Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 9/2022-97

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 208 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 600 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a dále částky 8 208 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 600 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a dále částky 8 208 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím, tvořené dlužnou jistinou úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 800 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč jako příslušenstvím. Na základě žádosti žalovaného ze dne 30.7.2021 mu žalobkyně poskytla dne 3.8.2021 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, splatný původně dne 5.9.2021. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z jím sdělených údajů ohledně výše příjmů a výdajů, statistického modelu reflektujícího data zveřejňovaná Českým statistickým úřadem a negativní lustrace v registrech REPI, CRIF, insolvenčním rejstříku a registru exekucí. Výše smluvní pokuty byla stanovena v souladu s články 7.2 a 7.3 smlouvy, a to ve výši 2x 900 Kč nedoložení smlouvou stanovených potvrzení. Náklady upomínání zahrnují poplatky za upomínky (450 Kč a 650 Kč) a poplatek za předání věci k inkasnímu řízení ve výši 1 500 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace a dálku, přičemž nejprve proběhla ověřovací platba a prokázání totožnosti kopií občanského průkazu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Skutkový stav:

3. Z předsmluvní informace ze dne 30.7.021 soud zjistil, že žalobkyně v něm uváděla, že žadatel o úvěr ve výši 6 000 Kč na dobu 30 dní zaplatí na poplatku za jeho poskytnutí plus na úroku celkem částku 1 680 Kč, přičemž úvěr měl být splacen jednorázově platnou ve výši 7 680 Kč RPSN úvěru v takovém případě činila 1 916%. Pro případ, že úvěr nebude uhrazen včas, byl stanoven poplatek za 1. upomínku ve výši 450 Kč, poplatek za 2. upomínku ve výši 650 Kč a poplatek za paušální náklady při předání případu inkasní agentuře ve výši 1 500 Kč O několikanásobném navýšení poplatku v případě prodlení s úhradou není v předsmluvní informaci jakákoliv zmínka.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne 3.8.2021 soud zjistil, že jednorázový poplatek a poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč na dobu 30 dní činil 6 408 Kč, který se v případě řádného splacení úvěru snižuje na částku 1 488 Kč. Úroky z úvěru činily 39% ročně. RPSN úvěru činila při sníženém poplatku 1 916%, při nesníženém poplatku 823 000% Smlouva dále obsahovala ujednání 1/ o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, 2/ o smluvní pokutě ve výši 15% z jistiny při nedodání potvrzení o trvání zaměstnání, a to vždy k 3. dni kalendářního měsíce po dobu, po kterou bude trvat smluvní vztah., 3/ o smluvní pokutě ve výši 15% z jistiny úvěru za nepředložení potvrzení soudu dle místa trvalého pobytu, že proti úvěrovanému nejsou vedena soudní řízení, a to ve lhůtě nejpozději do 5 dnů ode dne uzavření úvěrové smlouvy 4/ o poplatku ve výši 450 Kč za první upomínku, 5/ o poplatku ve výši 650 Kč za druhou upomínku, 6/ o poplatku ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním věci k vymáhání inkasní agentuře.

5. Z potvrzení o platbě na č.l. 9 soud zjistil, že z účtu žalovaného č. bankovní účet byla poslána dne 2.8.2021 na účet žalobkyně platba ve výši 1 Kč.

6. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce duben až červen 2021 a výpisu z běžného účtu žalovaného u právnická osoba za měsíce květen a červen 2021 soud zjistil, že žalovaný obdržel v těchto měsících převodem na svůj účet č. bankovní účet výplatu ve výši 31 399 Kč a 31 920 Kč. V obou měsících měl žalovaný vůči bance závazky po splatnosti ve výši 143 Kč.

7. Z formuláře nazvaného posouzení úvěruschopnosti žadatele soud zjistil, že žalobkyně do něj zaznamenala následující údaje:

1/ údaje poskytnuté žadatelem: příjem ve výši 31 550 Kč od zaměstnavatele právnická osoba, výdaje ve výši 11 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 5 764 Kč na osobní výdaje a ve výši 0 Kč jako jiné půjčky.

2/ údaje z registrů: dle registr REPI záznam o dvou otevřených smlouvách, napůjčováno 24 000 Kč, k úhradě 24 000 Kč s tím, že žádné závazky nejsou po splatnosti, nulový záznam v ISIR a nulový záznam v centrální evidenci exekucí.

Provedení lustrace ve shora uvedených registrech žalobkyně doložila jen v případě centrální evidenci exekucí, kde podle výsledku ke dni 3.8.2021 nebyla na žalovaného vedeny žádné exekuce, což má soud za prokázané výpisem na č.l. 10.

8. Ze sdělení právnická osoba na č.l. 53 a výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet za měsíc srpen 2021 u této banky soud zjistil, že žalobkyně převedla dne 4.8.2021 na účet žalovaného částku 6 000 Kč.

9. Žalovaná vystavila celkem dvě upomínky k úhradě dluhu a jednu předžalobní výzvu, přičemž všechny tyto upomínky žalovanému zaslala doporučeným dopisem, což má soud za prokázané upomínkou ze dne 13.9.2021, ze dne 30.9.2021, ze dne 7.10.2021 a podacími lístky ze dne 13.9.2021, ze dne 30.9.2021 a ze dne 7.10.2021.

