové smlouvy na částku 10.000 Kč, žalovaná zaplatila toliko 4.700 Kč, a proto byla soudem uznána povinnou zaplatit 5.300 Kč, opět v rozdílu mezi požadovanou částkou, a to částkou 10.000 Kč a částkou, jež byla uznána povinnou zaplatit 5.300 Kč soud žalobu jako nedůvodnou, co do jistiny zamítl. Pokud se týká zamítnutého příslušenství pohledávky, soud odkazuje na odůvodnění shora.

16. Aktivní věcná legitimace žalobce vyvěrá z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy úspěch žalované v tomto sporu je toliko dílčí a této by příslušela jen dílčí náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jelikož však žalované dosud žádné náklady tohoto řízení nevznikly, soud jí tak ničeho nepřiznal.

18. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.