Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 8/2022-66
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 7. 10. 2016 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce anonymizováno jméno jméno na náhradě nákladů řízení částku 577 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 7. 10. 2016 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [jméno] na náhradě nákladů řízení částku 577 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný a společnost právnická osoba uzavřeli dne 6.9.2016 prostřednictvím webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka 3 000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Tuto se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 6.10.2016, což však neučinil. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně výslovně uvedla, že k tomuto svému tvrzení nenavrhuje žádné další důkazy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovaným žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 3 000 Kč s tím, že RPSN činí 0%. Výpisem z účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u právnická osoba za měsíc září 2016 a ze sdělení právnická osoba ze dne 31.1.2022 má soud za prokázané, že společnost právnická osoba převedla žalovanému dne 6.9.2018 na jeho bankovní účet částku 3 000 Kč. Žalobkyně dne 3.3.2021 uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o postoupení souboru pohledávek, mezi kterými byla i pohledávka za žalovaným vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, což má soud za prokázané smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.3.2021 a její přílohy číslo obsahující seznam postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13.4.2021 a zároveň předžalobní výzva ze dne 13.4..2021 byly žalovanému zaslány doporučenou zásilkou podanou k poštovní přepravě téhož dne.
4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 84 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru byl povinen ověřit úvěruschopnost žalovaného způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, a nelze se tedy paušálně spokojit s vágním prohlášení žadatele o úvěru, že smlouva o úvěru odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobkyně si neobstaral jakékoliv informace k ověření příjmů a výdajů žalovaného, ani k ověření existence a způsobu plnění jeho případných dosavadních dluhů. Žalobkyně sice uvedla, že její právní předchůdce využil databáze dle § 88 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, ale toto své tvrzení nedoložila jakýmikoliv důkazy. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající ust. § 86 zák. o spotřebitelského úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a níže citovanou judikaturou za absolutně neplatnou. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen dle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, vrátit žalobkyni, jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru, neboť žalovaný neprokázal, že by poskytnutou částku ve výši 3 000 Kč poskytovateli úvěru či žalobkyni vrátil.
5. K neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy je totiž třeba přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
6. Pokud jde o žalovaný úrok z prodlení, žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s níže citovaným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Proto soud žalobu zamítl i co do úroku z prodlení. Podle ustanovení § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru totiž platí, že spotřebitel je v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 69,38 % a neúspěšná z 30,62 %, přiznal 38,76 % z účelně vynaložených nákladů řízení. Pro účely poměření míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval žalované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku. Předmětem řízení tak byla částka 3 000 Kč na jistině a úroky z prodlení ve výši 1 324 Kč, tj. celkem 4 324 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 3 000 Kč, což představuje 69,38% z předmětu řízení. Náklady žalobkyně činily 1 489 Kč a sestávaly z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé vč. jeho doplnění) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), neboť po porovnání s dalšími věcmi žalobkyně vedenými u zdejšího soudu je zjevné, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a náhrady DPH 21 % ve výši 189 Kč. S ohledem na míru úspěchu ve věci přísluší žalobkyni částka 577 Kč, což odpovídá 38,76 % z částky 1 489 Kč.
8. O lhůtě k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, má oprávněná možnost domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.