Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
30 C 80/2022-40
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6.126,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 1.126,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.126,36 Kč od 12.1.2021 do zaplacení zastavuje.
II. Žaloba se co do částky 657 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 657 Kč od 12.1.2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.343 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.343 Kč od 12.1.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 622,10 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 1.126,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.126,36 Kč od 12.1.2021 do zaplacení zastavuje. II. Žaloba se co do částky 657 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 657 Kč od 12.1.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.343 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.343 Kč od 12.1.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 622,10 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum, ve znění pozdějších doplnění, domáhala na žalovaném zaplacení částky 6.126,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba, s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 8.126,36 Kč s tím, že dosud nezaplatil částku ve výši 6.126,36 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 6.126,36 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Podáním ze dne 2.3.2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1.126,36 Kč s příslušenstvím zpět. Vzhledem k uvedenému soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 1.126,36 Kč s příslušenstvím dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba, s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě mu byly dne datum a dne datum poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč (2 x 5.000 Kč). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 10.10.2020, což ovšem neučinil, když toliko uhradil 5.657 Kč. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.
6. Lze shrnout, že žalovaný nevrátil, resp. nezaplatil, právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 4.343 Kč (10.000 Kč – 5.657 Kč).
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ. Žalobkyně sice k výzvě soudu ze dne datum v podání ze dne datum rozvedla, jakým způsobem u žalovaného ověřovala jeho schopnost splácet úvěr, soud je ovšem toho názoru, že postup žalobkyně nelze pokládat za dostatečný z hlediska toho, jaké povinnosti (prověření úvěruschopnosti) poskytoval peněžních prostředků musí splnit předtím, než spotřebitele poskytne k jeho žádosti peněžní prostředky.
10. Z dikce § 86 odst. 1 věta první ZSÚ plyne, že povinnost posoudit úvěruschopnost se týká (dopadá) výhradně poskytovatele peněžních prostředků. Tento subjekt, a nikoliv žádný jiný subjekt, má povinnost posoudit, zda spotřebitel je a bude schopen splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky. Předmětnou povinnost nelze přenášet na nikoho jiného, tím spíše na samotného spotřebitele, a to kupříkladu tím, že pokud by snad měl spotřebitel pochybnosti o své schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky, má povinnost se v této záležitosti obrátit na poskytovatele peněžních prostředků, který by pak pochybnosti spotřebitele posoudil.
11. Předestřený postup jde proti smyslu a účelu citovaného ustanovení. Nelze akceptovat postup, že když se spotřebitel neobrátí se svými pochybnostmi ohledně splácení (případně) poskytnutých peněžních prostředků na jejich poskytovatele, má se za to, že u spotřebitele byla úspěšně ověřena jeho schopnost splácet poskytnuté peněžní prostředky.
12. Prohlášení spotřebitele, že je schopen splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to ani ve spojení s na něho přenesenou povinností, že když bude mít pochybnosti o této schopnosti, má se (je povinen se) obrátit na poskytovatele peněžních prostředků, zdaleka nepostačuje k učinění závěru, že poskytovatel peněžních prostředků, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, postupoval v souladu s § 86 odst. 1 ZSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně naopak jednala v rozporu s tímto ustanovením.
13. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, když právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovaným, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž ve smyslu § 588 NOZ se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.
14. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč, jenž dosud vrátil 5.657 Kč, přičemž peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, když uzavřená smlouva je od počátku absolutně neplatná, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení, když se bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Tato skutečnost má pak za následek, že žalovaný je povinen dle § 2991 odst. 1 NOZ ve spojení § 87 odst. 1 ZSÚ vydat, oč se obohatil. V tomto konkrétním případě se jedná o částku ve výši 4.343 Kč.
15. S ohledem na výše uvedené soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.343 Kč.
16. Pokud se žalobkyně na žalovaném po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky ve výši 5.000 Kč s příslušenstvím, přičemž důvodný je nárok toliko co do částky 4.343 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu co do částky 657 Kč s příslušným úrokem z prodlení jako nedůvodnou zamítl.
17. Výrokem III. tohoto rozsudku soud žalovanému rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když zavinila částečné zastavení řízení, jakož i částečné zamítnutí žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 622,10 Kč, přičemž tato částka představuje 41,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.126,36 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
20. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.