Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 320/2021-39

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Tomáše Strouhy a JUDr. Pavla Toufara v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně,

zastoupené anonymizováno jméno příjmení, advokátem,

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.10.2021, č.j. -13,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 20.7.2021 do zaplacení, potvrzuje, zatímco ve zbytku se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 20.7.2021 do zaplacení, potvrzuje, zatímco ve zbytku se mění tak, že se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši

9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29.8.2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 826,16 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 615 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 652 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že žalobkyně je právní nástupkyní společnosti právnická osoba a uplatněný nárok je nárokem ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne 28.1.2019, jehož předmětem byl úvěr peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, které žalovaný bankovním převodem obdržel. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 34 615 Kč; šlo o nezaplacenou jistinu 20 000 Kč, nesplacený úrok 4 615 Kč a nezaplacenou smluvní pokutu 10 000 Kč. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval, nevyjádřil se ani k výzvě soudu. Soud uzavřel, že žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit 20 000 Kč a do třiceti dnů, neučinil tak, předmětná zesplatněná pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení byla její výše 34 615 Kč (viz shora). V situaci, kdy skutková tvrzení v žalobě nebyla žalovaným zpochybněna, ač žalovaný nese v tomto směru důkazní břemeno, soud prvního stupně s poukazem na ust. § 2395 o.z. žalobě vyhověl a dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 652 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalovaný (, a ), který namítal nesprávné právní posouzení věci a opomenutí kvalifikace vztahu mezi účastníky jako vztahu spotřebitelského. Zdůraznil, že soud ze smlouvy o úvěru ani z dalších předložených důkazů a žalobních tvrzení neučinil žádný závěr o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ačkoliv to věřitelům ukládá. Platí přitom, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Právní předchůdce žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují a i přesto právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřela smlouvu o úvěru spolu se sjednáním poplatků a úroků za poskytnutí a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru, aniž splnila povinnost zkoumat úvěryschopnost žalovaného, jde o právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a tedy absolutně neplatné podle a o.z. Při jednání o soudním smíru žalovaný navrhoval přiznání nároku žalobkyně na jistinu společně se zákonným úrokem z prodlení od data podání žaloby, ovšem žalobkyně navrhla uzavření smíru v podobě, kdy byla požadovaná částka 25 048,96 Kč, tedy jistina úroky a soudní náklady, a proto nebylo jednání o smíru úspěšné. Odvolatel navrhl zrušení napadeného rozsudku.

4. Žalobkyně, které bylo odvolání žalovaného řádně doručeno, se k němu nevyjádřila, pouze v podání ze 17.1.2022 zaslala odvolacímu soudu návrh na soudní smír, v němž požadovala zaplacení 30 000 Kč s úroky z prodlení z této částky od 1.6.2021 do zaplacení. Žalovaný s uzavřením takového smíru nesouhlasil a navrhoval projednání jeho odvolání při jednání.

5. K projednání odvolání žalovaného odvolací soud nařídil jednání na den 10.5.2022 v 10.00 hodin, přičemž žalobce se z tohoto jednání omluvil a výslovně udělil souhlas s rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti (viz podání ze dne 27.4.2022 č.l. 34).

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a

a 5 při nařízeném jednání ( ), projednal věc pouze za účasti žalovaného a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti

o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Z citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že platnost smlouvy o úvěru je fakticky podmíněná (mimo jiné) povinností poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěryschopnosti spotřebitele, a to v rozsahu co nejširším, pouhé sdělení spotřebitele o svých poměrech nepostačí, stejně jako nemusí stačit ani pouhé zjišťování informací o jeho osobě z dostupných registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), neboť z těchto zdrojů zejména nebude možné zjistit okolnosti týkající se například skutečných příjmů a nezbytných výdajů spotřebitele.

11. V daném případě je ze samotné žaloby zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalovaného pouze nahlížením do shora zmíněných registrů. Je sice logické, že věřitel bude využívat prvotně veřejně dostupné informace, avšak musí vyžadovat i další informace, především potřebuje znát objektivní data týkající se příjmových a majetkových poměrů žadatele o úvěr, kdy nebudou postačovat pouze informace poskytnuté samotným žadatelem o úvěr. V tomto případě však žalobkyní nebylo tvrzeno ani dokládáno, že by úvěryschopnost žalovaného byla zjišťována i z jiných zdrojů, než z uvedených registrů, ačkoliv i z ustálené judikatury vyplývá (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, č.j. ), že věřitel svým povinnostem nedostojí, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nebude-li mít k dispozici objektivně doložené osobní výdělkové a majetkové poměry. Pouhá informace, že spotřebitel není evidován v databázi dlužníků, je zcela nedostatečná.

12. Ze shora uvedených argumentů je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nečinila potřebné kroky ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, při zjišťování úvěryschopnosti žalovaného. Uvedené ustanovení přitom chrání nikoliv pouze spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých (k tomu opět srovnej shora označené rozhodnutí dovolacího soudu).

13. Odvolací soud s ohledem na uvedené tedy uzavírá, že smlouva o úvěru číslo uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 28.1.2019 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 4.2.2019, jejímž obsahem byl úvěr peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 4 615 Kč a taktéž v případě porušení smlouvy smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč, je právním jednáním absolutně neplatným, přičemž k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu (§ 580 a

§ 588 o.z.). Žalobkyni proto vznikl nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající částce 20 000 Kč, což je výše poskytnutého úvěru, z nějž žalovaný dosud ničeho neuhradil a dále jí patří zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucí z částky 20 000 Kč od 20.7.2021, což je okamžik doručení platebního rozkazu žalovanému (v tomto rozsahu byl rozsudek potvrzen), zatímco ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (v tomto rozsahu byl rozsudek změněn). Při částečném potvrzení a částečné změně napadeného rozsudku postupoval odvolací soud podle ust. a

14. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle a 2 ve spojení s ust. v situaci, kdy podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání je možné podat k Nejvyššímu soudu do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni ( ).