Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

116 C 102/2022-61

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 29 547,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 474 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 811,20 Kč

a částky 1 262 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 28 285,20 Kč od 31. 5. 2014 do 29. 12. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 811,20 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 13,52 % ročně částky 28 285,20 Kč od 31. 5. 2014 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 474 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 811,20 Kč a částky 1 262 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 28 285,20 Kč od 31. 5. 2014 do 29. 12. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 811,20 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 13,52 % ročně částky 28 285,20 Kč od 31. 5. 2014 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou došlou soudu dne 10. 12. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne 18. 3. 2014 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo na základě které byla žalovanému dne

19. 3. 2014 vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 30 000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2. 3 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalobkyní odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne

20. 3. 2014. Tento úvěr měl být žalovaným, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve

36 měsíčních splátkách po 2 526 Kč, počínaje měsícem dubnem 2014. Žalovanému byla dne

19. 3. 2014 vyplacena na jeho účet, který uvedl ve smlouvě o úvěru, částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 30. 5. 2014 částku ve výši 2 526 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotil

a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 13,52 % p. a., což je sazba dle časových řad příjmení vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobkyně vycházela z Žalobkyně výše uvedenou platbu započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru, a to dle . Výsledný dluh na jistině proto činí částku 28 285,20 Kč. K tomu žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 31. 5. 2014 do zaplacení a dále obvyklý úrok ve výši 13,52 % p. a. z této částky od 31. 5. 2014 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

4. Mezi účastníky řízení byla dne 18. 3. 2014 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byla žalovanému dne 19. 3. 2014 vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši

30 000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). Tento úvěr měl být žalovaným, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 2 526 Kč počínaje měsícem dubnem 2014, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 20. 3. 2017 s tím, že se jedná o splátky anuitní, které v sobě zahrnují splátku úroku a jistiny. Výpůjční úroková sazba úvěru činí 148,18 % ročně, základní celková částka splatná činí 90 936 Kč, součástí smlouvy se pak stává splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno na korespondenční adresu dne

21. 3. 2014 (viz návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 3. 2014, oznámení o schválení o úvěru ze dne 20. 3. 2014, včetně dodejky s datem uložení 21. 3. 2014). příjmení 30 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 19. 3. 2014, a to převodem na účet žalovaného (viz výpis z účtu číslo ze dne 19. 3. 2014. Žalovaný porušoval podmínky smlouvy, když nehradil úvěr řádně a včas, za porušení těchto podmínek mu byla žalobkyní vyúčtována smluvní pokuta dne 20. 7. 2014 s datem splatnosti 30. 7. 2014 ve výši 732 Kč a dne 21. 5. 2014 s datem splatnosti 31. 5. 2014 ve výši 530 Kč. Faktury byly zaslány dle tvrzení žalobkyně na adresu žalovaného obyčejnou poštou (viz faktura číslo faktura číslo). Z interního dokladu nazvaného karta klienta ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, a to dne 19. 3. 2014, splaceno celkem bylo 2 526 Kč, a to dne 30. 5. 2014, kdy byl učiněn plat v hotovosti. Další splátky uhrazeny nebyly, zbývá doplatit celkem 784 416,85 Kč. Dopisem ze dne 4. 8. 2014 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, když žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 60 dnů a tudíž došlo ke dni 20. 7. 2014 k okamžitému zesplatnění závazku a žalovaný dluží na jistině 88 410 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 262 Kč, ve výši 22 102 Kč a dále pak do budoucna ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení od 22. 7. 2014 do zaplacení. Zásilka byla odeslána žalovanému téhož dne (viz předžalobní výzva ze dne 4. 8. 2014 a poštovní podací arch ze dne 4. 8. 2014). K výši úroků žalobkyně předložilau nazvanou příjmení – systém časových řad obec národní banky, kdy ke dni uzavření smlouvy činil úrok 13,52 %.

