Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 33/2022-64
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 5 475 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 975 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 975 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 975 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 975 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu došlou zdejšímu soudu dne 22. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 475 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 10. 2018. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 3 000 Kč, kterou mu převedla dne 23. 10. 2018 na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 975 Kč, přičemž jistina i poplatek byly splatné dne 22. 11. 2018. Žalovaný však nic neuhradil. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce) a smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (čl. 2 smlouvy o zápůjčce) v celkové výši 1 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 10. 2018 distančním způsobem, zaslala dne 23. 10. 2018 částku ve výši 3 000 Kč na účet č. bankovní účet, jehož majitelem a jediným disponentem je žalovaný, což má soud za prokázané sdělením právnická osoba ze dne 2. 3. 2022.
4. Dle žalobních tvrzení žalobkyně se podává, že si žalobkyně před uzavřením smlouvy vyžádala informace o rodinných, pracovních příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného či prostřednictvím relevantních databází, přičemž shora tvrzené žalobkyně v žalobě jakkoli neprokázala. Povinnosti prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu se zákonnou povinností žalobkyní stanovenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), tak ve smyslu tohoto ustanovení splněna nebyla. Žalobkyně na základě výzvy soudu obsažené v usnesení ze dne 25. 2. 2022, č. j. 10 C 33/2022-43 dotvrdila soudem požadované skutečnosti, avšak v doplnění žaloby žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala dotazem na zdroj a výši příjmů žalovaného, název zaměstnavatele a pracovní pozici žalovaného, dále dotazem na druh smlouvy a dobu trvání pracovněprávního vztahu se zaměstnavatelem žalovaného, přičemž učiněné dotazy žalobkyně byly adresovány žalovanému. Výše příjmu žalovaného byla ověřena dle výplatních pásek zaměstnavatele žalovaného za období červen 2018 – září 2018. Žalobkyně dále ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací v Centrální evidenci exekucí. Žalobkyně však neuvedla, k jakým konkrétním zjištěním a závěrům při ověřování úvěruschopnosti žalovaného dospěla v případě výdajů žalovaného, přestože na základě dotazu adresovaného žalovanému zjistila, že je ženatý, má jedno nezletilé dítě a bydlí v podnájmu. Z takto získaných informací mohla žalobkyně důvodně předpokládat, že žalovaný pravidelně a v určité výši výdaje vynakládá.
5. K prokázání shora uvedených tvrzení žalobkyně doložila pouze kopii lustrace žalované v Centrální evidenci exekucí, z níž vyplývá, že žalobkyně dne 23. 10. 2018 do této evidence nahlížela, a to s negativním výsledkem. Dále byly žalobkyní doloženy výplatní pásky zaměstnavatele žalovaného za období červen 2018 – září 2018, přičemž průměrný čistý příjem žalovaného za sledované období činil 28 158 Kč. Ačkoli žalobkyně zohlednila částky ve výši 6 225 Kč přestavující výši nezabavitelného minima, opominula zohlednit výdaje, jenž žalovanému měsíčně vznikají v souvislosti s péčí o nezletilé dítě a bydlením. Soudu tak není zřejmé, na základě čeho dospěla žalobkyně k závěru, že u žalovaného nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti splatit úvěr, když dostatečně nezjistila výši výdajů žalovaného. S ohledem na shora uvedené se soud domnívá, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedbale a pouze formálním způsobem, když zcela pominula pravidelné výdaje žalovaného, o nichž by se dozvěděla, pokud by se možnými výdaji žalovaného řádně zabývala.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v z. s. ú. kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
7. Ačkoli žalobkyně na výzvu soudu dotvrdila požadované skutečnosti, v případě výdajů žalovaného se omezila toliko na uvedení rodinného stavu, počtu nezletilých dětí a druhu bydlení, což nelze považovat za dostatečně konkrétní zjištění výdajů či případných dalších závazků, neboť tvrzená zjištění nebyla uvedena v souvislosti s konkrétní částkou, přičemž náklady na bydlení a péči o děti mohou z příjmů žalovaného činit značný podíl, čímž se však žalobkyně dále nezabývala. A tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně provedla posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, tak jak jí ukládá shora citovaný zákon. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na poskytnuté plnění ve výši 3 000 Kč je tak nutno pohlížet jako na plnění bez právního důvodu a věc je pak na místě posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Pokud jde o žalovaný úrok z prodlení, žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s níže citovaným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Proto soud žalobu zamítl i co do úroku z prodlení. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. totiž platí, že spotřebitel je v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
9. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy se nelze domáhat ani smluveného poplatku za poskytnutí úvěru či za upomínky, ani smluvní pokuty sjednané pro případ porušení povinnosti (výrok II).
10. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn.
I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy též příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 3 000 Kč představujících jistinu, 975 Kč představujících poplatek, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, částky ve výši 1 500 Kč představujících smluvní pokutu, a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 975 Kč od 23. 11. 2018 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne 28. 4. 2022 činil částku ve výši 1 228,11 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 9 203,11 Kč.
11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 3 000 Kč (jistina), neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 6 203,11 Kč (poplatek ve výši 975 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 975 Kč od 23. 11. 2018 do 28. 4. 2022 ve výši 1 228,11 Kč), neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 3 000 Kč činí 32,6 % předmětu sporu, úspěch žalovaného ve výši 6 203,11 Kč pak činí 67,4%.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně úspěšný žalovaný by měl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podle míry úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že mu však žádné náklady nevznikly, neboť zůstal v řízení zcela nečinný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.