Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 162/2021-125
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený jméno příjmení, pověřeným členem domácnosti,
bytem adresa žalovaného
t.č. ulice a číslo, obec
o zaplacení 8 139,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 11. 2018 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných ke každému 12. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 11. 2018 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných ke každému 12. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 3. 2021, ve znění jeho doplnění doručeném soudu dne číslo, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 139,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 929,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 139,50 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 139,50 Kč od 23. 10. 2018 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba), IČO, dále jen banka, a žalovaným byla dne 18. 12. 2017 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž základě si strany sjednaly vedení běžného účtu a také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Dále byly mezi účastníky sjednány podmínky splácení čerpaného úvěru mimo jiné tak, že na běžném účtu bude vždy minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a dále, že nedojde k překročení výše poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy, úvěrový limit překročil, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. příjmení využila svého práva a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 14 139,50 Kč převedla dne 25. 5. 2018 na nově otevřený úvěrový účet č. bankovní účet. Po převedení debetního zůstatku umožnila žalovanému splácet tento zůstatek ve splátkách. Žalovaný splátky nehradil, banka tak využila svého práva v souladu se smlouvou a podmínkami. Dlužnou částku dopisem ze dne 22. 10. 2018 ke dni 22. 10. 2018 zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 14 139,50 Kč Ani tuto částku však žalovaný neuhradil. Následně pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 postoupila banka s účinností ke dni 20. 11. 2020 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne 14. 12. 2020 vyrozuměn. Ke dni postoupení byla pohledávka vyčíslena na částku 9 068 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 139,50 Kč a kapitalizované úroky ke dni 22. 10. 2018 ve výši 929,10 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.
2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.
3. Ve věci se konalo ústní jednání dne 19. 5. 2022 za přítomnosti obou účastníků. Žalovaný, resp. jeho zástupkyně, se vyjádřila tak, že uvedla, že žalovaný není schopen vnímat důsledky svého jednání, není schopen pochopit, proč se koná toto jednání, s čímž sám žalovaný vyslovil souhlas. Zároveň uvedla, že ona nebyla v bance, když se smlouva uzavírala, uvedla však, že dlužnou částku částečně hradila a to v hotovosti zástupci žalobkyně, když si vždy přišel domu pro splátku ve výši 1 000 Kč. Uhradila celkem částku 6 000 Kč, poté se odstěhovali a ona přestala platit, doplatek ve výši 4 000Kč by uhradila ve splátkách, s ohledem na jejich majetkové poměry.
4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.
5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 18. 12. 2017 mezi společností právnická osoba a žalovaným, když tato smlouva není ze strany žalovaného podepsána, respektive je u podpisu uvedeno pouze písmeno D. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech ze dne 3. 11. 2018 má soud za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému k tomuto běžnému účtu povolený úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, kdy byly sjednány podmínky splácení této částky. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně. Z přípisu ze dne 7. 9. 2018 má soud za prokázané, že původní věřitel upozorňoval žalovaného na dlužnou částku a rovněž na možnost prohlásit úvěr za splatný stejně tak, jako dopisem ze dne 28. 7. 2018 a 8. 7. 2018. Z přípisu ze dne 5. 5. 2018 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o ukončení poskytování flexikreditu k běžnému účtu. Z upomínky ze dne 1. 3. 2018, 1. 4. 2018 a 15. 4. 2018 má soud za prokázané, že původní věřitel vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za období od prosince 2017 do listopadu 2020 má soud za prokázané veškeré pohyby na tomto úvěrovém účtu, včetně tedy nepovoleného zůstatku ve výši 8 139,50 Kč. Z všeobecných obchodních podmínek z 1. 11. 1999 má soud za zjištěné další podmínky poskytovaného úvěrového limitu. Z přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z přípisu ze dne 22. 10. 2018 má soud za prokázané, že původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění dlužné částky ke dni 22. 10. 2018. Z přípisu ze dne 30. 11. 2020 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 19. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomínala.
6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 2. 2014 pod č. j. číslo jednací má soud za prokázané, že žalovanému bylo schváleno zastoupení paní jméno příjmení jako členem domácnosti, a to s ohledem na duševní poruchu žalovaného.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o bankovních produktech a následně v jejím rámci smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal dohodnutým způsobem splácet. Po provedeném dokazování však dospěl soud k závěru, že toto právní jednání není možno považovat s ohledem na ust. § 580 občanského zákoníku za platné a to s přihlédnutím k osobě žalovaného, kterému je pro duševní poruchu ustanoven zástupce, žalovaný sám neumí číst ani psát, nevěděl tedy vůbec, jaké právní jednání uzavírá, neuměl rozpoznat a vyhodnotit jeho důsledky, když toto bylo zřejmé z jeho osobního projevu při uzavírání smlouvy, kdy tuto ani nepodepsal. Tedy soud považuje smlouvu o bankovních produktech, stejně jako smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Je však nepochybné a mezi účastníky nesporné, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 10 000 Kč a z této částky byla vrácena částka 6 000 Kč. Zbývá tedy doplatit částka 4 000 Kč. Nárok na vrácení této částky pak posuzuje soud jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 6.11.2018, a to v souladu s provedeným dokazováním. S ohledem na majetkové poměry žalovaného s přihlédnutím k majetkovým poměrům zástupkyně žalovaného, která se k úhradě této částky vyjadřovala, kdy měsíční příjem do jejich domácnosti představuje částku 13 000 Kč, kterážto se sestává z důchodu žalovaného a příspěvku na péči na žalovaného, dále pak zástupkyně pobírá 5 500 Kč jako přídavek na vnuka a 6 900 Kč jako pěstounka. Výdaje představují 10 500 Kč měsíčně na nájemném, 2500 Kč záloha na elektřinu, 1 500 Kč na plyn a dále je jí exekučně strhováno měsíčně 1 800 Kč, když exekuce je vedena pro zaplacení dlužného nájemného, soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku uhradit formou splátek tak, jak jeho zástupkyně navrhovala, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl tak, jak je pod výrokem I. toho rozsudku uvedeno a ve zbytku byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno pod výrokem II.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. (§ 202 odst. 2 o.s.ř.)
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.