5. Po poučení soudu dle , 3 ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a uvedla, že zkoumala jak příjmy, tak výdaje, a vše bylo zaneseno do formuláře, přičemž bylo provedeno prověření bankovních registrů BRKI, příjmení, insolvenční rejstřík, byl doložen výpis z účtu a fotokopie občanského průkazu. Žalovaný dosahoval příjmu 27 272 Kč, výdaje činily 10 692 Kč a tyto představují životní minimum, platbu na dítě, splátky anonymizována dvě slova ve výši 892 Kč měsíčně a nájemné 4 000 Kč. K uvedeným tvrzením tak žalobkyně předložila důkazy, z nichž soud vzal za prokázáno, že v době podání žádosti o úvěr měl žalovaný čistý měsíční příjem 3 800 Kč, ostatní příjmy (výživné, sociální dávky) činily 23 472 Kč a celkové příjmy činily 27 272 Kč. Výdaje pak činily na úvěrovaného a manželku 3 800 Kč, děti 2 000 Kč, splátky půjček u žalobkyně 892 Kč, nájemné, inkaso, doprava a ostatní 4 000 Kč, tedy volné zdroje 16 580 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, tento je rozvedený, má základní vzdělání a jako doklady měl doložit kopii občanského průkazu, doklady o příjmech, výpis z bankovního účtu. Žalovaný bydlí ve státním bytě. Poskytnutí úvěru bylo doporučeno. Žalovaný byl lustrován v registru NRKI, jeho skóre činilo 386, kdy se jedná o střední riziko a úvěr bývá limitován výší vyplacené částky. Žalovaný spadá do kategorie II., přičemž jsou celkem kategorie IV. V systému příjmení nebyly zjištěny negativní poznatky, žalovaný má veden osobní účet u právnická osoba, č. bankovní účet, což bylo zjištěno z dohody o vedení osobního účtu ze dne 18. 3. 2014. Z potvrzení úřadu práce ze dne 17. 2. 2014 soud zjistil, že žalovaný pobírá rodičovský příspěvek na dítě jméno celé jméno žalovaného ve výši 3 800 Kč měsíčně. Z kalkulačních listů ze dne 17. 2. 2014 vydaných Úřadem práce ČR, krajskou pobočkou v Ostravě, soud zjistil, že žalovaný má nárok na dávku ve výši 9 140 Kč a na dávku ve výši 14 332 Kč. Na těchto listinách se pak nachází fotokopie občanského průkazu žalovaného.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba podána žalobkyní je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 18. 4. 2014 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč se závazkem úvěr vrátit v 36 měsíčních splátkách po

2 526 Kč počínaje měsícem dubnem 2014. Žalobkyně rovněž prokázala, že ze strany žalovaného byla uhrazena částka 2 526 Kč, přičemž žalovaný uvedené skutečnosti nerozporoval. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona

o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaný je odkázán na sociální dávky, přičemž tyto pobírá od úřadu práce, sám pak splácí úvěr žalobkyni ve výši 892 Kč a do jeho pravidelných příjmů jsou zahrnuty i přídavky na dítě. Žalobkyně nikterak v řízení neprokázala náklady žalovaného spojené s bydlením a soudu se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by částka 4 000 Kč pokryla jak nájemné, tak inkaso, dopravu a ostatní výdaje. Navíc má žalovaný jednu vyživovací povinnost. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný pobíral sociální dávky, má další vyživovací povinnost, splácí další úvěr a jeho výdaje, zejména pak výdaje spojené s bydlením, si žalobkyně žádným způsobem neověřila a vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když své tvrzení neprokázala. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu §

9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Nárok žalobkyně pak bylo možno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný uhradil toliko částku 2 526 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Jelikož žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a uhrazeno bylo 2 526 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 27 474 Kč. Úrok z prodlení byl tak přiznán z dlužné jistiny v zákonné výši dle § 1970 o.z., a to od 30. 12. 2021 v návaznosti na doručení žaloby spolu s elektronickým platebním rozkazem. Úrok dle ust. § 3002 o.z. ve výši 13,52% ročně nebyl přiznán, neboť žalobkyně má dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení pouze jistiny, nikoliv úroku tak, jak požaduje. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. , kdy náhrada nákladů řízení by náležela procesně převážně úspěšnému žalovanému, a to po zohlednění kapitalizovaných úroků

a kapitalizovaných úroků z prodlení, žalovanému však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.