10. Soudu je dále z jeho činnosti známo, a to konkrétně z řízení vedených u zdejšího soudu pod sp.zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka, že žalovaný čelí následujícím žalobám

-) od společnosti právnická osoba o zaplacení částky 296 386 Kč s tím, že se má jednat o překlenovací úvěr poskytnutý právnická osoba ve výši 300 000 Kč uzavřený dle smlouvy dne 31.1.2019 s tím, že měl být čerpán dne 1.2.2019

-) od právnická osoba o zaplacení 698 058,90 Kč s tím, že se má jednat o úvěr ve výši 699 000 Kč uzavřený dle smlouvy dne 22.1.2019 s tím, že měl být čerpán dne 24.1.2019

-) od právnická osoba o zaplacení 295 638,25 Kč s tím, že se má jednat o úvěr do výši 300 000 Kč uzavřený dle smlouvy dne 14.2.2019 s tím, že měl být čerpán dne 28.2.2019

11. V rozpisu účelně vynaložených nákladů na č.l. 29 je rozepsáno v případě poplatků za upomínku a poplatku za předání věci k vymáhání, jaká část připadá na jednotlivé činnosti či náklady.

Právní posouzení:

12. Podle , , dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti smlouvy je třeba přihlédnout z úřední povinnosti podle , (dále jen „o. z.“), nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (, odst. 2y a a y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Podle ust. zák. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, na jejímž základě žalovanému tuto částku dne 4.8.2021 vyplatila, a to převodem na jeho bankovní účet. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že žalobkyně úvěr poskytla, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak ji ukládá zákon. Žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalovaného, nicméně se řádně nezabývala jeho výdaji. Ač žalovaný tvrdil, že nemá žádné další půjčky, sama žalobkyně musela dospět k závěru, že uvedené tvrzení je nepravdivé, když si sama byla vědoma přinejmenším závazků ve výši 24 000 Kč dle jí tvrzených lustrací. Tímto rozporem se ale žalobkyně nijak nezabývala a nevyzvala žalovaného k objasnění této skutečnosti, ač si musela být vědoma, že poskytnuté informace nejsou přinejmenším z části pravdivé. Kromě toho z výpisu z bankovního účtu předloženého žalovaným žalobkyni bylo zřejmé, že banka eviduje vůči žalovanému pohledávky po splatnosti, byť se nejednalo o nijak vysoké částky. Soud má navíc pochybnosti o tom, jaký byl skutečný výsledek lustrací v databázi REPI a ISIR, neboť žalobkyně na rozdíl od výpisu z centrální evidence exekucí nepředložila jakýkoliv originální výstup z těchto databází. Soudu je totiž z jeho činnosti známo, že v době poskytnutí předmětného úvěru měl žalobce uzavřeny celkem tři úvěrové smlouvy u bankovních institucí či stavebních spořitelen (a to již z doby ledna a února 2019), přičemž celkově čerpaná částka přesáhla 1 000 000 Kč. Skutečnost, že by se závazky vůči těmto společnostem neobjevily v registrech, které sdružují relevantní data pro posouzení úvěruschopnosti, je velmi nepravděpodobná. Protože žalobkyně řádně nesplnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 zák. o spotřebitelského úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků, úroků či smluvních pokut. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Žalovaný totiž neprokázal, že by tuto částku žalobkyni vrátil, když toto ani netvrdil. Vzhledem k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy tak žalovanému nevznikla povinnost hradit jakékoli paušální poplatky či smluvní pokuty, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem.

14. Na závěr soud podotýká, že i kdyby nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy ze shora uvedených důvodů, s největší pravděpodobností by dovodil neplatnost předmětné úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 588 o.z. Sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru v kombinaci s celou řadou smluvních sankcí (za prodlení s úhradou úvěru či za nedoložení sjednaných potvrzení, jejichž předložení by bylo smysluplné v době prověřování úvěruschopnosti, ale nikoliv po uzavření smlouvy, a to s ohledem na dobu trvání úvěru) a přehnaně vysokých poplatků za odeslání upomínek ve výši 450 Kč a 650 Kč či poplatku za předání k vymáhání inkasní agentuře ve výši 1 500 Kč (aniž by žalobkyně musela prokázat smysluplnost takového úkonu a že jej skutečně uskutečnila) považuje soud za nemravnou. Byť si je soud vědom, že v případě tzv. mikroúvěrů poskytnutých na dobu několika dní či týdnů lze očekávat, že RPSN úvěru bude vyšší než RPSN v případě běžných úvěrů poskytovaných na delší dobu (soudu je z jeho činnosti známo, že dle databáze ARAD zveřejňované ČNB nepřesáhla RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v letech 2018 2021 hladinu 10%), má soud za to, že RPSN ve výši 1 916% (potažmo 832 000% v případě nesplacení úvěru do 30 dnů) je přímo nehorázná. Nastavení růstu poplatku na více než čtyřnásobek při sebemenším prodlení svědčí spíše o tom, že se jedná o obchodné model, kdy žalobkyně počítá s tím, že úvěr nebude uhrazen včas a že z toho bude náležitě profitovat. Žalobkyně tak vědomě staví své podnikání na neobvykle vysokém poplatku za poskytnutí úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko vyplývající ze zaměření na klienty, kterým by banky či jiné instituce poskytující úvěru za obvyklých podmínek s ohledem na míru jejich zadluženosti či platební morálku úvěr pravděpodobně ani neposkytly.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. , , dále jen , podle míry úspěchu ve věci. Přestože žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.