Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 159/2021-26
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 13 223,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 12 823,59 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení 12 823,59 Kč s příslušenstvím zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky 13 223,59 Kč s příslušenstvím, která na ni jako na postupníka byla postoupena postupitelem právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem a postupníkem ze dne 18. 12. 2020. Pohledávka představuje„ poplatek“ 4 362,46 Kč a dlužnou část jistiny úvěru 8 861,13 Kč poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému na základě smlouvy uzavřené dne 17. 5. 2017. Žalovaný doposud uhradil 14 600 Kč.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listiny podepsané žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne 17. 5. 2017 a označená jako„ SMLOUVA 0 ZAPŮJČCE — příjmení anonymizována dvě slova číslo“ soud zjistil, že obsahem listiny je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému 15 000 Kč (skutečné poskytnutí těchto prostředků potvrdil žalovaný svým podpisem), který se je zavázal v 60 pravidelných týdenních splátkách vrátit, spolu s „ poplatkem“.
4. Z listiny ze dne 18. 12. 2020 označené jako„ smlouva o postoupení pohledávek“ a jejích příloh soud zjistil, že jejím obsahem je postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z právního předchůdkyně žalobkyně jako postupitele na žalobkyni jako postupníka.
5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 5. 2017 poskytla žalovanému 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s „ poplatky“ v 60 pravidelných týdenních platbách, přičemž žalobce nedoložil, že by byly posuzovány možnosti žalovaného takto poskytnuté prostředky splácet. Žalovaný uhradil 14 600 Kč.
6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
8. Soud dovodil, že na žalobkyni byla smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupena pohledávka uplatněná v tomto soudním řízení, a to včetně příslušenství.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.
11. Podle § 84 ZosÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2). Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne (odst. 3).
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
15. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem.
16. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, této povinnosti nedostála, neboť přestože byla ze strany soudu usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. června 2021, č. j. 7 C 159/2021-13, podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k tomu vyzvána, tak nedoložila soudu žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně důkladně ověřovala úvěruschopnost žalovaného.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě vystupující v podobě ochrany společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně v pozici podnikatele a žalovaný v pozici spotřebitele uzavřeli dne 17. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, aniž by však v rozporu s § 86 ZosÚ byla zkoumána schopnost žalovaného jako spotřebitele daný úvěr splácet, a proto je tato smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru absolutně neplatná pro její rozpor s veřejným pořádkem, přičemž k absolutní neplatnosti právního jednání soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).
19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1); bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 17. 5. 2017 žalovanému 15 000 Kč a vzhledem k tomu, že titul, na jehož základě peníze poskytla, odpadl, měla nárok na tyto finanční prostředky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 14 600 Kč, proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná toliko do 400 Kč, neboť ve zbytku byla žalovaným pohledávka uhrazena.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, neboť z hlediska poměrného úspěchu ve věci byl v řízení více úspěšný žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.